Ačkoliv po našich „úspěších“ v na poslední výstavě se mi na další moc nechtělo, nechali jsme se zase ukecat:o) Tentokrát na klubovku, kde jsme ještě nebyli.

Rozhodovali jsme se poměrně dlouho, Jevišovice máme čtyři hodiny cesty a nechuť k dalším výstavám byla dost silná, nakonec padlo rozhodnutí udělat z toho víkendový výlet, „přetrpět“ sobotní výstavu a v neděli vyrazit na nějakou vycházku. Díky našemu váhání jsme se přihlašovali na poslední chvíli a řešili dilema, zda Dinouše přihlásit už do mezitřídy nebo ještě do mladých. Nakonec jsem zvolila třídu mladých a přihlášku na rychlo odeslala, jelikož jsme odjížděli na večer pryč. Mezi tím jsem volala s Danielou, která mi doporučila ho přihlásit do mezitřídy, že tam bývá menší konkurence. Nakonec jsem ho tedy ještě asi dvacet minut před půlnocí, když jsme přijeli zpátky, přehlásila do mezitřídy. Neukázalo se to jako šťastný tah, ale kdo to mohl vědět.

Na jižní Moravu jsme vyrazili už v pátek večer v šíleném vedru a dusnu, jenž bylo předzvěstí blížící se apokalypsy:o) Na noc a zítra hlásili rapidní ochlazení, bouřky, přívalové deště, kroupy a podobné lahůdky, na neděli dokonce přízemní mrazíky…. to bude víkend:o))) A spaní ve stanu bude taky super:o)

Nakonec nebylo tak zle. V kempu v Jevišovicích jsme potkali hned několik známých a od Dany dostali chatku, ani jsme se moc nebránili:o) Lukáš unaven upadl v chatce i se psem a já šla „na chvilku“ do kantýny… byla tam příjemná atmosféra, všichni popíjeli domácí pálenky a vyprávěli veselé historky, takže jsem se trochu „zasekla“ a spát šla asi v půl druhé. V chatce mě přivítal otrávený Lukáš, kterému jsem zapomněla z auta přinést polštář, a nemohl spát, protože Dingo celou dobu otravoval, že jsem pryč, a u vedlejší chatky vyl Bazi:o)))

Ráno jsme vstávali v sedm. Už se začínali sjíždět první vystavovatelé a vylezlo sluníčko:o) Pršení se z noci trochu posunulo, chystalo se na tu nejlepší chvíli:o))) Dorazila spousta známých, se kterými jsme se museli buď přivítat a pokecat, nebo je pořádně vyvrčet (teda ne ani tak my, jako spíš Dingo;o)). S panem Kořínkem jsme pokecali už večer, takže teď jsme se radši vyhýbali, protože Dingo s Ferralem se na vodítkách hodlali pozabíjet. Dorazil také Shadows, kterého Dingo nejprve chtěl sežrat taky, ale když jsme chvíli stáli a povídali, dal už celkem pokoj. Mezi tím se Dinouš stihl zamilovat do Lary a Kůže, jelikož Lara nedávno hárala a bylo to cítit z obou, takže se z nich mohl pominout. Nakonec se mu podařilo se mi vytrhnout a běžet Kůži obtěžovat, což by asi neskočilo vůbec dobře nebýt toho, že měla koš… uf:o) Pak konečně dorazila Nessie s Ashem, takže byl dokonale nadšen a ostatní psi byli zapomenuti

Vystavovaných psů byl neskutečný kotel. Celkově 88, 38 psů a 50 fen. Psů v mezitřídě bylo neuvěřitelných 7, přičemž v mladých pouze 3 – asi mělo víc lidí ten nápad, že v mladých jich bude hodně, tak je dají radši do mezitřídy:o)

Ve štěňatech, kde jich bylo taky 7 nastoupil Ash (Ashton Eden severu), odnesl si jen N, ale je to ještě prcek a byl úžasně šikovný. Nevím, jak to Romana dělá, že má ty psi tak vzorné:o))) Vyhrál myslím Nial (Cuki Amant Gris), náš starý známý z výcvikáče:o)

V mladých nastoupili nakonec pouze dva psi a CAJCe si odnesl Shadows (Cair Potomok vlkov), objel tři výstavy, všude vyhrál a má Junior šampiona, neuvěřitelné:o)

V mezitřídě jsme měli skoro samé známé – Baladina ArQeVa, Baziho (Bazilišek z Březovské samoty), Danteho od Voldušské nivy, Feryho (Ferral z Deštné hory) a Ziggyho (Ziggy Lee z Molu Es), jediný pes, kterého jsem viděla prvně byl Carmín Kuklík. Konkurence to byla veliká, několik psů už má junior šampiona a jsou to opravdu krásná zvířata, nedělala jsem si iluzi, že bychom je mohli všechny porazit:o)))

