Pavel si vymyslel další psolidskou aktivitu, tentokrát provozovanou poněkud humánějším způsobem, než extrémním závodem 🙂 A nástrojem k přiblížení této aktivity běžným smrtelníkům jsem měla být já 🙂

Soustředění se konalo v klasických lehce provizorních podmínkách hasičárny v Prosečném. Dorazila jsem na místo téměř v čas a jen s drobnými problémy – ukrutně nastydlá, s háravou Friskou, bez Tomáše, který musel na rodinnou oslavu, a s kupodivu momentálně pojízdným autem. Takže ideální 🙂

V pátek večer jsem měla na plánu odbornou přednášku, která se (jak se dalo čekat) krapet zvrhla 😀 Jeden by nevěřil, k čemu všemu jsou schopní někteří pražáci používat parafín… 😉 Po přednášková zábava se pak protáhla do pozdních hodin, tak jsem nakonec využila Pavlovy nabídky, jít spát k nim do chalupy. Bylo tam sice jen asi sedm stupňů, ale postel před krbem byla prostě báječná 🙂

Ráno bylo nakonec neplánovaně trochu ve znamení praktického nácviku přípravy lyží – každý chtěl namazat a nebo se dozvědět, jak si má lyže naparafínovat. Takže jsme na vlastní trénink vyrazili snad s hodinovým zpožděním 😀

Několik dní dopředu jsem otravovala Pavla s tím, aby mi sehnal nějaké terény na bruslení – vždyť skijoring se jezdí bruslením! Bylo mi jasné, že úplné začátečníky do toho nutit nemůžu, ale říkala jsem si, že aspoň těm pár zkušenějším, bych to nějak osvětlila. Jenže Pavlův terén na bruslení nakonec byla vypluhovaná umydlená silnice, kde se dalo jet sotva nějak, natož tam někoho něco učit 😀 Tak jsem to vzdala. Konec konců většina lidí na tom beztak stála poprvé a byli rádi, když zjistili, jak si ty fofrklacky nazout 🙂

Vyrazili jsme potom po silnici směrem na louky za vesnici, že se tam snad bude dát někam jet… nedalo 😀 Tak jsem si vzpomněla na staré dobré časy svého dětství a lyžařských soustředění a zavelela jsem v louce vyšlapat tréninkový okruh. Ukázalo se to být mnohem větší sranda, než jsem čekala. Kdybych je bývala postavila na rolbou projeté široké tratě s perfektní stopou, měli by to učení o moc lehčí… ale při brodění se hlubočákem, rozšmajdanou stopou, voranicí z kopce a nemenší voranící do kopce… to byla mnohem větší zábava 😀 I když jsem měla pocit, že takhle se nemůžou naučit nic… krom brodění se sněhem a padání… Krom toho se Terce podařilo si u toho urvat celou skluznici ze svých hodobóžových lyží a Viktorovi se totálně promáchat, protože se v jednom kuse válel po zemi… 😀 Nakonec jsem usoudila, že tohle by stačilo a vyrazili jsme po další vyhrnuté silnici směr hospoda, kde měl být oběd. Silnice bohužel byla uhrnutá poctivě, takže až na hlínu a písek, ale nějak se to dalo…

Navíc jsme do hospody dorazili s půlhodinovým předstihem a vyslechli si od místního svérázného hospodského fůru řečí 😀 Nakonec jsem ale nejvíc dostala vynadáno já, že neumím otevírat dveře 😉

Zpátky na základnu po obědě jsme se vzájemně odvozili auty. Dali jsme si chvíli pauzu a vyrazili na dnešní druhý trénink, tentokrát už se psy. Trasa vedla už normální stopou (i když jen vyšlapanou, žádná rolba, žádný skútr) a pěkně nahoru na pláně nad Prosečným. A bylo tu nádherně! Vylezlo slunko, obloha modře zářila, prašan se třpytil a my si to vesel štrádovali. Kupodivu se s psím motorem všichni rychle sžili a i když se to neobešlo bez pádu, všichni do jednoho vypadali nadšeni.

