Friska složila základní zkoušku obedience!

Ačkoliv zkouška OB-Z má i v názvu, že se jedná o zkoušku základní, byla to pro mě asi nejtěžší zkouška, na jakou jsem se psem šla. Friska byla ale prostě úžasná 🙂

Zkoušky probíhaly v Liberci v hale, kde jsme si byly párkrát zatrénovat a Frisce prostředí od začátku sedlo. I tak jsem si ale nebyla jistá výsledkem 🙂

První háček nastal, když se změnil systém skupin na hromadné odložení a já nic netuše, jsem si odešla v klidu na záchod, a když jsem se vracela zpátky, už na mě čekali… neměla jsem ani připraveného psa, ani nic… ale snažila jsem se nedat rozhodit a dobře to dopadlo. Friska zvládla hromadné odložení bez ztráty a seděla celou dobu jako přikovaná, ani nepřešlápla, takže za plný počet 10 bodů 🙂

Na jednotlivé cviky jsme nastupovali až skoro poslední, takže to bylo trochu únavné. Friska začínala vypadat poněkud vypnutá, ale nástupem na plac se naštěstí probrala 🙂 Nakonec jsem celou zkoušku ale nejvíc kazila já :/

Při přivolání z odložení v leže jsem prostě v nervech nějak zapomněla, že mám psa odložit do lehu a chuděru Frisku jsem nechala sedět. Přivolání předvedla perfektní, akorát to už bylo k ničemu – 0 bodů.

Chůzi u nohy měla naprosto luxusní, že by leckterá bordera mohla závidět 😉 O půl bodu jsem jí opět připravila já, když jsem na konci začala mít pocit, že už jdeme nějak dlouho a znejistěla jsem, jestli mám zastavovat až na povel steward a podvědomě jsem trochu zpomalila.

S vysíláním do čtverce jsem počítala, že budeme mít za nula, neboť jsem to nějak nestihli dotrénovat a v posledních několika dnech před zkouškou jsem ještě laborovala s různými způsoby, jak donutit do čtverce doběhnout psa, který tak úplně nechápe, co po něm chci 😀 Nakonec jsem se rozhodla to nechat osudu… a osud se rozhodl, že Frisce napoví a tak Fris vletěla do čtverce jak šíp a na povel na místě zalehla přímo uprostřed čtverce! Neskutečné 😀 Půl bodu dolů jsme dostaly za Frisky křivé přisednutí (ale „křivé“ tak, že v nároďáku by to bylo považováno za naprosto rovné a Dingo to snad ani rovněji neumí :D), za které jsem taky částečně mohla já, kdybych si jí byla před začátkem cviku srovnala, mohlo to být lepší.

Ovladatelnost na dálku (což je v OB-Z vlastně spíš na blízko) zkazila sama Friska, která jednak na konci potřebovala dva povely, aby se u nohy posadila (s čímž jsem trochu počítala, má s tím problém) a jednak se rozhodla vymyslet „zkouškový apgrejd“ (snad každý pes při nějaké zkoušce vymyslí něco, co ještě nikdy neudělal a čím se snaží své cvičení vylepšit, ale obvykle je to spíš výrazně na škodu :D) v podobě toho, že si při posledním lehni lehla dříve, než jsem dala povel. Takže jen 6,5 bodů.

Odložení za chůze do lehu jsme nezvládli vůbec, protože Friska se těsně po začátku cviku zvedla a odběhla si očichat stewardku… takže nula.

Držení aportu zvládla Fris předpisově a celých pět vteřin držela aport bez hnutí a bez překousnutí, jen si opět u nohy sedla poněkud křivě, takže zase 9,5b bodu.

Vysílání kolem kužele bylo velmi zábavné a zkazily jsem to tentokrát svorně. Fris vyběhla a kužel oběhla a doběhla většinu cesty ke mě a tam se zastavila a zůstala koukat. Bylo to asi hlavně vinou nedocvičení cviku – přesně ten případ, kdy je lepší psa učit něco přesně a pořádně. V OB-Z cvik oběhnutí kužele končí tím, že pes doběhne na dosah psovoda. Nemusí si sedat, přiřazovat se ani nic podobného, což by se zdálo paradoxně lehčí, než když má přisednout k noze. Jenže ono je to výsledku pro psa těžší, neboť ho psovod chválí za cokoliv, co na konci udělá – zůstane stát opodál, předsedne, přiřadí se k noze… všechno je správně. A pes z toho má pak guláš. A tak i Friska, vědouce, že zastavit kdesi u mě je správně, zastavila kdesi u mě… ale moc daleko 😀 V té chvíli jsme zazmatkovaly obě. Já se snažila vyhnout tomu, abych použila druhý povel pro přivolání za ztrátu bodů a zůstala jsem na ní koukat a doufala, že ještě kousek popojde. Fris situaci vyhodnotila tak, že cvik provedla špatně, ale nevěděla, kterou část a tak se rozhodla to napravit tím, že kužel oběhne znovu a opět zůstala stát tam, co před tím. To už mi bylo jasné, že se druhému povelu nevyhnu a tak jsem si jí přivolala. Dostaly jsme hraničních 5,5 bodů (méně než 5 bodů už je automaticky nesplněný cvik), kdybych jí přivolala hned, bylo by to bodů osm… Ale tak dobré 😀

Za odložení do sedu za chůze jsem dostaly dva body dolů opět mojí vinou, že prý jsem při odkládání zpomalila. Úplně jsem si to ani neuvědomila, ale asi to bylo tím, že už jsme se blížili ke konci vymezeného prostoru pro odkládání a stewardka stále nevelela k odložení psa a já jsem lehce znejistěla, co teda bude, čímž jsem zřejmě zpomalila… No smůla no 🙂

Překážku jsme nakonec zvládly bez ztráty kytičky za plný počet bodů, dokonce asi ani přisednutí nebylo tak křivé 🙂

Celá zkouška by tak byla celkem slušná, nebýt toho, že Friska byla mezi cviky nebývale rozverná a navíc neuvěřitelně fascinována rozhodčí a stewardkou 😀 V obedience je to pro psa trochu těžší, neboť v klasické sportovce se na place pohybuje pouze rozhodčí, který navíc postává více méně na místě někde bokem, nebo se drží ve větší vzdálenosti. V obedience se po place pohybuje ještě steward a oba s rozhodčím se motají hodně blízko, někdy až docela nepříjemně. Samozřejmě jsme to s Fris trénovali a při nácviku nám chodili do blízkosti lidi postávat… jenže více či méně známí lidi ze cvičáku pořád nejsou dvě úplně cizí tety, které prostě bylo potřeba řádně prozkoumat 😀 Druhým kamenem úrazu byly malé ploché kužely vyznačující prostor některých cviků, o kterých byla Friska přesvědčena, že jsou to targety a měla tendenci k nim odbíhat a stoupat si na ně 😀 Bohužel za to musela Friska dostat nula bodů za celkový dojem… ale v obedience se prostě tohle hodnotí velmi přísně.

No tak na první naší zkoušku to nakonec bylo až tak nejhorší, tak teď nezbývá, než začít trénovat na OB-1 🙂