Dobrým vtipem taky bylo, že před námi běžel Dante, kterého chtěl Dingo sežrat už na podzim v Praze, a za námi Ferral… bylo jasné, že to bude divoké:o) Už když nastoupila štěňata, začalo trochu pršet, a déšť houstl a houstl. Když jsem se chystali do kruhu my, lilo už jako z konve. Paní rozhodčí asi rozhodně nebyla z cukru, protože navzdory dešti posouzení neskutečně protahovala. Nás všechny nechala běhat nevím kolikrát dokola, což bylo na daném prostoru v sedmi psech fakt lahůdka. Dingo dělal mírně ostudu svým obligátním vyštěkáváním, ale tentokrát to bylo mnohem lepší než jindy, za špekáček si dal říct, že má držet tlamu a hezky klusat. Byl ale dost rozkurážený, takže při kontrole varlat si z vesela zavrčel na rozhodčí, což mě tak překvapilo, že jsem zmohla jen na zmatené „No Dingo…“ :oD Následně jsem zase běhali a běhali, pak si nás tam asi hodinu různě přehazovala. Asi třikrát se mě přišla zeptat, jestli máme číslo osmnáct, a třikrát jsem jí odpověděla, že máme devatenáct:o))) Byli jsme už úplně mokří, psi vynervení a já potřebovala strašně čůrat, když konečně začala určovat pořadí. Carmínovi a Dantemu dala VD, my dostali aspoň V, uf:o))) Ovšem, páté, takže bez pořadí. První místo dostal Ziggy, druhé Baladin, třetí Bazi a Ferral skončil čtvrtý. Odcházela jsem celkem spokojená, nedostali jsme VD (to už by mě asi nikdo na výstavě neviděl, jedno nám stačí:o)) a neudělali ostudu, posudek byl také více méně moc hezký, nevytkla nám v podstatě nic, ani úhlení končetin;o)… a mohla jsem jít čůrat, hurá! :oD

Jen jsme skončili, tak přestalo pršet, což bylo asi nejvíc super, a Dingo dostal za odměnu bráchu Danteho, který se mezi tím přijel na nás podívat:o))) Dinouš si ho všiml už během vystavování, ale Petr měl naštěstí tolik rozumu, že se odešli schovat, takže jsem ho zvládla nějak ukočírovat. O to bylo vítání bouřlivější:o))) Usoudili jsme, že to tu bude ještě na dlouho a rozhodli se jít i s Nessie a Ashem na jídlo. Opět se projevila Dingova průprava z mých přednášek:oD Jak jsme si sedli, Dinouš si okamžitě lehl a spal, o ničem nevěděl, jen když se k němu Ashton připlazil trochu moc blízko, blýskl na něj jedním zubem, a spal dál. Nessie, Ash i Dante se v hospodě zjevně nudili, ale celkově jsme to všichni zvládli bez ostudy. Zpátky jsme šli jen s Adamem a Ashtonem, protože Romana už musela jít dřív, aby stihla vystavit Nessie a Petr s Dantem jí odvezl.

V nejpočetněji obsazené třídě mladých fen, bylo jich deset!, zatím získala krásné V4 Elli Srdcerváč, je to krasavice a šijou s ní všichni čerti, milá fenka;o) Nessie skončila v mezitřídě třetí, o první dvě místa se popraly ArQevy, Butterfly a Black Shadow:o)

Třídu otevřenou vyhrála další Srdcerváčka, Bludička Kyra. To jsme ale propásli. Romana s Adamem a Nessie a Ashem už odjeli, protože pospíchali domů, aby mohli jet na další výstavu zítra do Polska (blázni;o)). A my s Dantem jsme přemluvili ještě Kohoutovi s Elli a šli jsme psi pustit chvíli na louku za kempem, což všichni tři velmi ocenili, po celodenním úmorném vláčení na vodítku. Z louky nás ale vystrnadil nějaký místní borec, asi to byl hovaward, který si jen tak sám přišel na louku k nám, takže bylo po běhání a šli jsme radši zpátky.

Sledovali jsme tedy ještě zbytek předvedení fen. Pracovní třídu zcela ovládla Tara (Bella Tara z Blatnických vinic) – jediná nejhezčí:o) Naše známá z výcvikáče Agi (Agía Illiás Norský vlk) byla druhá v třídě vítězů – je to opravdu krásná a moc sympatická fenka! A ve třídě veteránů právem zvítězila Bonie Mrazivé ticho, která ve svých čtrnácti letech je naprosto úžasná a skoro jsem tomu nechtěla věřit, že jí je už tolik!

