Tak dlouho jsme se rozhodovali, jestli uspořádáme nějaký výcvikový tábor nebo víkend, až už jsme to přes léto nestihli, nesehnali figuranta a tak jsme vymysleli jen takové „setkání s výcvikem“ 🙂

Jelikož mělo jít hlavně o přátelské setkání, chtěla jsem v pátek přijet co nejdřív, abychom stihli večerní posezení… Což se přesně nepovedlo, protože jen jsme vyjeli, zjistili jsme, že nám ze shnilých palivových trubek formana teče benzín… Chvíli jsme bezradně seděli na krajnici vedle auta a už to vypadalo, že to prostě budeme muset vzdát, když Tomáš dostal nápad, zkusit si půjčit auto od mamky. Vyšlo to! Jen jsme jaksi museli pro něj do Lípy, což znamenalo dvě hodiny zajížďku… Takže večerní posezení jsme valně nestihli, jelikož jsme dorazili až kolem půlnoci :/ Ale dorazili…

Ranní vstávání na stopy bylo tradičně náročné 🙂 Tomáš nakonec nevstal vůbec, jelikož ho do rána sklátil zákeřný bacil a tak v podstatě celou sobotu prospal :/ Stopy probíhaly celkem rychle, jelikož nás bylo pár a hodně začátečníků. Výkladu se ujala Hanka, jako obvykle. Velkou radost mi udělala Dingova dcerka Angie, zdá se býti rozenou stopařkou 🙂 Friska stopovala poprvé po několika měsíční pauze, takže to taky podle toho vypadalo, ale nakonec to nebylo tak zlé, až na ty lomy… 😀

Po stopách se šlo na poslušnost, kterou jsou dostala na starost já… radost jsem z toho dvakrát neměla, protože můj styl výcviku velmi silně přes pozitivní motivaci a shaping je dost odlišný od stylu ostatních, takže jsem měla problém to nějak skloubit. Ale i tak si myslím, že se mi podařilo všem něco poradit, vyřešit problémy, zlepšit chyby… 🙂 Opět se musím pochlubit Dinovými dětmi 🙂 Angie se od posledně velmi zlepšila, je vidět, že dospěla 🙂 Začíná se zvládat soustředit a i přes to, že si na ní Aleš pořád stěžuje, šlo jí to moc pěkně :))) Airy a Airin cvičili oba naprosto luxusně 🙂 Wolfíka jsem viděla cvičit prvně a umí jen pár cviků, ale i u něj je vidět, že ho výcvik parádně baví a je moc šikovný 🙂

Po tradičním obědě na Sýpce jsme vyrazili místo obran na výlet na zříceninu na druhém břehu Jevišky. Byla to celkem fajn procházka 🙂 Navečer jsme pro další zpestření vytáhli s Tomášem luk a našlo se pár odvážlivců ochotných si vystřelit 🙂 Zvlášť Pavlovi to nějak podezřele šlo… úplně mu nějak nevěřím, že z toho nikdy nestřílel 😀

Večerní posezení se trochu rozpadlo na dvě party – jedna seděla u ohně s kytarou a druhá u kantýny s Danou 😀

Ráno se šlo stopovat znovu samozřejmě. Friskounovi to šlo o trochu líp, tak asi budeme muset zase začít trénovat 🙂 A snad se brzy Dingovi uzdraví zraněná noha, aby mohl chodit aspoň na ty stopy taky… :/

Po stopách následovala další poslušnost a nakonec jsem vzala cvičit i Frisku. Opět se ukázalo, že můj styl výcviku je prostě naprosto odlišný 😀 Strhla se nad tím krátká, ale bouřlivá debata… Většina lidí není s to pochopit, že pes jde cvičit bez korekcí a sebemenších trestů… :))) Nakonec jsem ještě vytáhla balanční podložku a fascinovala zase lidi tím 😀 Musíme dotrénovat ještě další triky s tím 🙂

Jelikož nás čekala ještě dlouhá cesta pro rozbité auto a domů a Tomášovi bylo furt zle, rozhodli jsme se radši rovnou vyrazit ještě před obědem…

Jinak víkend proběhl nějak podezřele v poklidu. Ani jeden pes nepláchl, takže titul „útěkář víkendu“ nebyl udělen 🙂 A vlastně se nestala ani žádná jiná zábavná historka… je to divné, už to máme asi všechno nějak moc zmáknuté 😀