Chtěla jsem vidět, jak se cvičí jinde a jak cvičí jiná čévéčka, tak jsem si zajeli na jižní Moravu na výcvikový víkend. Počasí bylo trochu kruté, Dingo si zničil obojek i vodítko, upevnil řadu svých zlozvyků a naučil několik dalších:o))) Ale jinak to byla povedená akce.

Další videa jsou zde z nácviku bonitace, jedno z poslušnosti a druhé z poslušnosti.

Na místo jsme dorazili v pátek asi v osm hodin večer a přesně, když jsme vjížděli do Jevišovic, padla tma, takže jsme horko těžko hledali zapadlý kemp – po tmě to byl zážitek, i když jsme stáli před bránou, nepoznali jsme ho:oD Až když jsem vylezla z auta a slyšela řev a vytí psů, bylo jasné, že jsme tam správně:o)))

Dostali jsme velkou chatku, protože Dana Matušincová si nás spletla s Adélou s Šedivkou, která k našemu překvapení taky dorazila, a myslela, že máme s sebou děcko (fujtajbl:oD). Chatka byla výhodná v tom, že měla letiště, ale neměla elektřinu a jak byla velká, byla v ní větší zima:oD Že přijela Adéla jsem byla ráda. Naopak nepřijela Romana s Dingovou ségrou Danteou, že prý zvrací a má průjem (jestli Romana nebo Dantea jsme úplně nepochopili:oD). Taktéž jsme se minuli s Ferralem, který přijel s páníčkem, ale zase hned odjeli, protože malá Emmy cosi sežrala (nakonec se ukázalo, že to byl plyšák a dobře to dopadlo, ale chvilku to vypadalo, že bude muset na operaci). Vrátili se aspoň v sobotu na obrany, ale pak zase odjeli. Krom nich už jsme tu znali jen Hanku a Jirku s Brennou a Tarou, ale rychle jsme se seznámili s dalšími, i když jsme byli utahaní a šli brzy spát.

Jelikož na Dinga nezbyla odkládačka (je jich tam jen pár), vyfasoval nové úvazové lanko a místo u borovice vedle naší chatky:oD První večer na něm provřískal, což nikoho nepohoršovalo, protože ani zdaleka nebyl jediný. Kdo nevřískal, ten vyl… ticho nebyl asi nikdo:oD V noci směl k nám do chatky. Na volnou postel jsem mu hodila deku. Ale ten trouba byl tak nervní, z venku řvoucích psů, že celou noc pochodoval po chatce a měnil místa na spaní co čtvrt hodiny, přidělená postel se mu nelíbila:o) My nespali do té doby, než šla spát Monika z vedlejší chatky. Eimi s Aileen uvázané u stromu za naší zdí řvaly jak když je na nože berou a fakt se u toho nedalo usnout:oD Pak už bylo docela ticho, uspávající táhlé vytí z odkládaček nepočítám, to rušilo akorát Dinga:o)))

Ráno se šlo v sedm hodin na stopy. Trochu mě to překvapilo, protože když jsem před sedmou vylezla vyvenčit psa, nebyla nikde ani noha… cestou zpátky z venčení jsem ve vratech potkala kupu lidí, jak míří stopovat. Letěla jsem vzbudit Lukáše, který se válel ještě v posteli, popadla pár pamlsků, a mazali jsme za nimi:o)

Stopovalo se u nějaké vodárny, kde všichni přivázali psy ke plotu. Já jsem rezolutně prohlásila, že tam Dinga neuvážu, že by bylo za půl minuty po plotě. Hanka mi řekla, že tam psy uvazují vždycky a v pohodě… tak jsem se dala obměkčit… trvalo to asi pět minut, než Dingo vyšněroval z plotu jeden drát a mimo to se o plot zahákl kroužkem z vodítka a rozšklebil si ho. Dinouš s Šedivou a dvěma štěňaty trénovali jen čtverce, ačkoliv Dingo by určitě už krátkou stopu zvádl, ale neškodilo mu trochu opakování. Opět jsem se přesvědčila, že jsem si dost naivně myslela už na cvičáku, že čtverce se nedají cvičit více způsoby… dají:oD Tak jsem se zase něco přiučila, Dingo dostal pochvalu, jak je šikovný, a šli jsme se podívat na profíky:o))) Brenna s Tarou stopovaly moooc hezky;o) Houby tomu rozumím, ale vypadalo to pěkně;o) Dost lidí na stopy ráno nevstalo, jelikož měli poněkud náročný první večer:o) A tak jsme šli poměrně brzo zpátky na snídani.

