Když se začal plánovat sraz vlků ve východních Čechách, přihlásila jsem se taky, že dorazím, pokud budu zrovna v Hradci. Sraz se konal tuto sobotu a zrovna v Hradci jsem nebyla:o), ale nakonec jsme se rozhodli přeci jen jet.

Účast přislíbilo poměrně velké množství psů, i několik našich známých, dokonce sourozenci Dante a Nessie, sestřenka Nia s Broukem, nebo Ferral. Bohužel Romana od Nessie musela do práce, Dante si pořezal tlapku, Ferralovi pro změnu onemocněl páníček a Nia s Broukem taky nedorazili. Nakonec se sešlo jen šest psů a Dingo tam neměl nikoho známého, což se nečekaně podepsalo na jeho chování.

Když jsem dorazili na místo srazu v Potštejně, byla tam už Besta z Heršpic, která sraz pořádala, a Bazi (Bazilišek Úsvit vlka). O trochu mladší Bazi se Dingovi ohromě líbil, hned se začali nadšeně pošťuchovat. Besta ovšem musela Dingovi vysvětlit, že je tu domácí paní a Dinouš, jak je gentleman, se od ní nechal šikanovat. Následně dorazilo štěkající auto:oD Z něho se vyhrnul Besty bráška Bran, jejich maminka Brenna z Kamenaček a Tara (Bella Tara z Blatnických vinic). Bran začal kolem sebe pouštět hrůzu a holky taky dávaly jasně najevo, že odteď se bude všechno řídit podle nich. Besta se hodlala s nimi dohadovat, Bazi z toho měl legraci, jen Dingo stáhl ocas a zaplul za mě.

Celý výlet měl asi patnáct kilometrů a vedl převážně lesem a po loukách, kde mohla psiska volně běhat. Krajina je to tu líbezná, dobře si ji pamatuji z jednoho čundru, před pár lety. Navíc napadlo i trochu sněhu, takže rozblácené cesty zmrzly a zapadaly lehkou bílou pokrývkou.

Dingo šel kus cesty jako zařený, místo aby běhal s ostatními, držel se mě, a psům se vyhýbal, přitom mu nikdo nic nedělal. Hrál neviditelného tak dokonale, že si ho nevšímal ani Bran, který machroval na všechny kolem, ani Tara s Brennou, které umravňovaly dovádějící mládež, ani Bazi s Bestou, kteří spolu dováděli. A já si začala myslet, že nám asi někdo vyměnil psa:oD Nejenže místo dovádění šel vedle mě, ale on dokonce začal poslouchat… a jak! Stačilo jedno moje vlažné „Dingo!“ a byl u mě, na „ke mě“ se přiřítil jako o život, obíhaje přitom ostatní psy. Proti tomu, co jindy dělá mezi psy, jak s nimi lítá a řádí, že ani neslyší, že ho volám, když ho chci chytit, tak mě schválně obíhá, a když už náhodou zamíří směrem ke mě, stejně si to cestou rozmyslí a běží za psy. Nevěřila jsem vlastním očím. Nakonec si usmyslel, že mi půjde u nohy:oD Šel úplně předpisově u mé levé nohy a upřeně mi hleděl do obličeje (ani nevím, kde se to naučil, zatím jsem ho to učila jen na pamlsek v ruce:oD)… když jsem nereagovala, přesunul se k pravé noze a zkoušel to tam:oD Když jsem ho poslala pryč, že má volno, kousek poodběhl a už byl zase u mě. Na to, že normálně mi i na pamlsky vydrží u nohy tak deset metrů a pak už ho to nebaví, teď šel klidně padesát metrů, perfektně soustředěný, koukal jen na mě, že u toho zakopává o kořeny a vráží do ostatních psů, mu bylo úplně šumák:o) A mě to po chvíli začalo docela otravovat… přece jen jsem udělala dobře, že jsem si pořídila čévéčko, mít „normálního“ psa, který tohle dělá každou vycházku, asi by mě trefilo:o) Nakonec zjistil, že pamlsky se rozdávají i jinde a tak to začal zkoušet i na ostatní lidi. To už jsem z něj slušně rostla:oD

Na štěstí ale v přestávkách, mezi tímhle jeho „blouzněním“ se vracel do normálu a postupně se otrkával. Zjistil, že mu nikdo nic nedělá a že s Bazim se dá pěkně hrát, a tak běhal za ním, jak ocásek:o) Z Besty měl nejprve docela vítr, ale pak jsme zjistili, že to bylo asi kvůli náhubku, když jí ho sundali, začal si s ní taky hezky hrát. Jednou na něj vyběhl Bran, aby mu dal co pro to, ale vlítla jsem mezi ně. Dingo asi pochopil, že když tam jsem, tak ho nedám, navíc před Branem stále dělal neviditelného a to Branovi úplně stačilo, aby ho nechal na pokoji. A tak se postupně otrkával. Čím víc se mu pokorně svěšený ocas zvedal nahoru, tím víc přestával poslouchat:o) Dělali jsem si legraci, že to asi nějak ovlivňuje přijímání zvuku, když ho má nahoru:o) Ale i tak byl mnohonásobně hodnější a poslušnější, než kdy byl za celý život:o)))

Cestou jsme se ještě stavili v jedné hospůdce na čaj. Paní zrovna zavírala, aby tak hodná, že nám ho uvařila a nechala nás ho na terase vypít s tím, že jí tam máme hrnky nechat:o) Dingo, přivázaný opodál, předvedl scénu, jak je chudáček opuštěný, přitom byl pár metrů od nás a viděl nás… herec jeden. Na závěr jsme se stavili ještě v Potštejně v hospodě na jídlo. Kupodivu nás tam pustli se všemi psy a ti, už kvalitně utahaní, po patnácti kilometrech hraní a dovádění, se naskládali do klubíček vedle sebe a vytuhli:o)

Výlet to byl moc příjemný, jen škoda, že nedorazili i nějací Dingovi kamarádi, byl by si to víc užil od začátku a neměl by takový stres. Ale zase jsme na druhou stranu zjistili, že když chce, tak poslouchat umí, že to na nás jen hraje… že dokonce umí i věci, které jsem po něm ještě nechtěla, jelikož jsem si myslela, že to ještě nezvládá:o)

A rozuzlení záhady nakonec přinesla večer Daniela, když jsem jí psala, že Dingovi asi přeskočilo, že celý výlet poslouchal. Odepsala mi na to, jestli tam náhodou z nějakého psa neměl trochu respekt… Nemáte někdo náhodou na prodej nějakého vychovaného autoritativního psa? :oD