Jelikož jsme díky Dingově úrazu museli vynechat tradiční velikonoční výcvikový víkend v Jevišovicích, rozhodli jsme se místo toho jet aspoň na výcvikáč do Buchlovic, kam mělo namířeno spoustu známých a také výcvikář a figurant z Jevišek, Karel 🙂

Přípravy na cestu začaly už ve čtvrtek, kdy jsem Frisky vzala na canicrossový trénink do Liberce a ta potvora mi cestou prošla přepravkou… už po třetí :/ V té přepravce Dinoušek najezdil tisíce kilometrů po celé Evropě, pár set kilometrů tam najezdila Šedivá a dokonce i Ares, Šedá s Arim tam na posledním dogtreku strávili dva celé večery… a nikoho z nich nenapadlo se snažit z toho dostat ven… Až Frisky 🙂 I přes moje důmyslné pokusy o opravu a zajištění přepravky, se té důře opět povedlo nějakou stěnu prorvat… tentokrát strop. Na trénink jsem přijela celá rozlícená a jala se na celé kolo ventilovat svoje pocity, což mělo ovšem jeden přínos – Péťa mi nabídla zapůjčení svojí kenelky. Původně jsem doufala, že seženu něco na dva psy, ale nakonec jsem usoudila, že do zítra tenhle problém nevyřeším, a tak jsem vzala za vděk aspoň bezpečnou přepravkou pro Frisky. A tak jsem jeli na Moravu jako kramářský vůz – v kufru přepravka s Dingem a věci, na zadní sedačce přepravka s Frisky :)))

Vyjeli jsme jako obvykle pozdě, ale nakonec to vypadalo, že jen místo v plánovaných sedm večer, dorazíme v osm… aspoň nepřijedeme za tmy, jako vždycky… Hledat místo, kde to neznáš za tmy nesnáším… Byli jsme deset kilometrů od cíle, když nás zastavili policajti s tím, že je na silnici bouračka, úsek je neprůjezdný a že to musíme objet. Když jsme se z toho mladého policajta snažili dostat, kudy jako to máme objet, tak nám řekl, ať to zkusíme doprava… Tak jsme jeli. Ujeli jsme 13km a dojeli zpátky na tu silnici, odkud nás odklonili… tam stál další policajt.

„No to ne!“ Pronesl Lukáš. Zjevně jsme ještě uzavřený úsek neobjeli.

Lukáš stáhl okénko. „Dobrý den, potřebujeme do Buchlovic, můžete nám říct kudy?“ Viděla jsem, jak se Lukáš drží, aby byl slušný.

„Tudyma ne, tu vás nepustíme, tady je to kvůli nehodě uzavřené, tam to nende….“

„Já vim, že je to uzavřený!“ Skočil mu Lukáš do řeči a úplně jsem viděla, jak se mu ježí chlupy z jeho moravského nářečí. „Ale mohl by nám teda někdo říct, kudy máme jet jinudy? Jestli to tu vůbec někdo ví…“

„Samozřejmě, že ví… všichni to tu víjou…“ V tu chvíli jsem zatínala zuby už i já, jinak spíš milovník moravštiny. Ale v některých chvílích člověka naštve všechno 😀

Nakonec z policajta vylezlo, že máme jet doleva a pak doprava. Nebo že můžeme hodinu počkat, až silnici otevřou. Tak jsme jeli. A pak už jen Lukáš nadával jako špaček, protože jsme po dalších pěti kilometrech dojeli zpátky k prvnímu policajtovi. Výborně. Objížďka byla dalších 40km po šílených silničkách lesem. Takže jsme dojeli komplet za tmy. A samozřejmě za boha nemohli najít kemp.

