S myšima (s Inkou aktivně a Tončou jako doprovod) jsme se zúčastnily výstavy Potkan v Praze a hlavně prvních potkaních agility závodů při ní :)))

Něco málo fotek zde.

Po všelijakých peripetiích (zákony ČR, špatná spolupráce s lidmi a mnoho dalšího…) se nám konečně s Cigi podařilo ujmout organizace potkaních agility při Českém klubu potkanů… a tento víkend uspořádat první závody 🙂 Tušila jsem, že to bude vtipné, ale že to bude taková sranda, jsem si nemyslela :)))

Výstava probíhala v Toulcově dvoře, kde je to moc fajn. Zároveň tam vedle byla taky výstava ježků – to se mi líbilo. Strakaté ježky jsem ještě neviděla :))) Jako obvykle jsem potkala spoustu známých a užívala fajn atmosféru.

Agility byly perfektně nachystané, hlavně díky Cigi, která zajistila téměř všechno od překážek, přes plakát, až po letáky:) Dopoledne jsme udělaly přednášku o tom, jak trénovat (potkan je naprosto ideální zvíře na to, naučit se, jak funguje pozitivní motivace – s ním totiž jinak trénovat nejde :D) a o pravidlech závodu. Ta jsme vymyslely společně, jelikož u nás se tím ještě nikdo nikdy nezabýval. Měly jsme k dispozici švédská pravidla, ale úplně nám nevyhovovala, a tak jsme si to udělaly po svém… dneska se mělo ukázat, jak se nám to zdařilo 🙂

Odpoledne potom probíhal vlastní závod. Předem přihlášené myši byly dvě, z toho jedna byla Inka 😀 Toničku jsem nepřihlásila ze zdravotních důvodů. S Inkou jsem tušila pěknou ostudu, při její povaze „svět žere potkany, honem uteč“ :))), jsem nevěřila, že se mi podaří jí přesvědčit, na jakoukoliv spolupráci.

Taky to nejprve moc nešlo. V prvním kole jsme se diskvalifikovali kvůli překročení časového limitu. Soupeřka ovšem taky 🙂 Nic méně naše pravidla dovolují v takovém případě běh opakovat :))) A to už jsme to obě zvládly. Až jsem zírala, jak se Inulka snažila… nevím, co jí to vlezlo do hlavinky, že v cizím prostředí mezi tolika cizími lidmi byla vůbec schopná mě vnímat, ale opravdu se snažila a poctivě překážky přelézala 😀

Samozřejmě jsme slavili úspěch, sešli se diváci a objevili se další našenci, kteří to chtěli zkusit. Nakonec závodilo celkem šest myší! Na první závod si myslím dost dobré :))) A sranda to byla ohromná, tak už jsem se dlouho nezasmála 😀 No a naše pravidla se ukázala jako použitelná a vlastně vyhovující, už jen upravit pár detailů a myslím, že dobré :)))

Abych to shrnula, psím agility moc neholduji, nějak jsem tomu nepřišla na chuť a mám pocit, že se psem se dá dělat spousta zajímavějších věcí… ovšem s potkanem to stojí za to:) Jednak s ním moc nic jiného dělat nemůžete ;), a jednak myslím, že je to činnost pro potkany jako stvořená. Při jejich oblibě ve šplhání po kde čem a prolézání kde čím, je to vlastně pro ně něco naprosto přirozeného. Což bylo zjevné i z toho, že žádná z myší to vlastně pořádně netrénovala a přes to, i ve velkém stresu z cizího prostředí a davů lidí, byly nakonec všechny schopné většinu překážek překonat. Takový úspěch jsem nečekala 🙂