Tento poněkud mrazivý víkend jsme vyrazili strávit do Brna na DuoCACIB. Dingo byl „velmi úspěšný“ :oD A my málem zmrzli.

Vyrazili jsme opět už večer do Hradce, kde jsme přespali u mě na koleji. Všechno proběhlo v pořádku, do Brna jsme ráno dorazili kupodivu včas, bez zmatků jsme si našli náš kruh, kde jsme potkali ségru Danteu a další známé. V klidu jsme se přichystali a dokonce jsem si s Dingem několikrát zkusila oběhnout výstavní kruh, což mu asi pomohlo, trochu se tím uklidnil a po chvíli si přestal všímat, že tam běhají další psi, bezva.

Ještě si tam Dinouš pohrál s jedním štěnětem (nechal se od něj přeprat, blboun) a trochu pozlobil několik fenek a šli jsme na řadu. Měli jsme opět tři soupeře, dva stejné jako minule – Brana z Heršpic a Brita z Novobělské kotliny, oba jsme minule porazili, tak jsem si trochu dělala naděje, že bychom je mohli porazit zase. Třetí soupeř byl italský pes Caspian dei Lupi di Gubbio, který mi přišel docela pěkný, tomu jsem moc nevěřila, že by ho Dingo porazil.

Dingo měl perfektní předvedení. Ani jednou při běhu neštěkl, a skoro nehnal, běžel celkem dobře vedle mě. Když jsme běželi sami, běžel výborně. Zuby předváděl bez nejmenšího zaváhání ve stoje, jak to umí. Akorát trošku cukl při osahávání koulí:o) Celkově nádhera! Bohužel předvedení není všechno a tak jsme skončili až na třetím místě. Posudek je ale velmi pěkný, rozhodčí nám nevytkl prakticky nic (ani to, co se jindy nelíbí jiným), jen to, že prý má „lehce měkké nadprstí“… moc nevím, co si pod tím přesně představit a ještě to Dingovi nikdy nikdo neřekl, tak nevím:oD Vytkl to i Britovi z Novobělské kotliny, takže ten skončil čtvrtý. Italský pes vyhrál a Bran byl druhý.

Byla jsem mírně zklamaná, přece jen jsem měla pocit, že když minule měl Dingo skoro šanci na první místo, ačkoliv nebyl vůbec v kondici, tak dneska, když to bylo lepší a navíc s tak pěkným posudkem, mohl být taky aspoň druhý.

Šli jsme se podívat k setrům, kde jsme hledali Lucku s Tondou a Katkou, kteří nevystavovali, ale přišli se podívat, ale nebyli tu a tak jsme šli projít stánky. Mezitím nám přišla SMS od Lucky, že je u borderek, kde vystavovala Anička Comíka, že půjdou na řadu, ať přijdeme se podívat, tak jsme šli. Comík skončil taky třetí ze čtyř:o)

Vrátili jsme se podpořit ještě sestřičku Danteu, která opět zazářila, získala V1, CAJC, BOJ a tímto splnila podmínky pro udělení Junior šampiona. Veliká gratulace! No a pak jsme vyrazili do ulic Brna, najít nějakou hospodu… marně. Došli jsme až na Zelný trh, takže jsme v tom šíleném mrazu nachodili asi 5km, a všechny hospody, co jsme našli, byly buď nějaké pivnice, kde nevařili, nebo šíleně drahé restaurace… dvě, které vypadaly jakž takž, měly zákaz vstupu psů. Takže jsme se vrátili zpátky na výstaviště a dali si něco tam u stánků.

Následně jsme ještě asi hodinu čekali na Velkou národní cenu kvůli vrácení poplatku. Ferral i Dantea odjeli a tak se ani Dingo neměl s kým jít ven proběhnout. Sedli jsme si tam v občerstvení a čekali.

Následně jsme konečně vyrazili k Macešce. Dali jsme si k ní věci, převlékli se a jeli se podívat na zamrzlou Brněnskou přehradu, kde byl Filip s kamarády bruslit. Byli už ale vybruslení a zmrzlí, seděli tam v hospodě, tak jsme se jen kousek prošli po ledu, v té zimě se nám taky nikam nechtělo. Dingo na to nejprve koukal dost nedůvěřivě, že mu na tom kloužou packy a vidí kamsi pod sebe, přece jen u nás zná led jen zasněžený, ale pak mu to začalo připadat jako hrozná sranda a běhal tam a sbíral kusy ledu:o)

Večer jsme zašli do příjemné hospůdky (chtěli jsme zajít i s Luckou a dalšími setraři, ale nějak jsme se s nimi nedomluvili, tak jsme šli sami), kde se servírky hrozně rozplývaly nad Dingem a dobře jsme se najedli:o) Večer jsme pak u Macešky ještě hráli společenské hry a šli spát asi o půlnoci:o)

Ráno jsme stíhali trochu míň, navíc Dingo měl nějakou zácpu nebo co (ještě jsem to u něj neviděla) a tak jsme strávili před výstavištěm snad čtvrt hodiny, než se mu podařilo vykadit. Byla jsem už docela nervózní.

