Letošní jarní výcvikáč byl o týden posunutý, takže nebyl na Velikonoce, což znamenalo, že byl bohužel o den kratší… ale zase díky tomu vyšlo parádní krásné jarní počasí (zatímco na Velikonoce opět sněžilo :D).

V pátek večer byly jen obrany, u kterých jsme se tak nějak všichni vítali, jak kdo přijížděl, a seznamovali s nováčky… a sledovali, kdo kam se ve výcviku posunul a kdo zase nemá kam chodit kousat :))) Po obranách jsme vyrazili na krátké hraní na louku s Brennou, na kterou se už Friska hrozně těšila 🙂 Přátelství z loňského léta evidentně vydrželo a holky se nadšeně proháněly loukou… tentokrát se přidal i Dingo, ale šílenému holčičímu tempu moc nestačil a taky jim hru trochu kazil… 🙂

Večer jsem plánovala jít brzy spát, protože jsem v týdnu proležela několik dní s teplotou a pořád ještě mi nebylo úplně dobře, ale nějak se to zvrtlo a odcházeli jsme mezi posledními asi v jednu 😀 To je těžké, když se sejde tolik fajn lidí, které člověk tak dlouho neviděl a s každým si má co říct… každý vypráví tolik historek a stěžuje si na výcvik a povídá a povídá… to se prostě nedá jít spát 🙂

Ranní vstávání na stopy je pak samozřejmě silně zabijácké 😀 Když jsem se v sedm dopotácela před kantýnu, ještě jsem napůl spala 😉 Na stopy se šlo k vodárně, jelikož tam se dá dojít pěšky… a ne všichni už byli ve stavu schopném řídit 😀

Kus večera jsem všechny bavila vyprávěním, jak Friska stopuje 😀 Ne, že by jí to nebavilo nebo neměla talent… ale když ona je tak brutálně šíleně splašená! Vyprávěla jsem, jak musím stopovačku držet oběma rukama a vší silou jí brzdit, aby neletěla vpřed a nevypracovávala stopu tryskem. Jak lítá zběsile tam a zpátky a stíhá mezi tím dělat kotrmelce a stojky 😀 Teď jsem našlapala stopu a zvala všechny, ať se jdou na to potrhlé torpédo podívat, že se zasmějou… To jsem měla vědět, že se projeví typická vlčí vlastnost, a ta potvora šedivá mi udělá nějaký naschvál. Ale tohle by mě ve snu nenapadlo. Friska se přiřítila ke stopě jak magor, zabořila čumák do nášlapu a… světě, div se! …vyrazila klidným krokem a prošla celou stopu jak starý mazák, bez jakékoliv zběsilosti nebo zbrklosti! Zůstala jsem teda čumět jak puk 😀 A všichni na mě samozřejmě koukali, co jsem jim to jako včera vykládala :)))

Taky Dingo se asi rozhodl, že všem ukáže, jak umí stopovat, a předvedl naprosto luxusní stopu… akorát krapet pozapomněl předměty 😉

Stopy se trochu protáhly, tak jsme skoro hned po nich vyrazili na oběd. Na Sýpce nám to trochu předělali, změnili interiér (i když jsme si nebyli jistí, jestli k lepšímu) i jídelní lístek (taky tak).

Po obědě začala poslušnost, kde se blýskla hlavně některé štěňata, až jsem se úplně styděla jít na plac s Dingem 😀 No taky nám to moc nešlo… nebo co Dingovi, ale mě… nějak jsem zmatkovala víc než obvykle a zakopávala si o vlastní nohy. Bylo to dost úděsné představení. Dingo tiše trpěl a snažil se chápat, co má dělat…. 😀 S Friskou jsem to rovnou vzdala a šla s ní cvičit až když všichni odešli… koneckonců to pořád dost flákáme a Frisky výkon taky nebyl zrovna reprezentativní. Zas můžu tak slibovat, že se polepším 😀

V podvečer, kdy měly začít obrany, se objevily černé mraky a začala pěkná bouřka. Karel se ale rozhodl, že se kousat bude, a tak nám nezbylo, než se podřídit 🙂 Nikomu se nechtělo, ale hrozilo, že když nepřijde nikdo další, tak to Karel zabalí… těžko tam bude čekat mokrý na dešti, až se laskavě uráčíme. A tak postupně chodili další a další odvážlivci, zatímco ostatní doufali, že to snad brzy přejde. Nakonec jsem se rozhodla vzít Frisku a vyrazit do slejváku taky. Ale než jsem stihla převléct sebe i jí, počasí se konečně umoudřilo… A tak jsem nakonec vzala honem Dinga, než začne znovu 🙂 Ale už nezačalo.

K Dinoušovým obranám není asi co říct 🙂 Jemu naštěstí nijak nevadí, že já se tam motám jak vítr v bedně a vůbec nestíhám, která bije 😀 On to tak nějak zvládá sám… prostě ví, co kdy má dělat, podle toho, co dělá figurant… a zmatenou paničku jednoduše ignoruje 🙂 Výkon super, jako vždycky 😉 Aneb jak tam někdo poznamenal do plénu: „To se na to hezky kouká, když to toho psa baví.“ :))) Jo, taky bych si nejradši někde sedla a jen se na to koukala, jak mu to jde… 😀

Friska dostala pochvalu za pěkné pevné plné zákusy, razanci, odvahu 😀 Jen jsme jí prostě za tři dny nebyli s to vysvětlit, že ten pešek (pak už i rukáv) jako vyhrála a má si ho odnést… vždycky to hned pustí a odejde si něco čichat. Až když jí figurant na sebe znova naláká, začne zase reagovat… trošku asi přeskoky :/ Pravda ovšem je, že se to asi nakonec podařilo a na dalších obranách už doma v týdnu, si fakt začala toho peška nosit a dokonce se i se mnou tahat!!! Takže jí to asi přece jen došlo :))) Někdy je to trochu na dlouho, dolovat výkon ze psa, který strávil první dva roky života tak trochu „zamražený“…

Večer dopadl podobně, jako ten včerejší… s tím rozdílem, že spát jsme šli až ve dvě 😀 Lukáš odešel dřív, zmohlo ho víno a řádka různých panáků domácích pálenek 😀 Doufala jsem, že vzal Dinga z auta, ale zjistila jsem pak, že ne… Na můj dotaz, proč Frisku uvázanou u stromu do chatky vzal a Dinga chudáka v tom autě nechal, mi odpověděl, že to asi neměl úplně pod kontrolou 😀 Ráno se pak sám divil, že zvládl vzít tu Frisku, že prý si to ani nepamatuje… asi těch panáků bylo fakt hodně 😀

Nic méně ani já jako abstinent jsem se ráno necítila zrovna čerstvá… a tak když jsem se před stopama zjevila v kantýně (sama s pocitem, že jsem asi spící duch), bylo mi oznámeno, že vypadám, jako bych toho včera vypila nejvíc ze všech 😀 Paráda 🙂

Stopy dopadly stejně jako včera – oba psi šli pěkně. Kde se to v té Frisce tak najednou vzalo, to by mě zajímalo 😀 Dopoledne před obědem pak byly obrany. „Pokročilejší“ psi měli zpestření v podobě přítomného „rozhodčího“, což bylo docela vtipné, protože mě nenapadlo, že něco takového může tolik psů takovým způsobem rozhodit 😀

Po obranách jsme si ještě zašli na Sýpku na oběd a pak už byl zase čas vyrazit domů… to se to člověku ještě nechtělo, ty dva dny byly tak krátké! :)))