Povídání o další vydařené výstavě v Bochově, na kterou jsme si chtěla jen na chvilku odskočit od psaní bakalářky a učení, ale nakonec se to neplánovaně krapet protáhlo. Výstava vážně stála za to a holky k tomu budou mít hodně co říct, takže to bude maličko obsáhlé:o) Fotky bohužel nemám, ale nebyl čas a bylo to i zbytečné při takovém počtu fotografů:o) Fotila například Katinec, Wren, Kryska nebo Cigi.

Čaute člověkové. Panička říkala, že dneska toho je hodně, tak máme povídat obě, ale nevím, jak se dohodneme (Caramela mi tu do toho pořád něco píská, ale zapisovat to chci já!). No tak prostě jako včera paničce asi ruplo v bedně, když nás začla asi v půl šestý ráno tahat z pelechu. Jako fakt se nám nikam nechtělo, normálně bychom ještě dvě a půl hodiny spaly, než by vstávala. No nacpala nás do přepravky, jo…. Jo Agathě asi taky ruplo v bedně, protože ta nikam nejela a místo, aby chrápala dál, tak chtěla jet s náma a nechápala, že už je na výstavy stará. Je hloupá, má bejt ráda, že nikam nemusí. (Iulina se dělá, že nikam nechce a pak se vtírá posuzovatelkám, nevěřte jí) No, zase mi do toho Carina kecá, tak dál.

Prostě jsme jely. Busem do Prahy, to byla nuda, pak už to bylo lepší. Poznaly jsme dvě nové tety Mettler a Cigi. Teta Mettler řídila a navíc ona má takové ty malé divné myši, tak jsme jí my velké myši, no Carina by spíš zapadla mezi ty malé (Nech si toho a pokračuj, nebo to nikdy nedopíšem!), no prostě jsme jí moc asi nezajímaly. Ale teta Cigi si nás hladila a tak, už to vypadlo, že budeme moct províst nějakou lumpárnu. No jako panička povídala, že tam budem za hodinu a půl, že to stihnem, když máme ještě hodinu času navíc. No samozřejmě jsme si přály, abychom to nestihly. Umíte si představit tu bžundu, že bychom tam přijely a už tam nebyl veterinář? Ježíš, to by bylo něco! To bychom se třeba mohly vystavovat bez té odporné veterinární prohlídky! Nebo dokonce bychom nemusely vůbec a mohly bychom zůstat chrápat v přepravce… tolik jsme si to přály, že se to skoro splnilo. Panička s tetama pořád nějak nevěděly pořádně kudy jet a měly na houby mapu a bylo tam na houby značení a vůbec, no prostě jsme tam pořád všude bloudily a vracely se a prostě tak… a my se začínaly radovat, že bude hrozná legrace, až to nestihneme.

No a pak jsme jely a nejednou rána a už jsme nejely. Teda jako dost jsme se lekly, co to jako bylo. Panička a tety vylezly z auta a pobíhaly tam kolem a prý že jsme vjely do díry a prorazily kolo… to už jsme se docela z toho leknutí sebraly a začínala to být zase zábava. Naše šance na vyhnutí se veterináři začala stoupat, když teta Mettler povídala, že to kolo asi bude špatné celé, a když panička vzala telefon a volala tetě Katinec, že jako to na přejímku nestihneme. Jupííí! To jsme se radovaly! Možná už vůbec nepojedeme na výstavu, ale pojedeme zpátky domů spát!

Jenže potom z toho baráku, u kterýho jsme stály, vylezl nějaký odporný, protivný pán a řekl, že prý tam každou chvíli někdo vjede do té díry a že to nic není a navíc nám to kolo vyměnil. No prostě fakt strašný pán! No takže jsme zase jely dál, ale stejně to už pořád vypadalo, že to nestihneme.

A tak jsme na výstavu dorazily pozdě a veterinář už tam nebyl, to bylo žůžo! Jenomže! Přišla teta Beris, co dělá i posuzovatelku a prohlídla nás ona. To si neumíte představit, taková paní… dvakrát protivná paní, posuzuje a ještě přejímá, tfuj na takové člověky!

No tak jsme paničce za trest aspoň provedly jednu lumpárnu, když nám dala do klece hamak z přepravky, tak jsme si vlezly prokousanýma dírama mezi podšívku, aby nás nikdo nemohl vyndat, to byla docela legrace! Třeba se ani nebudeme muset jít posuzovat… Jo Caramela, se nenechala vyndat vůbec, tu musela panička na posouzení vyklepat, je to trubka (Houby, Iulina je trubka, že vylezla dobrovolně, když nemusela, úplně tu srandu pokazila!).

No panička nás úplně zradila a šla dělat nosiče. Pořád tam běhala a nosila cizí myši, navíc kluky, ani nás k nim nepustila a vůbec si nás nevšímala. Kdyby si aspoň vybrala nás, hodné holčičky… patří jí to, že jí dva rafly, nemá být taková! No tak tam panička asi šest hodin v kuse běhala, než na nás měla chvíli trochu času. Vzala nás ven a dala nás na stůl, kde už byla spousta myší. Byla tam Cariny ségra Ciri, s Ejí a Fančou od tety Katinec a spousta dalších cizích myší, celkem nás tam bylo asi deset. Běhaly jsme tam spolu a baštily dropsy, docela dobrý to bylo.

