Jelikož na tradiční „každojarní“ vodáckou akci, tentokrát na Ploučnici, jsme se z vícero důvodů nedostavili a jelikož jsme nebyli jediní, kdo to nestihl, uspořádali jsme si tak trochu konkurenční akci na Sázavě:o)))

Naše akce byla od začátku plánovaná jako spíše menší a když na poslední chvíli odřekli účast Martinka s Pedrosem a zůstalo nás pouze šest, stala se tak nějak vyloženě komorní :o) Ničemu to ale nevadilo, spíš naopak… Trasa byla naplánovaná na tři dni ze Sázavy do Pikovic. Ve čtvrtek večer jsme naskládali do našeho totálně nafukovacího Yettiho hromady zavazadel, psa, nás dva a Tomáše se Zuzkou a vyrazili na dvouhodinovou cestu. Od Brna nám naproti vyjeli Maceška s Filipem. Setkali jsme se v téměř stejnou chvíli v kempu Pod Vrbou, což byl takový příjemný menší kemp s občerstvením, kam si chodili asi posedět i místní. Původně jsem vymyslela, že se půjdeme podívat na noční sázavský klášter, ale nějak jsme na to v zápalu sezení u piva úplně zapomněli :o))) A tak jsme poseděli a někdy před půlnocí šli spát. Pes byl nebývale hodný, neboť byl ráno na RTG kyčlí a narkóza ještě mírně působila, bylo to fajn, vůbec neprotestoval, když jsem ho nechala u stromu uvázaného a odešla na záchod…

Ráno nám trvalo celou věčnost, než jsme si přebalili věci do barelů a než jsme vyrobili z polystyrénu v lodi ležení pro psa, aby měl pohodlí :o) Takže jsme na vodu vyráželi někdy tak v jedenáct. Dingo byl nadšen, okamžitě si vzpomněl, že loď je něco, do čeho se má nastoupit a sám tam lezl. Když jsme přetahovali lodě k vodě, vrhal se v šíleném nadšení za nimi, že jsem ho nemohla udržet. V lodi už to taková sláva nebyla. Pokud jsme si naivně mysleli, že celou cestu prospí jako loni, tak jsme byli na omylu a velkém. Nespal vůbec, lezl po lodi tam a zpátky a pokoušel se hlídat celou smečku, jakmile se někdo od nás vzdálil na větší vzdálenost, než považoval za přípustné, spustil srdcervoucí řev a pokoušel se z lodi vystoupit. Taky vyrobené ležení se neukázalo jako vhodné, pořádně se tam nevešel, lehnout vůbec a sedět tam taky mohl špatně. Loď jsme ale měli velikou, rodinnou pro tři lidi, a tak jsem barely přeskládaly a polystyrén zahodili a nakonec tam měl místa dost – nejen na ležení, ale hlavně na pobíhání tam a zpátky, to podle toho, kde byli ostatní naše lodě :o) Naštěstí ta loď byla i totálně nepřeklopitelná, kdybychom jeli na naší staré dobré Zelené okurce, koupali bychom se v každé zatáčce. Pětimetrová plastová Samba byla ovšem prostě nepotopitelná – ať žijou půjčovny lodí :oD

První den bylo celkem teplo a většinou i sluníčko. Řeka byla převážně klidná a tak jsme se poflakovali a soulodili. To byl Dingo nejspokojenější, když viděl, že má všechny u sebe, uklidnil se a lehl si a chvílemi i usnul. Jak jsme se rozpojili, začal jančit. Nejhorší byly jezy. To velmi záhy pochopil, že tam se děje něco zajímavého a většinou se aspoň na chvilku vystoupí, takže to vyváděl už jak jsme se blížili. První jez jsme jeli bez psa a dali ho Zuzce podržet… dopadlo to bídně, jelikož jí samozřejmě strhl na zem na šutry. Takže jsme se na to vykašlali a další jezy sjížděli i s ním. Bylo jich tam dost, ale většina se dala jet. Těch cca 18km jsme jeli celý den líným tempem a se zastávkou na oběd ve výborné restauraci Na Marjánce nebo tak nějak :o))) K večeru jsme dorazili do kempu U Bořka, který se nám zalíbil a tak jsme to tam zapíchli. Jen jsme postavili stany, začalo slušně pršet a tak jsem se přemístili ke stolům pod deštníky a uvařili si večeři. Chvíli jsme seděli a pak nás napadlo, jít se podívat na zříceninu hradu Stará Dubá nad námi. Dingo dostal koš, abych ho nemusela po celém dni zase vláčet na vodítku (ano, po tmě to byla trochu odvaha, ale byl hodný), my čelovky a šli jsme. Zřícenina to byla moc pěkná a dosti romantická, hrad to asi býval docela velký. Cestou jsme ulovili taky dvě kešky, fajn procházka.