Já jsem si zapřáhla Dinouše, i s jeho pajdavou tlapkou, s tím, že pojedeme jen kousek. Chtěla jsem taky ozkoušet novou ortézu, která by asi byla celkem fungovala, kdyby se mu komplet nezalepila sněhem 😀 Dinouš nadšen nějakou aktivitou valil a táhl a makal, spolehlivě jako vždy a ještě s nadšením. Friska dostala opět zapůjčeného psovoda Jirku, se kterým jim to taky šlo. Že Friska tahala a makala jak šroub, ani netřeba říkat 😀

Asi v půlce cesty jsem usoudila, že by to pro Dinga asi stačilo a že si to zkrátím zpátky. Jelikož Freya ve své kondici postaršího gaučového psa už toho taky měla plné kecky, bylo rozhodnuto, že Adéla s Jirkou pojedou se mnou. Oddělili jsme se teda od zbytku výpravy v domnění, že jsme někde na hasičárnou, a vzali to dolů z kopce, že by tam měla být stopa… nebyla 😀 Navíc jsme zjistili, že vůbec nejsme nad hasičárnou, ale až na kraji Hostinného. Statečně jsme se ale vrhli dolů lesem a hlubočákem přes louku. Všichni to ustáli a psi, puštění na volno, z toho měli děsné halo 🙂 Nakonec se to ale neukázalo být tak špatná cesta, až na to, že jsme ještě museli překonat jednu strouhu a konec dojít pěšky po silnici, neboť většina cesty vedla po pěkné stopě.

Večer jsem měla v plánu ještě pokračovat s přednáškou (zvlášť proto, že se mě pořád chodil někdo na něco ptát), ale měla jsem už takový kašel a bolelo mě v krku, že jsem prakticky nemohla mluvit. Ale i ostatní toho měli dost a tak se dnešní večerní zábava ukončila dost brzo. Byla jsem neuvěřitelně ráda, že jsem v posteli.

Ráno jsem myslela, že nevstanu, ale povedlo se. A než Pavel dojel koupit snídani, zvládala jsem i přiložit do krbu. Úspěch! 😀 Bylo mi ale pekelně zle. Naložila jsem psy do auta, že přejedu zpátky k hasičárně, ale auto bylo neskutečně omrzlé. Nebyl čas a na těch asi 200m se mi to nechtělo celé škrábat, takže jsem si vyrobila průzor z tanku a jela. U hasičárny bylo potřeba zajet do brány… a průzorem v okně jsem viděla dost houby, takže jsem bránu netrefila a urazila si zrcátko. Paráda 🙂

Na dnešní poslední etapu tréninku už jsem nedokázala vůbec vyrazit. Frisku jsem poslala opět s Jirkou. Byla nadšena, jak jsem jí navlékla postroj, vyrazila hurá ven a bylo jí fuk, že já s ní nejdu 😀 No a my s Dinouškem jsme skončili jako marodi na základně, já byla donucena hrát s dětma lodě a vyrábět kokardy z obalů od čaje 😀 A nakonec jsme s Dinoušem místo skijoringového tréninku dávali dětem lekce výcviku psů… taky užitečné 🙂

Po poledni dorazili všichni zpátky, patřičně nadšeni 🙂 Jak se z počátku tvářili na lyže skepticky, teď byli všichni vysmátí. Friska nejvíc, jak jinak 😀 No a tak se zase Pavlovi jeho akce vydařila a podařilo se mu zblbnout bandu lidí k další bláznivé aktivitě 🙂

Já po pravdě byla ráda, když jsem sedla do auta a vyrazila směrem k domovu s vidinou teplé vany a postele. Chtěla jsem si zapnout hudbu v autě, ale nějak mi tam vypadl zapalovač, jak jsem ho zastrkovala zpátky, zajiskřilo to a vyvalil se dým. Lekla jsem se a najela pravým předním kolem do závěje. Od té doby mi v něm nějak hrká, tak nevím… jo a zapalovač je na odpis 😀 Ale jinak všechno super 😉