Jelikož výcvikové akce s Karlem Cvičkem poslední dobou poněkud váznou, rozhodli jsme se si udělat tak trochu vlastní. Na obrany sehnala figuranta Marta a ostatní jsme usoudili, že „nějak zvládnem“ :)))

Organizace (hlavně přihlašování) byla lehce zmatená a zájem velký, takže nakonec dorazilo neuvěřitelný sedmnáct psů, z toho spoustu začátečníků. Měla jsem strach, jak se to zvládne, ale dopadlo to parádně 🙂

Výcviku, a vlastně i většiny organizace, se nakonec ujala Hanka, což bylo ideální 🙂 Má výbornou schopnost vysvětlovat a spoustu dobrých nápadů jak co řešit… a taky neuvěřitelnou trpělivost 🙂

V pátek večer jsme (místo tradičních obran, protože figurant měl dorazit až v sobotu) zkoušeli, co dokáže balanční podložka 😀 Byla to celkem psina, ukázalo se, že nejen Friska je úchyl, kterého nejde z té „divné půlkulaté věci“ (jak to nazval Jirka) dostat dolů, ale že to baví i jiné psy… a lidi 😀 Následně jsme uspořádali „seznamovací večírek“, dělali jsme si legraci, že to bude jak na kurzu alkoholiků v léčebně: „Ahoj, já jsem Franta a léčím se už dva roky…“ :))) ale nakonec se to povedlo a celkem jsme se i pobavili 🙂 Konec konců na léčení jsme tam asi byli zralí všichni 🙂 Večer se rozjela klasická pařba a spát se šlo až někdy ve dvě, jako vždycky :)))

Na ráno hlásili vedro, takže stopy byly už od sedmi, což bylo jako vždycky zlo 😉 Jelikož s terénama na stopy to bylo nevalné, byl trochu problém naskládat někam všechny… z toho vzešlo, že jsem šlapala Dingovi stopu na posledním zbytku u nějakých keřů a vytvořila tak něco, co chudák Dingo prostě nemohl vypracovat… nazvala bych to asi bludištěm 😀 No moje chyba… Friska ovšem nezklamala a stopu zvládla parádně… dokonce špičkově zalehla krabičku na konci i po tom, co jsem všem vykládala, jak krásně zalehává! Ona fakt není čévéčeko (pozn. pro neznalé – typické čévéčko, jakmile řeknete, že něco dělá, okamžitě to dělat přestane a naopak… ). Na závěr stop jsme zvládli ještě docela slušně zmoknout 🙂

Poslušnost jsme posunuli „až po dešti“  a mezi tím kecali v kantýně a rozebírali teorii… Oběd na Sýpce byl skoro nuda – bez obvyklých excesů 🙂 Poslušnost se pak trochu protahovala, protože lidí bylo fakt hodně a skoro každý chtěl s něčím poradit… a Hanka radila a radila… sice to bylo na úkor času, ale zase myslím, že se každý dozvěděl, co potřeboval. „Ti lepší“pak šli předvádět, jak to má vypadat, nebo cvičit nakonec, když už tam nikdo nebyl… jak se kdo chtěl předvést 😉

Navečer dorazil figurant, na kterého jsme byli všichni zvědaví… nebo aspoň ti, co ho neznali. Taky jsme měli trochu obavu, jak unese takovou přehršel vlků a ještě spoustu začátečníků, kteří kdoví, jak budou kousat… Nakonec to dopadlo nad očekávání výborně! Figurant, ač mladý kluk, se ukázal být hodně šikovný. Bylo znát, až má cit pro psy a dokáže s nima pracovat. Vážně jsem byla z něj nadšená. Ještě pár vlčích výcvikáčů a bude z něj druhý Karel 😀 A vlci taky překvapili… nevím, jak se to stalo, ale mezi těmi začátečníky, byla většina moc šikovných zvířat, některá opravdu hodně šikovná. Takže nakonec těch vyložených nekousačů bylo jen pár 🙂 Sám figurant to myslím shrnul trefně: „ Čekal jsem, že tu bude většina flegmoušů, co nebudou chtít nic dělat a dva tři, co budou kousat… a ono to bylo naopak – většina jich byla super a dva tři flegmouši.“ 🙂

Dinouš předvedl stabilní výkon, netřeba to rozebírat (ano, samochvála smrdí), Frisku radši nebudu komentovat… myslím, že to zase nejlíp vystihl figurant: „Ona tak jako kouše a nekouše, vlastně jí to baví a přitom nechce.“ Jo, asi tak nějak… 😀

Jelikož večer byl předvečer letního slunovratu, bylo to, po zvyku Keltů, potřeba řádně oslavit. Takže především udělat oheň 🙂 K ohni dorazil dokonce i kytarista, i když jen na chvilku… tak snad příště na dýl 🙂 Jak se setmělo, vyrazili jsme taky podle starých zvyků hledat poklad… a ten jsme našli nedaleko vodárny. Byl to kouzelný vílí bylinkový elixír… a myslím, že na některé docela slušně účinkoval 😀 Seděli jsme pak ještě chvíli u ohně, ale vílí elixír byl zřejmě mimo jiné i uspávací :))) A nebo jen na všechny dolehla únava a nevyspání z minulé noci 😉 Takže většina odešla spát už před půlnocí, kdy se konečně protrhaly mraky, vyšly hvězdy a několik jich i spadlo… zkrátka slunovrat jak vyšitý 🙂

Ráno bylo vstávání na stopy ještě horší, než včera, jako obvykle 🙂 Tentokrát se nám podařilo vecpat ještě na nějaké rumiště vedle louky, takže to bylo o fous lepší než včera 🙂 Taky Dingovi to celkem šlo… když mu to paničky nekazila :)))

Před obědem pak byly obrany, aby figurant mohl zase odjet 🙂 A po obědě se Hance do nabitého programu podařilo vmezeřit ještě základy klikru a kamsi jsme ještě nacpali i nácvik měření na bonitaci… No zkrátka bylo to našlapané :))) I tak jsme si to ale užívali a bylo dost času i jen tak kecat se známými, a nebo si prostě jen užívat pohodu… O zpestření v podobě „útěkáře víkendu“ se postarala Friska, která si dvakrát dokázala rozepnout obojek a oběhnout celý kemp a se všemi se přivítat… jinak je úplně normální  😀

Ohlasy na víkend byly nakonec velmi dobré a tak myslím, že něco podobného spácháme co nejdřív znovu 🙂 A Hanka by se měla asi výcvikem psů začít živit 😉