Kvůli opravě výstaviště se olomoucká výstava přesunula do Brna, tak jsme se rozhodli tam podívat. Dingo sice neměl dvakrát výstavní formu, takže jsme se chvíli rozhodovali, jestli vůbec jet, ale nakonec to nedopadlo nejhůř:o)

Abychom nemuseli jet ráno v nekřesťanskou hodinu, vyrazili jsme už v pátek večer a přespali v Hradci na koleji. Beztak jsem ráno vstávali v 5:40, abychom v šest hodin nabrali Lucku… samozřejmě jsme měli asi čtvrt hodiny zpoždění, s čímž jsme více méně počítali:o)))

Cesta proběhla v pořádku a kolem půl deváté jsme byli na brněnském výstavišti, pro štěstí jsem hned v bráně šlápla do psího bobku. To to hezky začíná.

Ze starých známých jsme potkali ségru Danteu, ke které jsme se hned nasáčkovali:o), Black Shadow ArQeVA a setra Eddieho… a začali navazovat nové známosti… takovou staronovou byl jeden z našich soupeřů, Bran z Heršpic, který na vzdory tomu, co jsem o něm četla od jeho majitelky, byl přátelský a chtěl si s Dingem hrát. Další, s kým jsme se záhy skamarádili, byl Shadow (Cair Potomok vlkov) a jeho sympatická majitelka a taky jsem konečně viděla mladou kelpii Sap, od Lucčiny kamarádky… Dingo si s ní chtěl hrát, ale ona na něj nebyla moc zvědavá:o)))

Před námi byli v kruhu bíglové, bylo jich třicet pět a jejich posuzování nebralo konce… šli jsme s Romanou vypustit Dinga a Danteu na volné prostranství za halou, kde si chvíli hráli, nakonec sebou oba plácli do jediné kaluže široko daleko a máchali se v ní, tak jsme je radši odchytli a šli dát zase do výstavní kondice:oD

Dingovi dorazil i třetí soupeř, jakýsi Brit z Novobělské kotliny, kterého jsme neznali. Vzhledem k tomu, že Dingo nám nějak pohubl (upřímně vypadá jako chodící reklama na hlad) a nějak si zapomněl pořídit zimní kožich (bodejť taky, když je venku pořád nad nulou) a navíc mu pořád ještě nezarostly vydřené fleky od postroje na zádech, rozmlouvala nám Daniela, abychom ho vůbec vystavovali, a tak jsem byla pěkně nervózní, jak dopadneme… dostat zase VD, asi bych si dost vyčítala, že jsem nedala na její radu a nevykašlala se na to;o)

Předvedení nakonec nebylo tak moc zlé… před výstavou jsem zakoupila hříšně drahé, ale zřejmě taky hříšně dobré sušené maso, po kterém se může Dingo utlouct… a to byl asi základ úspěchu:oD V „postoji“ Dingo celou dobu stál a hypnotizoval mě očima, zuby ukazoval jako starý profík, ani se nepokusil cuknout hlavou, osahávat se taky nechal bez mrknutí oka. Jediný a hlavní problém bylo opět běhání… běželi jsme poslední, dala jsem si odstup, cpala Dingovi mlsky před čumák, ale stejně si nedal říct, snažil se hnát za ostatními, vyštěkával… vždycky vyrazil cvalem, já ho zabrzdila, a on se znovu rozeběhl, takže byl pořád tak nějak v tahu, místo, aby hezky klusal… no muselo to vypadat dost hrozně:o/ Což se ostatně podepsalo na posudku… rozhodčí sám mi několikrát opakoval, že má těžkopádný pohyb… asi to byl hlavní nedostatek, jinak nám vytkl pouze drobnosti. A tak Dingo dostal V2, opět… :oD Zaplať pánbůh za to;o) Vyhrál náš nový kamarád Shadow, který byl z výstavního kruhu dost nesvůj (ještě není ochozený;o)), ale jinak je to moc velký sympaťák. Krom CAJCe dostal taky BOJe, kterého vybojoval;o) nad Danteou, která taktéž získala CAJC v konkurenci dvou soupeřek.

Po výstavě jsem opět šli vypustit psiska ven… krom Dantey s námi šel i Shadow, Dantea s Dingem si trochu hráli, ale Shadow se nedokázal moc zapojit, tak jsem to potom různě prostřídávali, aby si hráli vždycky jen dva, ale vlci už toho zjevně měli všeho plné kecky a ze hry toho moc nebylo. Chvilku prudili společně štěně šeltie a pak Romana s Danteou odjely a my se šli ke stánkům občerstvit.

Dopadlo to mírně neslavně, když oba vlci na vodítkách, se začali pošťuchovat a Dingo, zřejmě už kvalitně přetažený a protivný jak noc, se rozhodl Shadowsovi vysvětlit, kdo je tu větší frajer… Shadow se sice okamžitě ochotně podřídil, ale Dingo si asi na někom potřeboval vybít vztek a tak jsme je nakonec odtrhávali (já teda ne, kupovala jsem zrovna pití a nebyla jsem bohužel u toho). Doufám, že z toho Shadow nebude mít nějaký duševní otřes, protože Dinouš se fakt nezachoval hezky a on je takový důvěřivý dobrák… Dingo by zasloužil za uši, trochu mě ten incident mrzí.

Jinak jsme s Shadowsovou paničkou, která krom vlka má ještě dvě husky a belgičáka a zapřahá je do káry, prodiskutovali Dingův problém s postrojem a taháním, nalákala nás na dogtreky (chytla jsem se všemi deseti, už aby bylo jaro:oD) a zjistila jsem, že taky existuje čévéčko, které je klidné, pohodové a poslouchá:oD Shadowsova majitelka naopak asi z Dinga a jeho chování musela mít noční můru, když viděla, jak taky může vypadat čévéčko:o)))

Po nezbytné národní ceně (kvůli vrácení půlky vstupného, jinak to byl opruz tam čekat) a vystání fronty na ty prachy, jsme vyrazili k domu ve sněhové vánici, což bylo super. Ale skoro čtyřhodinovou cestu jsme přežili a domů dorazili, tak dobré:o)))