Nakonec jsme nastoupili ještě v chovných skupinách. Moc se mi už nechtělo, měla jsem toho dost, ruce od psa vytahané a představa, že tam zase budu lítat dokola a krotit rozjíveného psa… nic moc. Navíc opět začalo pršet, bezva. Za Srdceváče nastoupili zástupci všech vrhů:o))) Amore Mio, Bludička Kyra, Cassanova, Dingo a Elli. Naši soupeři byli ArQeVa, Norští vlci a Z Molu Es. Pro mě byl největší soupeř Dingo, opět dělal ostudu štěkáním a pokusem sežrat svého staršího polobratra před námi, nic méně nakonec byl docela hodný. Skončili jsme na druhém místě za „Molusáky“ (to vymyslela paní Kořínková od Ferrala a mě se to hrozně líbí:o)))), což mi v té chvíli bylo už celkem jedno, byla jsem už fakt hotová.

Lidi začali odjíždět a za chvilku byla většina pryč. Petr s Dantem ještě chvilku zůstali a tak jsme se šli ještě asi na půl hodinky projít k vodárně nad kempem. Dinouš s Dantem se krásně vyběhali, nádherně si hráli, pošťuchovali se a blbli. je úžasné se na ně dívat, jak spolu komunikují… je to jiné, než když si Dingo hraje s nějakou fenkou. Tu vždycky on provokuje a pak si nechá od ní nabančit:o) S Dantem komunikují mnohem složitěji a propracovaněji… jsem zvědavá, jak dlouho jim tenhle úžasný vztah vydrží, doufám, že ještě chvíli jo…

Když odjel i Petr, uvázali jsme psa u chatky a šli si sednout do kantýny, kde zůstalo ještě pár opozdilců, kterým se nechtělo domů, nebo kteří tu zůstávali taky do zítra. Šli jsme spát poměrně brzo, protože jsme byli utahaní a nevyspalí ze včera. Dneska už bylo v kempu absolutní ticho.

Ráno jsme měli sraz v devět hodin u Mohelenské stepi s Jirkou a Tarou. Původně měla jít i Hanka s Brennou, ale bohužel nakonec nemohla. Venku aspoň svítilo sluníčko, ale dost foukalo a bylo asi 6°C, super:oD

Přesto to byla ale krásná vycházka, obešli jsme více méně Mohelenskou přehradu, ušli asi 16km. Hned v úvodu, při vítání se v poli, vyplašili psi dva zajíce. V jednu chvíli už to fakt vypadalo, že jednoho uženou, začínali spolupracovat a nahánět si ho navzájem. A jak byli dva a vzájemně se hecovali, nevěřila jsem, že ho nechají a vrátí se. Dinoušek ale překvapil a po chvíli lov vzdal a otočil se a vrátil zpátky. Tara ještě chvíli pokračovala, ale když ušák zmizel kdesi v křoví, přišla taky:o) Pak už ale vycházka pokračovala idylicky. Je pravda, že jsme téměř nepotkali živáčka, takže Dingo neměl co provádět, ale krom dvou pokusů o válení se v hnusu, se choval neuvěřitelně vzorně… asi si nějak bral příklad z Tary nebo co:oD Měla jsem z něj radost, byl úplně úžasný… v takových chvílích vždycky zase začnu věřit, že z něj jednou bude slušný a vychovaný pes:o)

Cestou jsme přešli dvě hráze přehrad – Mohelenské a Dalešické, vylezli na jednu rozhlednu Babylon (Jirka čekal dole se psi a Dingo udělal hroznou scénu, tohle fakt musíme víc trénovat, je to ostuda) a omylem minuli jednu zříceninu, když jsme trochu zabloudili:oD Závěrečnou třešničkou na dortu byla Mohelenská hadcová step – už bylo dost pozdě na jarní efemery, ale i tak jsem si tam nechala nafotit pár zajímavých kytiček;o)

Vycházka to byla opravdu super a je škoda, že Jirka s Hankou nebydlí někde blíž, abychom mohli s nimi na takové výlety častěji. Jižní Morava je ale krásná a už se těšíme na letní výcvikový tábor, na který nás musím jít honem přihlásit, než na to zapomenu! :o) Jo a cestu zpátky jsme taky přežili a po troše bloudění jsme našli i nějakou tu hospodu na oběd, takže dobré;o)

A závěrem musím ještě jednou do nebe vychválit Dinouška, v poslední době z něj opravdu začíná být nějak rozumný pes, je úplné zlatíčko:o)