Ačkoliv moc neholdujeme masovým akcím a dáváme přednost vycházkám v kruhu rodinném (Dingovi rodiny, pochopitelně:oD), kde se můžou psiska po libosti vylítat a vyřádit, dali jsme se dneska zlákat hromadným výletem čévéček na Sněžku. Dingo tak vystoupil na naši nejvyšší horu už po druhé za svůj, zatím krátký, život. Počasí bylo akorát a celkově se akce celkem vydařila.

Srdcerváče krom Dinga zastupoval taky brácha Dante, což vzbudilo nezkrotné nadšení hlavně v Dinoušovi, jak jinak:o) Ze starých známých nechyběla Šedivka (Ambra z Heršpic), která byla ale jako obvykle nejšťastnější, když si jí nikdo ze psů nevšímal, Bard (Jantarowa Wataha), který se s Dingem zatím snáší perfektně i když na jiné psi zrovna přátelský není, nebo taky náš soupeř z Boleslavi, Dante od Voldušské Nivy, kterého asi tajně nakřížili s vlkodavem, nebo nevím, je fakt obrovský:o)))

Hned na parkovišti jsme potkali Andrlovi s Rubym a vlčicí Besi, která se Dingovi ohromě líbila (někdy mám fakt pocit, že mají ČSV k těm vlkům blíž než ke psům, někdy se mi fakt zdá, že s některými plemeny prostě Dingo nedokáže komunikovat, viz nedávný zážitek s boxérem… ale Besince rozuměli všichni:o)), vlčici Dingo už podstatně míň:o))) A pak už jsme potkávali jen samé další kamarády:oD Nedokážu odhadnout, kolik psů tam nakonec bylo, protože „startovní pole“ se dost roztahalo, někteří ani nedošli na Sněžku, někteří naopak šli napřed a už jsme je neviděli. Ti, co se drželi pohromadě, si udělali na vrcholu hromadné foto, bylo tam asi patnáct psů, takže hádám, že celkem jich bylo něco přes dvacet. Fajn bylo, že to byla převážně mladá zvířata, takže nevznikaly žádné konflikty velké konflikty. Dingo plnými doušky využíval stále ještě štěněčího privilegia a beztrestně otravoval všechny, koho potkal. Po pravdě, většina psů už ho měla za chvíli plné zuby:oD

Cesta nahoru přes Obří důl ubíhala rychle, psiska se koupala v řece, potkala kozu (která se vůbec nebála, naopak odvážně útočila, takže se jí začali za chviličku bát i poměrně otrlí vlci:o)) a statečně šlapala k vrcholu. Dingo s Dantem byli na chvíli puštěni z vodítek, když jsme zůstali osamotě, a za chvíli už jsme byli na Obří boudě. Udělali jsme tam takovou mezi zastávku, kdy jsme čekali na ty pomalejší. Dinouš s Dantem se tam vyřádili spolu i s Bardem a taky malou Kejnou. Někteří to otočili už cestou sem a někteří šli zase napřed, takže na vrchol jsme nedorazili zdaleka všichni společně, i tak tam ale byla slušná smečka. Pořídili jsme vrcholové foto a zamířili přes Růžohorky zpátky do Pece.

Cestou dolů byl Dingo slušně otravný, vlekl mě, nebo se zastavoval, nakonec mi škubl tak nešikovně, že jsem si zvrtla kotník… sice ne moc, ale pobolívá to. Nakonec opět ukázal svůj smysl pro vtip, když chvíli po tom, co dostal pochvalu, jak je poslušný a vyrovnaný (poslušný občas je, ale vyrovnaný je to poslední slovo, které bych k Dingovi přiřadila:oD), si usmyslel, že se vlastně bojí lanovky. Nikdy mu to nevadilo, ale dneska zrovna prostě šílená pohroma… zapla se ve chvíli, kdy jsme prošli kolem, všichni psi se jen otočili, co že jim to jezdí nad hlavou, jen Dinouš na to začal výhružně štěkat… vzala jsem ho blíž k lanovce a sedla si pod ní na trávu, že to jako nic není, že je to přece hrozná legrace… jo, houby, Dingo zazmatkoval a rozběhl se pryč a jak jsem měla kolem sebe zaháknuté vodítko, vlekl mě po trávě v leže do lesa… super:o/ Když jsme lanovku znovu dole podcházeli, odmítal k ní jít, hystericky pobíhal kolem (i když na vodítku) a vůbec vyváděl, jako by mu šlo o život. Takže další rest, co ho musíme odnaučit.

V Peci na nás čekali Andrlovi s Rubym a Besi, která si tam na trávníku spokojeně v klubíčku spala a nebyla zvědavá na otravné psi, taky to jedné feně náležitě vysvětlila… vlčí komunikace je úžasná, něco takového nedokáže žádný pes, tak jasně a přesně vystihnout, o co jde:o) Dali jsme si tu výbornou zmrzlinu a ukončili fajn akci.

Jsem ráda, že jsme nakonec vyrazili, poznali jsme spoustu dalších čévéček a lidí, které jinak člověk vídá leda na výstavách, kde všichni nervózně pobíhají a s nikým moc nemluví:o) Takhle jsme si popovídali, postěžovali si na naše miláčky a psi si to určitě taky užili, aspoň Dingo dokonale. Sice se celou dobu tvářil, že není vůbec unavený (ostatní psi si při pauzách lehli a odpočívali, jen ten náš pošuk neměl chvilku stání), ale celou neděli skoro prospal:o)))