Občas má člověk takové nějaké sebemrskačské sklony, že i když ví, že to špatně skončí, stejně do toho jde… 🙂 A tak nějak to bylo i s letošním přeborem a speciálkou 🙂

Jelikož letos se akce pořádala až na jižní Moravě v Židlochovících, vyrazili jsme už v pátek večer. Stavili jsme se ještě v Brně za Maceškou, na burčáku a v příjemné anglické hospůdce 🙂 A přespali v penzionu v Židlochovicích. Ráno ale skončila sranda 🙂

Jelikož jsem v týdnu nastydla, bylo mi ráno zle, že jsem myslela, že nevstanu z postele. Mimo to jsem byla nervózní jako už dlouho ne… asi jsem tušila tu ostudu 🙂 Lukáše jsem poslala, ať si jede na výlet na koloběžku a na přebor že nesmí, neb by tam rušil:))) Takže jsem sama vyrazila na místo činu… a ztratila se 🙂 Až když mi Jirka volal, kde jsem a kudy se mám na cvičák dostat, se mi podařilo trefit. Takže nervy navíc. Na místě jsem zjistila, že k cvičáku se nedá zajet autem a na stopy se taky půjde pěšky, což byla dost rána pod pás, protože jsem potřebovala střídavě odkládat psy do auta a navíc ani neměla do čeho dát věci, které jsem plánovala tahat rovnou z auta :/

Na přebor bylo přihlášených celkem devět psů – Friska s jedna fena na ZZO a sedm psů na ZVV1, z toho dva jen na stopy. Věděla jsem, že výkon nebude valná sláva, neb přes léto jsem byli buď pryč a nebo předělávali byt, takže jsme dva měsíce netrénovali vlastně vůbec… ale člověk tak nějak doufá… :))) Na stopy se šlo kousek za cvičák a s omluvou, že tu nejsou vhodné terény, jsme skončili na nějakém vyschlém poli se zbytky strniště… Paráda… na něčem podobném Dingo v životě nestopoval… konec konců v podstatě v životě nestopoval ani na poli… No nic.

Nakonec se jako větší problém než pole ukázalo to, že dorazila taky Tara z Litavské kotliny, Dingova „druhá manželka“… jak jí Dingo zmerčil, zjančil se, že chce za ní, zřejmě si zopakovat romantické chvilky z jara, a nic jiného ho nezajímalo… Byl úplně nepříčetný. Navíc jsem tam s ním musela stát, pak ho dát Romanovi na hlídání, když jsem šla šlapat stopu, páč uvázat ho tam někde, tak se asi zabije… Takže na stopu jsem ho skoro táhla… nakonec k mému velkému překvapení vypracoval nášlap a vyšel asi dvacet kroků, sice silně nesoustředěný, ale jakž takž šel… až do té chvíle, než v dálce Tara zakníkla… v ten moment zapomněla na stopu a vyrazil za ní… a byl konec :/ Pech. Škoda, že se tam nedalo jet autem, nebyl by jí potkal a nebyl by to byl řešil… ale tak to hold bylo no.

Odešla jsem pak radši ze stop dřív a Dinga frkla do auta, stejně jsem tam musela pro Frisku, i když to bylo docela daleko 🙂 Fris měla jedinou konkurenci mladou fenu Cassiel Rose s Divokou krví. Fenka cvičila moc pěkně, i když taky dělala chyby, skoro stejné, jako Friskoun 🙂 Friska ale nakonec tak nějak zachraňovala čest naší výpravy 🙂 Sice měla takové různé kiksy jako přivolání na druhý pokus, protože mě v nadšení přeběhla a mezi tím zapomněla, co to vlastně chtěla 😀 U chůze u nohy koukala, co kde lítá a sbírala nějaké popadané pamlsky… Při odložení za chůze, které má normálně naprosto luxusní, dělala, že to v životě nedělala 😀 Pak taky věci, co jsem věděla, že tak dopadnou – odešla z odložení, které jsme nějak zapomněly trénovat a když druhá fena vyběhla za aportem, tak to zkrátka neustála, a aport donesla na půl cesty, pak ho plivla a šla zase sbírat ty pamlsky 😀 Nic méně s tím jsme tam šly, takže to mě netrápilo. Za co má ale tu pochvalu je, ten její projev! Na cizím cvičáku vlastně prvně, bez pamlsků úplně prvně, a to nadšení, drive… zatímco všichni ostatní psi se tam ploužili s otráveným ksichtem, Friska sice dělala bejkárny, ale zjevně jí to hrozně bavilo i bez odměn 🙂 Z toho zvířete fakt jednou něco bude… když to úplně nepos… :)))

