Týden je pro maličké štěně dlouhá doba a pro nové majitele taky:o))) Událo se spoustu věcí, Dingo se toho spoustu naučil a my ještě víc;o) A jelikož jsme to ještě nevymysleli s nějakou vlčí rubrikou jinak, budeme trochu spamovat na hlavní stránce:o)

Co se naučil Dingo:

Jako každé štěně se učí žít v lidské společnosti

• učí se dělat loužičky venku – asi tak 30% úspěšnost, z velké části díky lajdáctví páníčků, ale z části taky jeho schválnost (když s ním strávíte čtvrt hodiny na zahradě a on má nejvíc na pilno sbírat nějaký bordel, lovit vám nohy a očumovat kolemjdoucí lidi, vzdáte to, přijdete domů a pes si vzpomene, že vlastně potřeboval čůrat, roztrhli byste ho:o))
• učí se chodit na procházky – nebo spíš na procházku chodí páníčci, Dingo se po většinu cesty nese, pokud se nenese, táhne se jako smrad, tváří se hrozně ublíženě a co pět kroků si sedne a drbe si obojek (jo, fakt ho tím chudáčka trápíme). Ovšem jakmile se na obzoru objeví nějaký pes, děti nebo sympatický dospělák, to je hned jiná! Každého musí očichat, olízat, okousat, se psem si pohrát (nechápe, že jsou taky psi, co si nechtějí hrát s takový bláznivým potřeštidlem, zvlášť když je třikrát větší než oni, i když „je to ještě štěňátko“). Ovšem ouha, pokud dotyčná oběť míří opačným směrem, než hodlá pokračovat panička:o)))
• učí se zůstat sám doma – a je docela šikovný, kňučením se brzy unaví a potom hezky spinká:o))) Zatím celkem nic neprovedl a sousedi s námi taky ještě mluví.
• učí se spát sám – naše představa poslušného psíka, spícího na svém místě v kuchyni vzala brzy za své:oD Nic méně od prokňučené noci a spaní na zemi v kuchyni u psa jsme se po týdnu dopracovali k tomu, že Dingo spí sám v obýváku a jednou za noc k němu páníček z ložnice vstal ho uklidnit, heuréka! Ono se řekne, buďte důslední, ale po třech probdělých nocích, průjmové rozšlapané pomstě a orvaných tapetách vedle dveří člověk prostě vyměkne… a navíc jsou tu ještě ti sousedi;o)
• učí se nezakousnout nás – když se rozjančí, neví holomek, kde má meze. Ještě neodhadne stisk a zuby má fakt solidní, takže jen se trochu otrkal, začali jsme řešit, jak ho usměrnit. Na rozdováděnou malou piraňu neplatí ani hrozby ani prosby… povely zatím moc nechápe (nebo se tak aspoň tváří), obrana ho rozčílí ještě víc a ignorace není dost dobře možná, pokud člověk nechce přijít o prsty nebo jiné části těla. Nakonec jsme si vypracovali jakousi „koagulační kaskádu“, jak ho postupně usměrnit. Počínaje tím, že se nesmí moc rozřádit, přes nahrazení ruky hračkou, až po snahu ignorace (pokud to člověk vydrží, je to nejúčinnější metoda) a nácvik povelu „dost“ (občas, pokud to vykřiknete dostatečně zoufale, to zabere:o)).
• učí se, že křikem ničeho nedosáhne – a moc dobře ví, že dosáhne:o))) Velmi efektní jsou hysterické scény, že chce nažrat (jako bychom ho chudáka drželi o hladu), začíná už taky zkoušet loudit od stolu (tady ale tvrdě narazil, protože to oba páníčci opravdu nesnáší), nebo nedej bože, když chce panička pustit proběhnout myši a zavře ho do kuchyně (sice to dělá vždycky když spí, ale jak se probudí, je zle). Naštěstí si už ale přestal stýskat po mamince, a tak kňučí, jen když něco chce (to je dost často) a ne pořád bez ustání, jak to bylo první dni. Už jsme začínali mít strach, že mu to zůstane:o)))
• učí se jezdit autem – zatím jel dvakrát, jednou když jsme si ho vezli a jednou na návštěvu do Maxova. Vůbec se mu to nelíbí, v přepravce jančí a dokonce se i pozvracel. Na tomhle budeme muset zapracovat.
• učí se chodit na veterinu – cesta tam a zpátky ho dost prudila, bylo mokro, pršelo a chtěli jsme po něm, aby šel a necoural se, ale na veterině se mu ohromě líbilo. Byla tam spousta lidí, všichni si ho všímali a hladili a chválili, byl z toho v sedmém nebi:o) Injekce s ním ani nehnula, ještě si u toho demonstrativně zívnul:o))))