Ráno bylo vstávání opět trochu rozvláčné, jak jinak:o) Vyrazili jsme zase tak asi v jedenáct. Dnešní úsek byl podobný tomu včerejšímu, co bylo ale daleko horší, byly spousty lidí. Lodě kolem nás houstly a houstly a začínalo to být za chvíli docela na obtíž. Míjeli jsme se s asi dvěma nebo třemi dosti početnými výpravami, které vždycky zaplnily celou řeku a na jezu tvořily fronty. Naštěstí jsme ale měli Tomáše :o))) Vyslali jsme ho vždycky rychle obhlédnout situaci a pak už jsme všichni jez projeli dle jeho rad, zatímco celá výprava pobíhala po jezu a debatovala nad tím, co a jak. Tomáš taky vymýšlel docela slušné alternativy jak jez zdolat – zkušený vodák se nezapře :o))) A nutno poznamenat, že jsme všechno bez potíží zvládli. Až na jeden jez, kde jsme omylem torpédovali Macešku s Filipem do vody :oD Přetahovali jsme lodě přes jez a ti dva už dole pod jezem nastupovali do lodi, my čekali s lodí na jezu nad nimi, až odjedou, abychom jí spustili dolů na vodu. Maceška s Filipem začali zrovna odjíždět a já se psem nastoupila do lodi, že nás Lukáš postrčí dolů a naskočí, když tu se nám loď najednou sama rozjela. Už to nešlo nijak zastavit. Narazili jsme do nich, převrátili jim loď, takže oba skončili ve vodě. Pes se asi pokusil z lodi vyskočit, ale už to nestihl a tak vypadl taky do vody. Lukáš stejně tak. Takže jediná suchá jsem z toho vyvázla já. Ve skrze to ale byl jediný čochtan za celou vodu :o)))

Cestou jsme ještě potkali lodní drive in bar :o) A někde u pole jsme si opekli buřty k obědu. A pes si ještě dvakrát nedobrovolně zaplaval, když se neustále chrul v lodi tak, až vypadnul a jednou se pokoušel simulovat vyřezávanou mořskou pannu na přídi či cosi takového a při manévru „návrat zpět“ to úplně neustál a zaplaval si znovu. Nic méně plavání kolem lodí ho stejně bavilo nejvíc, mohl si plavat kam chtěl a hlídat celou smečku. Plaval i dost slušně rychle, celkem nám stačil, akorát to nevydržel dlouho.

Dnešní plavbu jsme ukončili v kempu v Týnci nad Sázavou, který byl podle očekávání příšerný. Je to jediný kemp široko daleko před nejhezčím úsekem Sázavy. Nebyl tak moc velký, ale byl narvaný k prasknutí, celkem drahý, sociálky byly příšerné a absolutně nestíhaly s kapacitou, ženská, které jsem platila, byla nepříjemná a arogantní. Z přeplněného kempu jsme radši hned utekli, hledat nějakou hospodu na večeři. Prolezli jsme celé město, než jsme jednu slušnou našli a ještě jsme tam drahnou dobu čekali, než se uvolní stůl, ale byla dobrá.

Ráno bylo v plánu vstát hodně brzy, abychom ujely těm davům lodí, co pojedou za námi :o))) Povedlo se nám to dokonal, i když jinak, než jsme si představovali. Vyjeli jsme asi v půl deváté, což celkem šlo, skoro nikdo ještě opravdu nejel. A těch pár lodí, co nás dojelo, se schovalo v první hospodě, jak začalo pršet. My se rozhodli jet honem dál, když jsme je tak hezky setřásli. Jenže déšť sílil a my byli mokří a hladoví, takže nezbylo, než taktéž vzít za vděk hospodou. Chtěli jsme tam počkat, než přestane pršet, ale ono nepřestávalo. A tak jsme zvolili taktiku úprku a rozhodli se to honem dojet.

Do kempu v Pikovicích jsme dojeli mokří jako myši a zmrzlí. Z nejhezčího úseku Sázavy jsme neměli skoro nic, protože přes provazy deště nebylo vidět na cestu :oD Ale zase jsme za celou dobu nepotkali živáčka :oD V Pikovících jsme odevzdali lodě, převlékli se a vyrazili se schovat do hospody. Maceška s Filipem a Lukáš vyrazili pro auta a já se Zuzkou a Tomášem jsme zůstali v hospodě. Seděli jsme na zastřešené zahrádce, kde byla docela zima, ale dovnitř nesměli psi a tak jsme vytáhli nakonec spacáky a čtyři hodiny kecali a mastili karty:o)

Akce to byla fajnová a počasí taky vyšlo. Někdy bych si ten spodní úsek řeky klidně sjela na jaře na kajaku, to by mohl být pěkný zážitek :o)))