Když se nám to konečně podařilo, dorazili jsem do jídelny akorát na „meeting“ 🙂 Dozvěděli jsme se, že ráno budou stopy a až potom snídaně, proti čemuž jsem hlasitě protestovala, neb už teď jsem se viděla, jak tam umírám hlady :))) Poseděli jsme pak u stolu s Karlem a Lenkou a Romanou s Lukášem, a kupodivu jako obvykle nerozebírali vtipné vlčí historky, ale řešili jen výcvik… sakra, kam jsem se to dostala? :)))

Ráno jsem s kručícím břichem vyrazila s Dingem na stopu. Lukáš dostal na hlídání Frisky s tím, že jí možná pak ještě našlapu čtverec, na což samozřejmě nedošlo 🙂 Terén na stopu byl docela těžký, nízká, dost vyschlá tráva a už od rána pekelné vedro. Dingo to ale zvládl docela dobře, až na to, že si vymyslel jeden „apgrejd“, co ještě nikdy neudělal – zalehl mimo předmět 😀 To mě fakt pobavilo :))) Celkově ale stopu podle FPr1, na kterou jsme jí na příští týden trénovali, zvládl tak, že jít takhle na zkoušce, prošel by 🙂

Po stopách jsme nechali trochu proběhnout a pohrát Dinga s Danteou, kteří byli rádi, že se zase vidí 🙂 A pak šli už konečně na tu snídani :)))

Dopoledne se cvičila poslušnost tak trochu „high level“ uprostřed mezi chatkami a v přeprškách deště, ale i tak to psi docela dobře zvládali. Dingo neměl problém a jelikož Danťoch na poslušnost nešla a jinak tam byla skoro samá štěňata a začátečníci, Dingo se zvesela předváděl :))) Nic méně mě potěšilo, kolik tam bylo šikovných mladých psů, myslím, že úroveň cvičitelnosti čévéček se vážně rychle zvedá 🙂

Po poslušnosti jsme vyrazili zabavit taky trochu Frisky a Lukáše výletem na hrad Buchlov. S Friskou jsem jen trochu stranou zkoušela malinko cvičit, ale vzhledem k tomu, že ještě nic neumí, dala jsem jí akorát párkrát sedni a vysvětlovala jí chůzi u nohy, byla to práce na pár minut 🙂 Výlet na hrad byl příjemný. Byla to cca 10km vycházka, převážně lesem, takže horko nebylo takové. Na hrad sice nesměli psy, což jsme ale předpokládali, takže nás to nijak nemrzelo. Dali jsme si pod hradem limonádu a šli zpátky. Cestou nahoru Dingo zažil děsný šok, když jsme v lese potkali dřevěnou daňčí rodinku v životní velikosti. Dingo se jich tak strašně lekl, jak se najednou octl vedle nich a teprve pak si jich všiml, že začala hystericky ječet a utíkat pryč, jak kdyby do něj někdo střelil. Nebyl k přivolání, v jaké byl panice 😀 Až po drahné chvíli se zastavil a nakonec si dal říct a přišel si hrozivé sochy očichat z blízka, ale ten šok byl slušný :))) Pan hrdina 🙂 Friska na něj celou dobu zírala, co se mu to děje 😀

Odpoledne byly konečně obrany, na které jsem byla zvědavá, protože si je měl Dingo poprvé od operace vyzkoušet. Dopadlo to, jak jsem čekala. Dingo, navzdory tomu, že po operaci ještě neměl úplně fyzičku a tomu, že už dneska dal stopy, poslušnost a 10km výlet, se mohl zbláznit, jak chtěl jít kousat. A pak lítal po place, jako by mu nikdy nic nebylo. Karel byl jako vždycky úžasný, vysvětlil mi, jakým způsobem s ním při obranách pracovat, aby záda namáhal co nejmíň a aby to bylo co nejbezpečnější. Sakra, Karla bych prostě potřebovala mít někde blíž, než přes celou republiku… mám dojem, že druhý takový figurant prostě není :/ Když si Dingo odnášel z placu rukáv, vypadal, že sotva plete nohama, ale že by klidně kousal ještě jednou tak dlouho, kdyby mohl… a kdyby ho nohy už neposlouchaly, tak by kousal třeba v leže 😀 To zvíře je normální fanatik! :)))