A jako každé vlče se musí socializovat a poznat věci ve světě kolem sebe,

• poznává spoustu lidí – návštěvy kamarádů, paničky rodiče, páníčka rodiče… Na procházkách balíme staré babky a malé děti, stará upovídané pány, co vypráví svoje příběhy o psech, spousty lidí, co chtějí vědět, co že je to za psa (legrace sledovat reakce některých lidí, co se tváří „jo ahá, československý vlčák!“ a je evidentní, že ten název v životě neslyšeli:o))… prostě skoro každý, koho potkáme, se na něj musí aspoň usmát, když nic jiného. A Dingo je lidumil, za každým běží, hlavně děti, to je jeho.
• poznává jiné psy – nejprve si asi musel myslet, že se svět zbláznil a už tu kromě něho nežije nic jiného, než malé vyděšené fenky jorkšíra (našich Tessie a sousedovic Žofka), které z něho mají panickou hrůzu. Pak byl ale na výletě za dalším vlkem a to bylo něco, velký vlk se mu ohromě líbil:o) Na procházce potkáváme spousty dalších psíků, od těch, co se ho bojí, přes ty, co ho ignorují až po ty, co si s ním chtějí hrát. Dingo se zatím nebál žádného, je to frajer:o)))
• poznává další zvířata – zatím jen moje potkany, kterých si absolutně nevšímá (skoro mám pocit, že si ještě nevšiml, že tu s námi v bytě taky bydlí) a kočky, které se mu naopak líbily hodně, ale on jim už poněkud méně:o)
• poznává spoustu jiných zajímavých věcí – na které si musí jako prtě zvyknout, aby se jich potom nebál. Z počátku mu vadila auta (u nás na těch dlažebních kostkách před domem dělají docela rámus), ale už je to mnohem lepší. Vyděsila ho taky houkající sanita, lekl se dětského kočárku (ale protože kolem pobíhali jiné děti, nezbylo mu než strach přemoci, aby je mohl běžet olízat), nedůvěřivě koukal na paní s holí, ohromě ho nadchly sáňkující děti. Doma se naučil, že vafky a trouba jsou horké (ale musel si k nim ten čumák strčit několikrát, než to vzal na vědomí), vysavač, že nic nedělá (ani se ho moc nebál, spíš tak koukal, co to je), z okna ho zaujali popeláři (kdyby byl venku, asi by vzal do zaječích), jednooký pirát ho nezajímal (v mé podobě, nebyl maškarní, jen mi čistili ječné zrno a dali mi přes oko flastr:o)).

Co jsme se naučili my:

• hledat kompromisy – být důslední a neústupní je krásné, ale často velmi těžko proveditelné a většinou za to člověk zaplatí vysokou cenu (pes si nedá nic líbit zadarmo, a když nemůže tohle, udělá něco jiného, třeba když ho zavřete v kuchyni, za trest vám tam rozťapká bobek;o)).
• vypočítat krmnou dávku – jsme se ještě nenaučili:o) Od začátku bylo to krmení trochu chaotické (nejprve hrozně žral, potom zase nežral a tak), tak jsem se rozhodla udělat v tom systém. Našla jsem si výpočet dávky jídla pro štěně, zvážila Dinga a počítala. Vyšlo mi, že má dostat zhruba 250g masa a kostí denně a 50g zeleniny, celkem tedy asi 300g. Udělala jsem mu tedy z masa tři dávky po 350g, protože 250g se mi zdálo hrozně málo:o))) Přidala ke každé 100g jabka a pořád to byla hrstička jako nic, tak ještě přibyly dvě lžíce rýže. A tohle že mu mám rozdělit na pět porcí??? Byla by z toho lžíce jídla na každou porci, ani by se neolízl a měl by to v sobě. Rozdělila jsem to teda na čtyři a páté žrádlo dostává navíc, tu hromadu samotného masa, tu celé kuřecí stehno… ve výsledku tedy dostává místo 300g jídla 450g + dalších aspoň 50g navíc a ještě se pokaždé tváří, jak dostal maličko… no nevím nevím, asi máme doma Otesánka:oD
• předvídat – předvídat, kdy bude štěně čůrat (jak se začne na pelechu vrtět, už na sebe házím bundu, stačí pár vteřin a je pozdě), předvídat, co by mohl zničit, když ho necháme o samotě (zatím nezničil vcelku nic a moc nikam taky nedostane, bude hůř…), předvídat, jak bude pes reagovat (většinou to člověka napadne, čeho se pes lekne, nebo za čím poběží).
• hlídat si psí zuby – má je fakt ostré a stačí moment, neuvážený pohyb a už má člověk někde v sobě díru, ani to štěně nemyslí zle:o))) Třeba, když tak vehementně vítal pánečka, až mu u toho málem vyrobil v uchu dírku na náušnici:oD Neradno k němu strkat zranitelné části těla.

A ještě je toho spoustu, co nás čeká zvládnout, je to ještě miminko, ale je tak roztomiloučký…. :o)

P.S.: prý jsem ho v minulém příspěvku podcenila s váhou, takže dneska aktuální stav z veteriny 5,3kg:o)))