Pardon, ale vystrkala jsem Iulinu od klávesnice, protože ona si to hrozně upravuje po svým, takže: úplně přeskočila, že když jí posuzovaly, tak se jim tam zase vtírala, skoro jako na výstavě v Rychnově, ještě že neměla ani teta Bebecha ani teta Delfes dlouhé rukávy, jinak by jim tam určitě zase vlezla. Ona je hrozná vtěrka, to byste museli vidět, jak se tam naparuje a dělá psí voči (nebo spíš potkaní), nevím, co se všem na ní líbí… jako hezká je, ale to já sem snad taky ne? Nějaký krabatý uši, bílý prsty… snad nikomu nemůže vadit pár drobnejch vad na kráse, ne? Ale tak zase sem Iulině držela palce (na zadních nohách, pochopitelně, když na předních žádný nemám, hihi), protože kdyby si teta Bebecha vymyslela, že je Iulina hezčí než asi dvacet dva dalších myší, tak bychom zase dostaly něco dobrýho k žrádlu a když teda já nic nedostanu.

No tak s dovolením budu pokračovat zase já, Cara je moc ukecaná a byly bychom tu do zítra a my máme na práci ještě spoustu dalších lumpáren, takže na to nemáme čas, tapety čekají na naše zuby!

Tak kde jsme to skončily? Jo, u hraní na stole. No potom už toho na výstavě moc nebylo, panička nás dala do přepravky a začala tam uklízet. A teta Cigi zjistila, že už nestihne poslední vlak z Kolína domů a panička taky zjistila, že už asi nestihne poslední autobus domů z Prahy a tak jsme nečekaly na vyhlášení, což nás dost štvalo, protože jsme doufaly, že jako teda třeba dostaneme něco k tomu žrádlu, ale zase je fakt, že už jsme taky chtěly domů, tak jsme vyrazily. Hrozně jsme pospíchaly, jely jsme přímo po dálnici, i když teta Mettler povídala, že nemá nějakou známku, což je nám fakt fuk, co to je, hlavně že jsme jely rychle směrem domů. Panička pořád sledovala hodinky, a když jsme vjížděly do Prahy, už to vypadalo, že to stihneme. Jenže to si neumíte představit, co je Praha za hrůzu. (Hej, nech si toho, Praha je krásná, neurážej, jo!) Ts, ty Pražačko jedna, vždyť je to pravda, kvůli těm objížďkám jsme přijely pozdě. (Jo jasně, tam u vás na vsi nemají objížďky, viď!) Mají, ale značené! A to tu neměly, nebo čert ví, proč jsme se ztratily. Bloudily jsme nějakýma vesnicema kolem Prahy (vidíš, mohly za to ty tvoje vesnice, ne Praha). Turnov není vesnice, už mi dej pokoj. Prostě jsme se ztratily a bloudily tam asi hodinu a musely se ptát na cestu a tak, než nás teta Mettler vyložila na Černém mostě (nevím sice co je to za divný název, ale fakt se to tam tak jmenuje, už si to pamatujem, jak jsme tam s paničkou jely už několikrát).

No nastoupily jsme na metro a jely k babičce naší paničky. Panička byla trochu zmatená a tak nám ještě ujel jeden autobus a dorazily jsme k babičce až někdy v jedenáct. No panička už toho měla fakt dost a my taky a to jsme musely ještě zůstat celou noc v té přepravce ani jsme neměly pořádně nic k jídlu, ještě že jsme aspoň na té výstavě dostaly něco na zub.

No ráno jsme myslely, že už budem brzo doma, ale zase se to ještě zamotalo, nakonec nám málem ten bus domů ujel… o paničku už se málem pokoušel infarkt a my začínaly mít strach, jestli ještě někdy uvidíme naší klec. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo a my jdeme na ty tapety, tak čauves lidííí!

No a já ještě doplním, že ač jsme pro nošení myší neměla moc času se všema popovídat a vůbec se tam pořádně porozhlédnout, přece jen se občas chvilka našla a rozhodně jsem si to užila. Výstava to byla perfektní, byla tam skvělá atmosféra, spousta super lidí a ohromné množství myší. Pro vysokou účast jsem nepředpokládala, že bychom si odvezly nějakou cenu, i přesto, že se Bebecha s Delfes nad Iulinkou při posuzování téměř rozplývaly. A tak, když jsme ještě tolik pospíchaly (nakonec marně, ale aspoň Cigi byla doma dřív, taky se jí to hodilo), nečekaly jsme ani na vyhlášení. O to větší bylo překvapení, když mi pak napsala Katinec zprávu, že je Iulinka druhá! Je to prostě moje krasavice, ne nadarmo jí Myshka říkala „malá kopie“, opravdu se vydařila po mamince:o)