Dingo samozřejmě pokračoval ostudou, tím spíš, že Tara šla hned před námi, takže zatímco cvičil, ležela tam v odložení… Dinouš sice jakž takž cvičil, ale celou dobu kňučel a otáčel se po ní a snažil se čichat místa, po kterých se pohybovala. Což vyvrcholilo u překážek, kde místo, aby přes ně skákal, se zapíchl nosem před ní a začal bublat :/ Nakonec se samozřejmě zvedl z odložení, aby si šel očichat místo, kde vedle ležela… Takže jako děsný. A to už mi bylo jasný, že obrany skončí totálním fiaskem. Není to tak dlouho, co bych byla přísahala, že i kdyby někdo postavil přímo na plac háravku v nejlepším, že jí Dingo oběhne a půjde za figurantem 😀 Leč asi i psi se mění… 🙂 A tak zapracovaly naše stále nedotrénované revíry a Vencovo auto s Tarou zaparkované hned vedle vyštěkávací makety… a bylo to 🙂 Dinoušek šel místo za figurantem za Tarou a skončil diskvalifikován…

Nutno podotknout, že i výkony ostatních byly dosti… svérázné, inu jako obvykle 🙂 Na stopách příjemně překvapil Šereda (Aschere Sirius Black Tajemný přelud), předvedl moc pěknou práci. Stopy vyhráli společně Bounty z Blatnických vinic a Cair Potomok vlkov, i když v případě druhého je to dost na pováženou, zda neměl rozhodčí přihlédnout ke způsobu kladení stopy…

Poslušnost byla poměrně vyrovnaná, žádný pes výrazně nevyčníval a každý vymyslel nějakou blbost 🙂 Navíc se ukázalo, že v místě, kde se házely aporty byly asi nějaké rozsypané pamlsky, protože Friska nebyla jediná, kdo tam šel něco sbírat… a u překážek to bylo nějak zvláštně napachované, neb tam snad úplně všichni čichali, místo, aby pořádně skákali :/

Vrcholem legrace byly jako obvykle obrany, kde jediný opravdu slušný výkon předvedl Niall (Cuki Amant Gris) a s přehledem je zaslouženě vyhrál. Úroveň všech ostatních byla o řád jinde… Navíc všichni krom Nialla také odběhli od figuranta si cosi čichat :/ Obrany zkrátka asi budou vždycky nejslabším článkem u ČSV…

Celý přebor nakonec vyhrál Bounty z Blatnických vinic. Den jsme zakončili příjemným posezením v hospodě 🙂

Nedělní ráno bylo podstatně míň stresové, když nás čekala už jen výstava 🙂 Zle mi bylo ale ještě víc. Na výstavu bylo přihlášených 104 psů, takže bylo jasné, že to bude pěkně na dlouho… tak jsme honem radši zabrali nejlepší místa u kruhu a ubydleli se tam na celý den :)))

Dinga jsem přihlásila samozřejmě do pracovní třídy, kde bývá podstatně slabší účast, ale tentokrát i tam bylo sedm psů. Friska měla mít v otevřené třídě neuvěřitelných čtrnáct soupeřek! S Dinoušem jsem samozřejmě zase nejvíc válčila, abych ho přesvědčila, že má klusat :/ Potřebuje vždycky z mimochodu přejít do cvalu a pak zpomalit, aby naklusal… jenže na to jaksi v kruhu mezi dalšími šesti psi, kteří se navíc chtějí navzájem pozabíjet, není moc místo… Nakonec to předvedení přece jen nebylo nejhorší, i když jsem se u toho dost zapotila 😀 A dostali jsme první Výbornou bez pořadí… no na nic lepšího jsem si moc nedělala naděje, takže fajn 🙂

U Frisky jsem fakt čekala, že mi to Daniela na poslední chvíli zatrhne, jí vystavit 😀 Letos to s tou letní srstí nějak přepískla a stal se z ní poctivý „československý naháč“ :))) Vypadá teď hrozně. Nic méně když už jsem jí přihlásila, říkala jsem si, že už tam s ní půjdu. Měla jsem strach, že rozhodčí to vyřeší „selekcí VD“, když jich je tam tolik a vyšoupne Friskouna s velmi dobrou… Nakonec to dopadlo dobře a dostala výbornou i když taky bez pořadí, ale v té konkurenci, dobré 🙂

Nakonec jsme nastoupili ještě do soutěže o nejlepší pár, což byl především boj o přežití :))) Udržet dva rozběhnuté psi, kteří váží dohromady o dost víc než já… je celkem slušný boj 🙂 Byla jsem z toho krapet nervní a jako obvykle nedala na rady Daniely (já nevím proč jí nikdy neposlechnu :D) a nenechala si psy na normálních obojcích, ale nakonec to i tak dopadlo dobře 🙂 Zvládli jsem to bez ztráty kytičky i když jsme skončili předposlední 🙂 Podobně úspěšná byla i chovatelská skupina, kde Srdcerváči skončili poslední… inu, když se daří, tak se daří :)))

Na konec to ale byl vlastně celkem fajn víkend. Potkali jsme strašnou spoustu fajn lidí, přijely se na nás podívat i Lucka a Maceška… a taky dorazila Dingova dcerka Angua Vlčí hvězda, kterou celkem často vídáme i když žije ve východních Čechách 🙂 A navíc taky maličký Dingův synek Airi z Litavské kotliny, kterého jsem viděla prvně a musím říct, že se Dingovi moc povedl :))) Podoba velmi velká a povaha parádní, taky dost podobný Dinoušovi 🙂 Zkrátka super štěně 😉