Pro jednou naši poslanci schválili opravdu dobrou věc – prodloužení Velikonočních svátků o Velký pátek :))) A tak se letošní Velikonoční výcvikový víkend mohl protáhnout na čtyři dny 🙂

Cesta přes celou republiku krapet se rozpadající felicií byl celkem zážitek, ale dobře to dopadlo, dojela jsem 🙂 Na místě jsem si uvědomila, že stejnou červenou felicí dorazila i Adéla a tak jsme se vyhlásily za podještědský gang červených felicií 😀

Do Jevišek jsem dorazila akorát tak na večerní posezení, jako vždy parádní 🙂 Krom tradičních účastníků přijela taky tři Dingova štěňátka – Angie, Airy a Airin. Páníček od Airin Jirka si dovezl i kytaru, což vyvolalo velké nadšení. Kytarista nám tu vždycky chyběl.

V chatce jsme se ubytovali dohromady s Adélou a Alešem. Adéla nechala Arese a Šedivku venku a já Frisku v autě, protože jsme je nestihli nechat přivítat s Angie. Takže v chatce byl Dingo a Angina, tak noc proběhla relativně klidně (možná až nad očekávání). Ráno v šest si ale Angie usmyslela, že už je vyspinkaná a potřebuje čůrat, takže se Aleš zvedl, že s ní dojde. Dinouš vyskočil taky, samozřejmě. „To asi nepůjde, musím s ním jít taky, nezůstane tu, když odejdeš…“ Aleš se zamyslel: „Tak já ho vezmu s sebou.“ Přiznávám, že jsem mu to odsouhlasila trochu škodolibě. Oblékla Dingovi obojek a poslala ho s Alešem. Přišli zpátky kupodivu v pořádku 😀 Oba jsme došli k novým poznatkům – já k tomu, že nevěrník Dingo je ochotný odejít s někým „cizím“ s kým jít chce. A Aleš k tomu, co zjistí každý, kdo poprvé vede dva psy – že je potřeba mít obě vodítka v jedné ruce, pokud nechce být roztržen 😀

Ráno probíhal nácvik stop u vodárny, jako obvykle. Dopoledne se pokračovalo poslušnostmi a po obědě (tradičně na Sýpce) začaly obrany. Byla jsem zvědavá především na Dingovy děti, jak cvičí. Airy zatím cvičí jen poslušnost, takže na stopách a obranách byl úplně prvně. Poslušnost mu ale šla moc pěkně, měl velký zájem o pamlsky a spolupráci a bylo vidět, že ho to baví. Na obranách mě nadchnul úplně. Airy je prostě malou kopií Dinga – jak viděl figuranta, hned pochopil, o co jde a tahal se o hadr a o peška s neuvěřitelnou vervou a nadšením. Skoro bych řekla, že tatínka předčí 😉 Taky Airin se ukázala být moc šikovná. Doma už i stopy i obrany trénují. Na stopách šla i přes svou temperamentní povahu pěkně klidně a soustředěně, na poslušnosti byla stejně nadšená jako bráška. A i obrany vypadaly moc pěkně, i když u toho byla Airinka trochu míň sebevědomá a nepůsobila tak vyrovnaně, zájem o peška ale měla veliký a rvala se jako o život 🙂 Od majitelů jsem se pak dozvěděla, že chodí jen na nějakou kruhovku a že to Airin moc nebaví a figurant to s ní neumí :/ Bohužel, špatný figurant dokáže nadělat škodu. Majitelé ale byli nadšení, že prý tady konečně fenka pořádně kouše a baví jí to. A já byla nadšená taky 🙂 Nakonec i Angie udělala pokrok, moc šikovná je na stopy, které jí evidentně baví. Ale velký pokrok udělala i v poslušnosti a obranách. Však ono to nakonec taky půjde 😉

