Tak jsem se konečně odhodlala a přihlásila Frisku na bonitaci… a nakonec na svod dorazila taky Dingova štěňátka a tak z toho bylo takové skoro rodinné setkání 🙂

Ráno ve čtvrt na sedm jsme měli v Hodkovicích sraz se Zbyňkem s Áresem, který jsem kupodivu stihla včas 🙂 Cesta do Hrádku u Rokycan proběhla bez potíží i když jsem jela bez navigace 🙂 Jen mi nakonec bylo řečeno, že jezdím jako ďábel, že mi nestačil… hm… a to jsem jela ještě dost pomalu 😀

Na svod krom Árese dorazil taky druhý Dingův synek Alda a dcerka Anarchie alias Tara, takže bylo veselo 🙂 Svody probíhaly rychle a z malých „šedivých dýní“ šel na řadu první Aldík. Šla jsem Pavlovi s ním trochu pomoct, ale celkem to nebylo potřeba, Alda to zvládál v pohodě… ten pes je prostě totální salámista! 🙂 Škoda jen, že zatím moc nevyrostl… a taky zdědil po mámě ne moc pěknou masku, ale zase tak zlé to není 🙂 Tak dostal pěkný kód A62,5 M5 Oh P1. Po Aldovi šel Áres a dopadlo to skoro stejně, i Áresek je úžasný pohodář, takže nic neřešil a na „zlého strejdu“ vrtěl ocasem 😉 Masku má v pohodě a je o kousíček větší 😉 A63 Oh P1. Co na výšku nezvládli kluci, to za ně dohnala ségra Tara :))) Že už dávno přerostla Frisku vím, ale že až o tolik, to jsem koukala 🙂 I Tara byla v pohodičce, ještě nedávno byla taková trochu plašanka a teď, žádný problém 😉 Na „zlého strejdu“ koukala trochu míň kamarádsky, takže dostala krásný kód A65 Of P1 🙂

Ze všech tří štěňátek mám radost, jak z nich rostou krásní vlci a jaké mají úžasné povahy… pořád jsme se báli, že z nich budou trochu magůrci po rodičích, ale zdá se, že se tam ty geny nějak podivně porvaly a jsou z nich ze všech takoví pohodáři 😀 Tak kluci mají za úkol ještě trochu povyrůst a Tara zase trochu brzdit 😉

Po svodech proběhla členská schůze, které jsem se rozhodla (asi prvně v životě :D) zúčastnit, neboť jsem si u toho mohla dát oběd, což bylo taky asi z celé schůze nejdůležitější 😀 Myslím, že mě zase nikdo dlouho na žádné neuvidí 😉 A pak už začaly bonitace.

Psů naštěstí nebylo moc a celkem dobře to odsýpalo… Friska šla první z fen. Bohužel to dopadlo, jak jsem se trochu bála, i když doufala, že se to nestane. U Frisky se opět projevila její podivná fóbie z jakékoliv manipulace… myslela jsem, že už to překonala, ode mě už si nechá líbit cokoliv a tak jsem si říkala, že když tam budu s ní a budu jí podporovat, tak to bude ok… no nebylo… Nejprve se šklebila na paní rozhodčí, že jako ukazovat zuby nebude a když jsem jí kategoricky vysvětlila, že prostě bude, tak se nakrkla a přestala spolupracovat úplně… Nakonec si ale dala říct a ve výsledku stála na desce a tvářila se nasupeně, ale dala si už všechno líbit… Jo, kdyby to tak šlo hned od začátku… zbytečná ostuda zase pro nic :/

Na zkoušce povahy byla trochu problém Frisky částečná reakce na střelbu… ze začátku na to nereagovala, ale když už vystřelili po několikáté, tak to začala řešit… tak jsem se s ní šla radši projít kousek do polí 🙂 A pak jsme se schovávaly za barákem, než přišla na řadu :)))

Vlastní zkouška povahy proběhla ukázkově 🙂 Ve skupince Friska všechny nadšeně přivítala, poskákala, olízala 😀 U kolíku na figuranta reagovala perfektně… Mě se povedlo figuranta lehce vykolejit 😀 Od té doby, co změnili bonitaci, je ve zkoušce povahy „hádka“ jako v některých zkouškách… většina lidí, co jde na bonitaci to nezná a tak na figuranta, který na ně něco držkoval, jen koukali… já zvyklá z tréninků s Dingem, že se mám hádat jsem na figurantovo: „Co tu děláš s tím vlkem?!?“ odsekla: „Co je ti do toho!“… asi jsem byla ten den první, kdo se zmohl na reakci, protože ho to zjevně zaskočilo 😀 Friska byla perfektní, figuranta sebevědomě zaháněla, štěkala a tvářila se jako velká frajerka 🙂 Když jsem zmizela za zástěnu, tak za mnou chvíli koukala, ale jak si všimla figuranta, už šla zase po něm :))) Jak byla v ráži, tak ani střelbu nevnímala. Byla tak dokonale přesvědčivá, že se mě na konci ptali, jestli jí chci dát kousnout do rukávu… když jsem odpověděla, že ona nekouše, že to jen hraje, tak na mě koukali všichni nevěřícně 😀

No aspoň si frajerka vylepšila tu ostudu na začátku a nakonec dostala celkem slušné hodnocení povahy, i když myslím moc neodpovídá její povaze… ale co už, beztak na ty kódy nikdo nekouká a myslím, že povaze neodpovídají skoro u většiny psů 😀

No a tak nakonec to naše potřeštidlo, co ještě před rokem a půl lítalo někde po vsi, živilo se kdoví čím a neumělo vůbec nic… co panikařilo při vyndávání klíštěte a nedalo se ani učesat… co nemělo vůbec žádnou socializaci a výchovu mělo asi dost prazvláštní… zkrátka to naše potřeštidlo šílený prošlo (jen s malou ostudou) bonitací :)))

Kód nakonec dostala: As Og R1 P1/60,5 (výška 60,5cm, povaha sangvinik méně odvážný, suchý typ, soulad se standardem výborný) a indexy taky dobrý: Xv 54,5 Xf 110,7 :)))

Každopádně díky majitelům štěňátek, že na svod dorazili, ráda jsem zase všechny viděla. A moc ráda jsem taky poznala další Dingovu dcerku Airin z Litavské kotliny, která se přijela podívat. Jsem z ní nadšená stejně jako z jejího brášky – Airin byla úžasná, všechny vesele vítala, psy drze kousala (Frisce se pověsila na pysk a nechtěla pustit :D), na figuranta štěkala !, a nakonec tam uprostřed všeho toho rámusu odpadla a usnula :))) Prostě ideální štěně 😉

No a Frisuli k uchovnění chybí ještě rentgeny kyčlí a loktů a profil DNA… což nevím, jestli se k tomu někdy dokopeme… ale bonitaci máme, to je důležité :)))