Večerní posezení bylo trochu „zkaženo“ hokejem, na který se vyrazila půlka lidí dívat. Mě hokej jednak absolutně nebaví a jednak jsem přijela potkat známé, co jsem dlouho neviděla a popovídat s nima, a ne sedět před televizí, takže jsem byla vděčná, když Monča a pár dalších lidi udělali oheň, a přisedla jsem k nim 🙂 To už zase bylo jako v Jeviškách – spousta povídání a vyprávění vtipných historek ze soužití s našimi vlky, u kterých člověk brečí smíchy, a vydržel by je poslouchat třeba do rána 🙂 Byl to moc příjemný večer a dobře jsme se pobavili nejen historkami, ale třeba i tím, když někoho napadlo, přivázat si psa k noze plastové židle, a pak skončil nejen bez nohy, ale málem taky v potoce za ním 😀

Ráno byly na výběr stopy a poslušnost. Oboje bylo před snídaní, takže jsem šla na ty stopy, abychom to dotrénovali na tu zkoušku :))) Dneska byl terén trochu lepší i když vedro bylo ještě horší a taky než na nás přišla řada, byla stopa řádně uleželá…. Přesto byl Dingo dneska lepší a šel stopu moc pěkně, až jsem zírala. Tak že bychom konečně to naše stopařské prokletí přemohli? :)))

Ani dneska jsem Frisce nějak nezvládla ten čtverec udělat, takže se zase akorát šla projít s Lukášem. Po stopách jsem se šli projít ještě společně, hledali jsme něco, kde bychom psy vykoupali, až jsme našli před nějakým hotelem jakési jezírko, kde bylo spoustu kachen. Říkali jsme si, že kachny uplavou a psi se aspoň trochu namočí… Dingo nechtěl, jen si stoupl na kraj a koukal, zato Friska vyrazila za kachnama… naše propočty se ukázaly jako zcela liché, když Friska, místo aby pomalu plavala hlubokou vodou, se rychle rozběhla mělčinou a kachny sotva stíhaly prchat 😀 V celém rybníčku nebylo víc jak půl metru vody! :)))

Před polednem pak byly obrany, které opět probíhaly podobně jako včera. Dingo se opět předváděl, jak jen dokázal 🙂 Za to Friska, stála u chatky a jen nechápavě koukala, co se to děje :))) I na obranách se ale ukázalo plno šikovných mladých psů, až jsem nestíhala zírat. Opravdu mě zaujala Brenna Anwar a Bria Airin Vlčí tlapka, dvě moc šikovné mladé fenky 🙂

Cestou domů jsme se ještě stavili za Luckou v Brně podívat se na její nový přírůstek do setří smečky, malou Maggi, vlastním jménem All In One Daisy Rain. Setkání bylo trochu rozpačité, neboť Dingo hrozně chtěl jít vítat svou milovanou Jessie, která Dinga ovšem nesnáší a Dingo nechtěl, aby hysterčila. Jessie dělala všechno proto, aby se nesnášeným vlkům vyhnula a Frisky a nechápala co se to děje a proč si s ní Jessina nechce hrát a utíká před ní… a malá Maggi byla nadšená, že má nové kamarády, ovšem jen do té doby, než si Frisky začala hrát s ní po vlčím… Setři vlčí hru prostě nechápou :))) Pak už se Maggi vlkům vyhýbala taky 🙂 Ale jinak to byla celkem příjemná vycházka 🙂 A Maggi se mi moc líbí, ač je to setr, má v sobě něco, co mi připomíná čévéčko… nebo aspoň Dinga… něco z jeho ráznosti, tvrdosti, trochu choleričnosti a vzteklosti, ale přitom takový jakýsi vnitřní náboj, který jí myslím předurčuje k tomu, že bude hodně dobrá v tom, v čem bude chtít… a v tom ostatním si s ní Lucka užije peklo :))) Prostě Maggi je suprová 😉