V sobotu jsem se s holkama vydala na Vánoční výstavu do Brna. Žádnou cenu jsme si bohužel nepřivezli, byla tam veliká konkurence, ale zato tam byla ohromná zábava. Holky si to asi neužily tolik jako já, ale rozhodně nevypadaly z celého výletu nijak otrávené. A já předávám slovo Caramelce.

Čau člověkové, tak prej vám mám něco povědět o cestě do Brna. Jako Brno, to já neznám, já jsem z Prahy víte , a z domova to tam máme dááááleko. No tak naše panička si usmyslela, že teda pojedeme na výstavu.

No cesta byla nuda, venku prej byla kosa, ale nám v přepravce bylo teplo, tak jsem chrápaly a nuda. Když nás panička konečně pustila ven, tak jsme byly uprostřed Brna u tety Macešky. Už jsem myslela, že si tu budeme moc jít hrát a všechno prozkoumat a okousat, a bude hrozná sranda, ale panička nás zavřela zpátky a šla s tetou Maceškou a strejdou Filipem a dalšíma kamarádama někam do hospody. Přišla asi v jednu v noci a konečně nás na chvíli pustila, už nás to v tý přepravce fakt nebavilo. No musely jsme tam strávit ještě celou noc, ale tak jsme aspoň dostaly zrní na chroupání.

Ráno byla konečně bžunda.  Panička nás pustila ven a šla se chystat a hlídala nás teta Maceška. Ta nás ale vůbec nemá prokouknutý tak jako panička, takže chudák vůbec netušila, kde jí hlava stojí, než chytla jednu z nás, už další stihly vyvíct nějakou lotroviny, byla to ohromná zábava. No ale pak zase přišla panička a naložila nás do přepravky a šlo se vystavovat. Pro naše řádění jsme málem přišly pozdě, no říkám, super sranda.

No pak nás zase mučila veterinářka, to je taková ta paní, co vás vždycky všelijak mačká a okukuje a otáčí, div ne hlavou dolů a kožichem na ruby a jezdí po vás tou protivnou kovovou věcí. Nejhorší je, že už moc dobře pozná, když se snažíte vzít čáru, jako by snad četla myšlenky, hravě vás chňapne a mačká dál. A panička, ta vám vůbec nepomůže, ona je totiž s tou veterinářkou společná, a když se vám náhodou podaří pláchnout, tak vás chytí a podstrčí té paní zpátky, ukrutná zrada.

A pak přišla ta největší nuda. Já to ještě neznala, ale Iula mi to vykládala. To vás takhle strčí do takové malé klece a tam musíte sedět, není tam co dělat a lidi vás chodí okukovat. Chvíli tam s námi byla i Gathy, ale protože se nevystavovala, tak tam nesměla zůstat a musela jít spát do přepravky. Ale pak zase byla zábava. Přišla totiž teta Katinec, a měla takovou myš, asi jako jsem já. Panička měla asi trochu strach, když si k tý svojí myši vzala do náruče i mě, ale zbytečně, já moc dobře věděla, že to je přece moje ségra. Už dost vyrostla, co jsme se neviděly, ale stejnak jsme se poznaly, jen jsme se očichaly a bylo to jasný.

Jinak tam všude bylo spoustu dalších potkanů, taky nějaký psi a hlavně taková divná zvířata, takový podivný ohromný potkan velký, asi jako čtyři Agathy, prý se tomu říká krysa obrovská… no šel z toho strach. Panička říkala, že prý to potkany nežere, ale věřte tomu…

No pak přišlo posuzování. To je další otravná část, kdy vás všelijak prohlíží, otáčí a tak podobně, potkan by je nejradši hryznul, aby dali pokoj, ale to víte, si to nedovolím, tak se nechám. Jo, doufala jsem, že aspoň za to všechno bude trochu slávy, diplom, co se sice nesmí okousat, ale když je jeden šikovnej a panička nepozorná… a spoustu jídla a hraček, ale prej ne… Ta paní povídala něco o bílejch prstíkách a zvlněných uších a panička pak něco o vodovkách a žehličce, tak doufám, že to nemyslela vážně… No a pak už k nám zase mohla Agatha, která se tam nudila, protože jí nikdo neokukoval a mohla v klidu spát v přepravce, tak nás otravovala, ani Iulina na ní neměla náladu. A pak už jsme za chvíli zase jeli domů. Panička si myslela, že budeme unavené, ale houby s octem, jen nás pustila, konečně jsme mohly začít dovádět a stihly jsme to dohnat za celý ten promarněný den, to že teda jo.

A já ještě dodám, že výstava se ohromě povedla, bylo tam spoustu fajn lidí a spousta legrace. Šli jsme se taky podívat na vánoční trhy, kde jsme načerpali konečně trochu vánoční atmosféry. Cenu jsme nedostaly, i když Iulinka měla plno bodů, ani jí výjimečně nestrhli nic za to, že je trochu „zakrslá“, ale byla tam veliká konkurence. Caramelka, krom toho, že je malinká, má ještě zvlněné uši a navíc, bohužel, bílé prstíky, takže to lepší umístění ani být nemohlo. Nic méně jsem si celý výlet do Brna ohromě užila a za nějakou tu cenu bych tu super zábavu rozhodně neměnila.

Fotky najdete v naší myší galerii, pak nás ještě fotila Katinec a něco taky bude na fotkách od Wren. Výsledky snad budou co nevidět na www.potkanci.cz.