Na druhých zoologických terénkách jsme svou návštěvou poctili národní park Podyjí. Zapsali jsme se do povědomí místních obyvatel jako banda bláznů a my naopak prožili spoustu svých zážitků, které se zapsali do vzpomínek nám. Prostě to opět stálo za to:o)

Fotogalerie ve školní galerii jedno album je zvlášť sklípek, kde fotila Terka, protože já jsem nemohla najít foťák, druhé album je zbytek fotek:o)))

Sraz byl v Havraníkách už v neděli večer, což pro mě znamenalo vyjet už v poledne do Hradce a odsud jsme pokračovaly s Luckou, Eliškou a Terkou autem. V Havlíčkově Brodě jsme měly nabrat Kláru, to se mírně zkomplikovalo, jelikož jsme byly domluvené, že bude čekat na autobusovém nádraží a nevěděly jsme, že ho přesunuly. Ale našly jsme se:o) Cesta probíhala ve znamení veselé bujarosti, nic nám nemohlo zkazit náladu, pustily jsme se do zásob jídla z domova, poslouchaly Chinaski a ujížděli vstříc třem super dnům.

Havraníky byly miniaturní vesnička… nebo spíš náves a kolem ní domky, toť vše:o) Bydleli jsme v bývalé škole, přestavěné pro účely NP Podyjí a bylo to tam super. Budova byla nádherně zrekonstruovaná a měla tam i zahrádku, kde se dal dělat oheň, k čemuž jsme se nějak nedostali. Spali jsme všichni, kromě „pánů profesorů“:o) v jedné velké místnosti, což teda stálo za to:o)))

Večer nás čekala přednáška o národním parku, která byla dost zajímavá, ale únava z dlouho cesty na nás byla znát, takže někteří se chvílemi neudrželi a trošku si pospali… a to jsme ještě netušili, co nás čeká dál:oD

Po přednášce, chvíli před desátou, jsme se sebrali, že půjdeme do hospody. Trochu to nevyšlo, jelikož všechny tři místní hospody zavírali v deset. Takže jsme se vrátili zpátky, usadili se v jídelně a vytáhli zásoby jídla a pití z domova a seděli a povídali asi do jedné v noci.

Ráno bylo v plánu vyrazit do terénu asi v devět, takže nebyl tak moc spěch. Skočili jsme si ještě nakoupit do místního konzumu Jana, kde měli zajímavou otevírací dobu od 6:45 do 12:00 a kupodivu docela široký sortiment. Pak už jsme vyrazili směrem na Šobes. Cestou jsme chytali, sbírali a prohlíželi si všechno, co tu běhalo a létalo, nebo i rostlo:o) Potkali jsme už krásně červené třešně, takže jsem byla vysazena na strom a házela je pak ostatním dolů, byly výborné.

Nejlepší úlovky byly tři a půl z našich všech čtyřech druhů užovek, totiž v rybníčku na kraji vsi jsme potkali užovky obojkové a na Šobesu podplamatou a stromovou, z hladké jsme našli jen tu půlku, totiž svlečku;o) Krom toho jsme potkali množství různých „bezoušů“ a chystali pasti na zlatohlávky, a to teda byla rychta, neboť nahnilý banán zalitý krabicákem, to fakt stojí za to:oD Ale hlavně jsme procházeli nádhernou krajinou jižní Moravy, která je prostě… nádherná!

Večer byla v plánu druhá akce a to lov netopýrů:o) Nad jakousi smrdutou tůní uprostřed lesa byly nataženy sítě a nám nezbylo, než čekat, až se něco chytí. Mezi tím jsme zkoumali různé vodní breberky a taky chytili rosničku. Byla fakt boží:o))) Netopýři se chytli dva a už jsme zapomněla, co to bylo zač… když oni jsou všichni stejní:o)

Vzhledem k tomu, že než jsme došli zpátky, bylo už dost hodin a všechny hospody zavřené, počítali jsme, že půjdeme rovnou spát… přece jen po minulé noci, kdy jsme šli pozdě a moc se nevyspali… ale nakonec jsme opět zůstali sedět v jídelně a povídali asi do dvou do rána… A co hůř, ráno bylo v plánu vyjet v sedm.

Před sedmou ráno se všude plížily spící stíny, které se snažily probudit k životu, ale dalo to práci:oD Moc nás neprobrala ani cesta do Znojma, kde jsme v parku postávali a poslouchali ptáky, kvůli kterým jsme přijeli tak brzo… Během procházky po městě jsme posnídali a konečně se trochu probudili.

Stavili jsme se ještě zaplatit si ubytování, což byla taky vtipná akce… Kvůli mně Honza málem prošel skleněnou přepážkou, když jsem mu z nudy z čekání ve frontě chtěla „jen jako“ podrazit nohy a jak jsem byla rozespalá, nějak jsem mu je podrazila úplně:o) A pak jsme přejeli do Lukova a šli na Nový Hrádek.

Zřícenina to byla vážně pěkná. Místní nadšenec nám povyprávěl o tom, co tam všechno roste a žije, taková přednáška šitá na míru biologům:o) Při čekání na prohlídku jsme si taky pohledali šneky, což mě celkem bavilo, jen jsem byla zklamaná, že jsem nenašla nic super extra zajímavého:o) Z hradu jsme potom jeli do Čížova na jídlo. Zarytým biologům je většinou dějepis celkem ukradený, ale pár z nás přece jen oslovily zbytky železné opony stojící na kraji vesnice. Bylo to… řekněme zajímavé.

Večer byl v plánu vinný sklípek:o) Trochu mě na začátku rozmrzelo, že jsem musela zaplatit, i když jsem nechtěla nic pít… popravdě jsem měla chuť tam vůbec nejít, ale nakonec jsem usoudila, že bych si to pak vyčítala a tak jsem šla. A dobře jsem udělala, protože po pár sklenkách vína se nálada uvolnila a rozjela se super zábava. Hrálo se na kytaru, zpívalo všechno možné, povídalo, vtipkovalo… U některých písniček jsem se fakt bavila a u některých vtípků skoro červenala… naši „páni profesoři“ a se taky slušně rozjeli, nebyli bychom to do nich řekli:o) Ze sklípku jsme odcházeli asi ve tři ráno, všichni po svých, jen někteří nejmenovaní (že Terko;o)) trochu s dopomocí:o)

Vzhledem k tomu, že i vedení rozumně usoudilo, že tentokrát už nás (ani sebe) nijak brzo z postele nedostane, vstávali jsme povětšinou asi v deset:oD Do dvanácti jsme museli opustit budovu, takže jsme se zabalili a přinesli z louky pasti na breberky, do kterých se nachytalo kde co, ale zlatohlávek ani jeden, a vyrazili na „vodní drůbež“:o)

Rybník v Jaroslavicích byl vtipně ukrytý za rozpadlou lávkou, kterou jsme museli překonat, což byla taková místní atrakce. Zážitkem dne byl asi orel mořský, který na chvíli zakroužil nad rybníkem. Při cestě zpátky byl uspořádán lov na jakousi žlutočernou vážku, kvůli které musel být zastaven provoz na rozpadlé lávce:o)… lov se úspěšně zadařil a tak jsme mohli všichni přejít:o)))

A pak už nezbylo, než pořídit hromadné foto, rozloučit se a vyrazit k domovu… A nemohli bychom tu ještě pár dní zůstat? :o)))