Sobota proběhla ve stejném duchu a plném výcviku. Počasí nám přálo a bylo příjemně hezky, slunečno, ale ne moc vedro. Večer jsme usoudili, že holky (jako Friska a Angie) už by mohly být dost unavené, aby zvládly strávit noc v jedné chatce a vzala jsem tam večer i Frisku. Bylo to ale celkem naivní 😀 Obě dámy usoudily, že konečně jsou spolu a mají možnost si pořádně pohrát a začaly se po chatce zběsile honit tam a zpátky jako šílené. Nebyli jsme s to je nějak umravnit. Mezi tím se na střídačku pokoušely dostat k Adéle na palandu, rvaly se jak praštěné, šlapaly po nás i po Dingovi, který ležel a otráveně je sledoval. Nakonec mu došla trpělivost, vstal, došel k rvoucímu se klubku, obě je rázně spucoval a zase si odešel líně lehnout zpátky 😀 Ale zabralo to a byl aspoň na chvíli klid. 😀

V neděli odpoledne jsme vyrazili s Alešem na odreagovávací výlet kolem jevišovické přehrady. Vlci byli rádi, že se můžou konečně volně proběhnout. Dokonce i Dingo se zapojoval do holčičích divokých honiček. A já si užívala především tu část, kde jsme procházeli kvetoucí dubohabřinou… duše biologa byla v sedmém nebi 😀 Idylku narušila akorát drobná konfrontace Anginky se zajícem, ale dobře to dopadlo 🙂 Fris se asi rozhodla hrát na hodnou a poslušnou, a ani ona s Angie za zajícem nevyběhla. Neuvěřitelné :)))

Nedělní večerní posezení bylo vylepšeno o oheň a grilovaní, ale jelikož bylo dost zima, vydrželi jsme tam chvilku a přesunuli se zase do kantýny do tepla 🙂 Noc proběhla celkem v poklidu, protože holky už vážně odpadly… skoro úplně 😀 Adéla odjela už večer, takže byl větší klid bez pokusů psů, dostat se nahoru za ní 😀 Vznikla ale zase jedna okřídlená hláška – jelikož Aleš spal na letišti, Dingo se rozhodl nastěhovat k němu, neboť co by se ON tísnil na mé malé posteli nebo dokonce spal na zemi. Rozvalil se přes celé letiště, Aleše utiskl do kouta a na obě holky pyskoval, když si chtěly lehnout vedle něj. Friska zvyklá na jeho držkování, se tam kamsi přicpala a lehla si. Angie si ale odmítala k neustále nakvašeně vrčícímu tatínkovi lehnout a tak se nakonec ona stulila do nohou mojí postele. Když jsme se tak ráno probudili, prohlásila jsem, že je to vtipné, jak jsme si vyměnili psy. U snídaně jsem se to pokusila dát to k dobru, jakožto vtipnou historku, ale dopadlo samozřejmě tak, že to Roman pobral jako bezvadný dvojsmysl. A tak jsme to měli celý den na talíři, kdy si zase budeme vyměňovat psy 🙂

Dopoledne jsem pak ještě s Martou potrénovali obedience, přičemž se Friska zase předvedla 😀 Byla totálně rozjívená a dělala všechno, jen ne to, co měla… Ale jako bavila se dobře, to zase jo 😀

Nakonec se mi podařilo do absolutně nesvátečního víkendu vnést aspoň kousek ducha Velikonoc upečením „beránka“ jenž musel vyjít pro více lidí, takže byl z dvojité dávky na plechu a polevou na něm byla nakreslená ovce 😀 Největší fór ale vznikl z toho, že Moraváci nevědí, že se do velikonočního beránka dávají oříšky! 😛 V pondělí se dokonce našlo i několik odvážných pánů s pomlázkama a já nezapomněla na obarvená vajíčka, takže Velikonoce byly a já neuschnu :)))

Každopádně víkend byl jako vždy parádní, plný spousty super lidí, úžasné atmosféry a samozřejmě kvalitního výcviku – výcvikářka Bohunka i figurant Mates odvedli kus práce a myslím, že jsme si z toho všichni odnesli spoustu dobrých rad a nových poznatků 🙂 Díky všem za parádní víkend a doufám, že se zase brzo všichni někde potkáme! 🙂