Bohužel letos můj ani Dingův zdravotní stav nedovolil zúčastnit se tohoto kultovního závodu, ale čest smečky nakonec obhájila Friska 🙂

Na Rememeber jsem hodlala dorazit aspoň jako divák, když jsem ale zjistila, že Adéla shání psa na půjčení pro svého přítele Jirku, nabídla jsem Frisku. Nebyla jsem si jistá, jak to dopadne. Fris nikdy s nikým cizí neběžela, pro věčné marodění smečky je úplně mimo kondici… a Jirka v životě zapřaženého psa neměl 😀 No aspoň neměl vysoké nároky… 🙂

Cesta k Čáslavi proběhla hladce a na místo jsem dorazila včas. A hned zapadla do parádní atmosféry plné vtípků a humoru, že už mě asi po hodině bolelo břicho smíchy 🙂

Pro letošek se změnily tratě pro závod. Canicrossová jen lehce, koloběžková zcela. Tak zase bylo plno veselého bloudění 😉 Trochu nuda byla v tom, že díky suchu vyschly všechny zákeřné příkopy a bahnité louže, takže o to letos byli závodníci ochuzeni 🙂

Jako vždy se první startovala kategorie scooter a to ve dvou kolech. Před startem Jirky s Friskou jsem se nenápadně zdekovala do lesa, aby Myška nevěděla, kde jsem a nechtěla za mnou. Dostala jsem ale úkol kousek před cílem závodníky fotit, takže jsem trnula, že až mě Friskoun uvidí, poletí za mnou a bude po srandě. Frisce ale asi po dlouhém nicnedělání bouchly saze a prostě letěla jak tryskomyš a že tam stojí někde panička, jí bylo šumák, nejspíš si mě ani vůbec nevšimla 😀 Neuvěřitelné zvíře 😉

V druhém kole jsem pro jistotu přece jen už radši stála v cíli 🙂 A Frisce se podařilo cestou Jirku z koloběžky sundat, ale ten byl i tak nadšený a zvládli to spolu bravurně. Nevěřila jsem, že to půjde tak hladce 🙂

Po koloběžkách byla pauza na oběd – Šárky výborné polévky, pomazánku a další dobroty 🙂 A odpoledne začal canicross. Na rozdíl od koloběžek se startoval tradičně hromadně, což bylo zajímavé 😀 Kupodivu se to ale obešlo bez kolizí 🙂 Friskounovi běhání ještě nestačilo a tak i tentokrát mazala jak blázen. Já byla postavena k „jámě na mamuty“, což byl příkop, který museli běžci překonat. Bylo to dost vtipné, nejvíc zabodovala Freya, která se dole zasekla u louže a odmítala jít dál 😉 Friska už si mě tentokrát všimla, ale jen na mě zvesela zavrtěla ocasem, jako by chtěla říct: „Jé, ty tu stojíš, poběž taky, je to psina!“ a běžela dál 🙂

Jirkovi s Friskou se nakonec podařilo v obou disciplínách obsadit osmé místo, tak asi fajn 🙂 Hlavně byl ale nadšený Jirka i Fris a já vlastně taky, aspoň se Friska pořádně proběhla 😉

To nejúžasnější ale přišlo nakonec – i když jsem se tomu bránila, na popud Pavla se všichni účastníci závodu rozhodli věnovat startovné na Dingovo léčení. Pevně věřím, že tolik peněz nebudeme potřebovat, ale je pravda, že teď je každá koruna dobrá… Co zbude (a snad toho bude dost) pošleme nějakým jiným potřebným! Díky všem…