Krom tří včerejších Dingových soupeřů nastoupil ještě čtvrtý, Bazilišek z Březovské samoty, který byl docela sympaťák, takový rozesmátý pohodář, připomněl mi z minulé výstavy Shadowse (Cair Potomok vlkov). V duchu jsem si sestavovala pořadí… italský pes první, Bazilišek druhý… a že my bychom mohli být zase třetí… nebo se rozhodčímu bude zase víc líbit Bran? Nebo že by Dingo měl přeci jen šanci… každý ten pes měl nějakou vadu, žádný nebyl dokonalý… a Dingo měl včera pěkný posudek.

Dingo nebyl dneska tak vzorný, běžel trochu hůř. Navíc jsme vůbec neběhali jednotlivě, rozhodčí nás nechal oběhnout jedno kolo hromadně, a pak už prohlížel každého psa zvlášť, nechtěl ani vidět psy běžet zepředu a zezadu. Když jsem začala ukazovat Dingovi zuby, rozhodčí jen tak stál nade mnou, nesklonil se, aby se pořádně podíval, chvíli mlčel a pak mi řekl, že tam nic nevidí, ať to ukážu znova. Dinga už to nebavilo, takže mi cuknul hlavou, na to mi řekl, ať si ho chytím, ať si ho posadím, když to neumí. Naštvalo mě to, protože jsem neviděla důvod, proč bych ho měla posazovat jen proto, že jednou uhnul hlavou, když jiní psi se při ukazování zubů i vsedě zmítají jak o život, ale posadila jsem ho teda a zuby ukázala tak. Načež mi řekl, ať ho postavím, takže jsem vytáhl pamlsek, aby si stoupl a držel při kontrole varlat, na to mi rozhodčí řekl, ať toho psa proboha pořád nekrmím, že mu to mám dát, až něco udělá. Zůstala jsem zírat. Takže jsem měla radši psa vzít a postavit ho násilím, jak to někteří dělají? Pes pak stojí celý nakrknutý se staženým ocasem… nebo jsem ho měla držet mezi stehny, jak ten Ital před námi, jehož pes se mohl u osahávání koulí pominout a málem na něm pak majitel odjel jak na divokém koni, jak ho nemohl ani stehny udržet. Nechápu.

Každopádně jsme na pana rozhodčího asi neudělali dojem. Dingo skončil poslední. Celkové pořadí bylo více zvláštní. První byl Brit z Novobělské kotliny, včera a myslím i minule poslední, druhý italský pes, no budiž, třetí Bazilišek, čtvrtý Bran. Rozhodčí nikomu neřekl ani slovo, co a proč mu vytkl, rozdal pořadí a poslal nás pryč. V posudku máme moc hezké věci:o) Zase měl cosi proti záúhlední končetin atd., akorát o měkkém nadprstí ani čárku. Fakt už nevím:o)))

Dantea opět získala dalšího CAJCe a BOJe do sbírky:o) Zazářila taky další naše příbuzná, Bludička Kyra Srdcerváč, Dingova poloteta, získala V1, CAC, CACIB a BOB. Tak aspoň něco:o)))

Šli jsme se pak najíst, podívat na Aničku s Comíkem, kteří už skončili, ale Comík byl druhý, gratulujeme:o) Nakoupili jsme si nějaké jídlo a nějaké věci ve stáncích, chvilku šli s Romanou ven, ale Dingo s Danteou už byli nějací uondaní moc si nehráli a nám se v té zimě nechtělo stát a koukat na ně, jak si čuchají rohy.

Chvilku jsme poseděli v občerstvení s Luckou a dalšími setraři, ale mladá setřice Daisy zrovna hárá a Dingo to okamžitě odhalil a mohl se pominout. Mysleli jsme nejprve, že to ještě nebude tak moc řešit, že si s ní chce jen hrát, ale jen si k ní čuchl a už se po ní sápal, takže to bylo jasné. Seděl potom a kvílel a snažil se k ní pořád dostat, tak jsme museli jít pryč, jinak by tomu nadrženci asi za chvíli přeskočilo a nám z něho:o)))

Pak už jsme jen počkali na Velkou národní cenu (Lukáš to prospal a Dingo s Danteou se pořád provokovali, nakonec se málem servali kvůli nějakým pamlskům, blbouni:oD) a hurá, vyrazili jsme domů:o)

Usoudili jsme, že další výstavy teď asi na chvíli vynecháme. Nějak se nám nechce za ty prachy jezdit někam do horoucích pekel, nechat se zbuzerovat, že psovi dávám pamlsky:oD Asi z Dinga šampion nebude, i když je samozřejmě nejkrásnější;o), takže se zkusíme zaměřit trochu jiným směrem. Mohli bychom víc pohnout s výcvikem poslušnosti (panička si dělá tajné naděje, že když trochu mákneme, mohli bychom v létě zkusit ZOP) a jen co nějaký bude, zkusíme si dogtrek… a uvidíme. Je spoustu možností, co můžeme dělat, i když máloco asi našeho exhibicionistu bude bavit tak, jako producírovat se v kruhu:oD