V devět hodin, kdy začínala poslušnost, už se trochu oteplilo. Slunko sice nesvítilo, ale vyměnila jsem zimní bundu za tenkou a chvíli dokonce chodila i jen v mikině:o))) Dingova poslušnost byla vtipná, protože mu to panička perfektně kazila. Některé věci jsme na cvičáku nedělaly, tak jsem moc nevěděla, co a jak… kdybych věděla, Dingo by to zvládl:o) Každopádně jsem se dozvěděla pár dobrých rad, bezva. A Dingo sice konečně není za hvězdu, ale rozhodně za ostatními nezaostával, byl moc šikovný.

Po poledni jsme vyrazili do vesnice na oběd. Šli jsme s Hankou a Jirkou a Vlastou s malým Abem, my vzali Dinouše taky s sebou, aby si chvilku odpočinul, protože uvázaný u stromu vříská a neodpočine si, za to v hospodě je zvyklý spát:o) Musel tam mít na sobě košík, což ho ani nerozhodilo. Po probdělé noci a proječeném dopoledni padl a spal jak zabitý:o)

Odpoledne nás čekaly obrany. Naše první;o) Dinouš jak uviděl člověka v divných hadrech s obuškem v ruce a poskakujícího a vydávajícího divné zvuky, spustil hrozivý štěkot už z dálky:o) Když na nás došla řada, vrčel a štěkal na figuranta jako zběsilý… takový ten divný placatý pešek s uchama ho vůbec nezajímal, ale když si nasadil rukáv a nechal ho do něj kousnout, to hned byla jiná hra! Na moje první nadšené „To je pašák!“ nechal figuranta figurantem a běžel si pro pamlsek, blbec:oD Když rukáv prvně ukořistil, tak nechápal co s ním, zahodil ho a jal se dál zahánět figuranta na útěk:o))) Celkově byl ale moc šikovný;o) A já jsem zjistila, že budu muset pár kilo přibrat… 15kg mezi námi je fakt dost malý rozdíl na to, abych ho udržela.

Z dalších věcí, co z toho dne stojí za zmínku, je Ferral, který dorazil na obrany, taky mu to moc šlo. S Dingem se nepřivítali moc přátelsky, mezi dalšími psy a na vodítkách by se snad pozabíjeli, blbouni:o) Dále Dingovi definitivně praskla sponka na obojku, přišla jsem na to, když jsme šli do krámu. Takže zatímco Lukáš nakupoval, já stála se psem před krámem a snažila se dostat z obojku zbytek sponky… přemlouvala jsem Dinouše, aby jí rozkousl, ale nechtěl… rozšlápnout mi nešla. Nakonec jsem obojek za pomoci klíčů rozpárala, sponku vyndala a udělala na obojku uzel:o) A zároveň jsme málem přišli o figuranta:oD Když jsme odcházeli z obran, najednou jsem měla v ruce rozepnuté vodítko… ten rozšklebený kroužek se rozjel úplně, jak Dingo rval, rozeplo se to… super, bylo to o fous, vyrvat se mi při cvičení, tak nevím:o/

Jak skončily obrany, nacpaly jsme se všichni do kantýny do tepla, nechaly chudáčky psíčky venku, a nevystrčili jsme nos;o) Příjemně jsme popovídali, o čem jiném, než o psech… spát jsme šli někdy před půlnocí. Dingo byl za celý den utahaný a ostatní psi taky, takže venku už bylo docela ticho a tak se Dinouš plácl na přidělenou postel a spal až do rána:o)

Ráno se nešlo na stopy, takže začínala v devět poslušnost. Už jsem z toho nebyla tak zmatená a tak nám to docela šlo. Jelikož obrany měly být až odpoledne a sedět celý den v kantýně se nám nechtělo a být venku bylo o umrznutí, sice svítilo slunko, ale byla větší zima než včera, vyrazili jsme na krátkou procházku. Šli jsme po modré a obešli jsme vypuštěnou Jevišovickou přehradu, Dinouš se protáhl a odpočinul si, já moc ne, protože jsem pořád trnula, kde vyběhne srna a v čem se vyválí (něco přece jen potkal, ale naštěstí to byl asi nějaký už suchý bobek). Zpátky v kempu jsme potkali fenku Agi, která si už včera chtěla s Dingem hrát a tak jsme šli chvíli na louku kus od kempu. Počasí bylo bláznivé, chvíli svítilo slunko, chvíli sněžilo:o))) Dingo s Agi se hezky vyběhali a pak jsme šli společně na oběd, kde si Dinouš podle svého zvyku lehl a spal, ale fenka byla hrozně akční, sledovala oba pánečky i jejich asi půlročního kluka, a pořád pošťuchovala Dinga, až jsem začínala mít strach, že ti dva zboří restauraci:o)))

Na obranách byl Dino mnohem lepší než včera. Už se nesnažil figuranta zahnat na útěk zlým štěkotem, ale pochopil, že je to dobrá sranda a pointa hry je v tom rukávu. Štěkal spíše radostně a celkem už si rukáv nosil. Zkoušeli jsme taky nácvik na bonitaci, kde panička byla dokonale zmatená, co má dělat:oD Ale Dingo to zvládla na jedna, můžeme se jít z fleku bonitovat. Taky jsme si ozkoušeli s Šedivkou nácvik měření. Dinga to trochu prudilo, ale celkem to šlo. Šedivá byla moc šikovná, vůbec je úžasná, krásně cvičila a obrany jí taky šly náramně!

Večer ještě víc přituhlo a byla už slušná zima. Opět se tedy zrušily na zítra stopy, protože bylo jasné, že ráno bude minimálně na nule. Poslední večer byl opět příjemný. Karel se ukázal nejen jako dobrý výcvikář a figurant, ale taky jako fajn chlápek a vtipálek, jeho špičkování mě bavilo celý večer. Poznala jsem blíž taky ostatní lidi a fajn si popovídala. V noci se táborem neslo téměř absolutní ticho, nikde žádný uvázaný pes a odkládačky se taky nějak vyprázdnily… všichni si nacpali psiska do postelí, aby neumrzli (myslím páníčci, ne psi, těm to bylo fuk):oD Byla zima fest. Dingo se na své posteli stulil do těsného klubka a spal tak až do rána, což normálně nedělá:o))) Prý bylo v noci -6°C, měli jsme omrzlé okénko do chatky a psi měli zamrzlou vodu v miskách.

Ráno ale svítilo slunko a tak se začalo celkem rychle oteplovat. Poslušnost Dingovi šla moc hezky, něco jsme se přiučili:o) Na obrany byl natěšený. Vyštěkávání figuranta za zástěnou moc nepochopil, ale snažil se:o) Rukáv si namachrovaně nosil a předváděl se, jakou to má kořist! :o)

Odpoledne se udělalo docela teplo a už se nám najednou vůbec nechtělo domů… ale skoro čtyři hodiny cesty před námi nás donutily:o)

Akce to byla opravdu moc fajn! Poznali jsme další lidi, zjistili, že Dingo je úplně normální čévéčko, i v tom špatném, i v tom dobrém:o))) Já jsem na něj pyšná, jak to hezky zvládnul;o) A my taky:o))) Doufám, že se zase na nějaké akci se všemi lidmi potkáme! Bylo to super, akorát to počasí… ano víme, že minulý týden tam bylo 22°C… :oD Tak třeba příště taky bude;o)