Když nám tenhle víkend nevyšel ani dogtrek ani výcvikáč, „skončili“ jsme nakonec na canicrossu :o) A bylo to fajn :o)))

Tradiční svatováclavské závody se konaly v Mladé Boleslavi a vlastně nebyly ani tak úplně musherské, neb závodila jediná kára :o) Zato tu bylo spoustu koloběžek, kol i běžců. V kategorii canicrossu žen nás bylo dvanáct a všechny závodnice měly nějaké ty „ohařoidy“ – jeden pointer, dva maďaráci a zbytek ESPéčka a němečtí ohaři. Takže Dingo tu byl skoro za exota. I těch huskounů a malamutů tu bylo celkově pomálu, za to tu byla spousta čechohoráků, neb závody pořádal jejich klub.

Když jsem viděla obsazení naší kategorie – jednak ty psy a jednak ta jména závodnic, která i mě laikovi zněla dost povědomě ve spojení s úspěchy, bylo mým skromným přáním pouze nebýt poslední.

Celý den samozřejmě začal zase zmatkem, když jsem už beztak trochu nestíhali, dojeli do Boleslavi a tam jsme zjistili, že je na místě objížďka :o) Přijeli jsme pozdě, ale nebyli jsme sami. Místo v devět jsme se tak odprezentovali asi v půl desáté, porozhlédli jsme se kolem, zúčastnili meetingu v deset hodin a sedli si v občerstvení na čaj s tím, že startovat budu až v jedenáct, tak máme dost času. Seděli jsem tam asi čtvrt hodiny, když Lukáš zjistil, že doma zapomněl kartu do foťáku :o/ Chvilku váhal co s tím, nakonec usoudil, že by stejně potřeboval ještě jednu a vyrazil nějakou koupit.

Mezi tím si tam Dingo našel kamarádku v podobě osmiměsíční čechohoračky Happy :o) Běžela v příchozích a byla moc milá.

Potřebovala jsem se už jít rozcvičovat a Lukáš nikde, tak jsem Dinga uvázala u stromu, nechala u něj batoh a šla se trochu rozbíhat kolem. Nakonec dorazil asi deset minut před startem, kartu sehnal.

Start prvního kola na 5km byl pro caniross hromadný. Byla jsem dost zvědavá, co na to bude Dingo říkat, až se kolem něj rozeběhnou všichni ti psi. Zatím byl celý den nebývale hodný, míjel se neustále se spoustou psů a na jediného nezavrčel. Když jsme přišli do prostoru startu, čekalo tam dalších jedenáct psů a zdálo se, že je to na Dinga trochu moc. Stál tam jak zmoklá slepice (ještě napůl trucující kvůli postroji) a radši dělal, že žádného psa nevidí.

Start byl každopádně vtipný. Dingo v momentě startu čučel kamsi úplně jinam, takže jsem do něj musela žďuchnout, aby se otočil dopředu a rozeběhl. Pak už uviděl všechny ty běžící psi a začal nadšeně poštěkávat a vyrazil mezi ně. Měla jsem strach, aby do svého nadšení nezabral nějakého soupeře, tak jsem ho radši pozdržela, až většina poodběhne a pak ho nechala běžet na plno. Chvíli mu to vydrželo, ale za první zatáčkou, jak se pole začalo trhat, se na to vykašlal a začal zevlovat :o) První asi kilometr stál za houby, flákal se valně netáhl. Pak už to bylo lepší, asi mi došly síly a běžela jsem pomaleji, což ho zdržovalo od jeho ideální rychlosti, tak se uvolil mě popotahovat :o)

Trať začala stoupat a Dingova pomoc byla dost příjemná i když do kopce to zase moc s tím taháním nepřeháněl :o) Na vršku jsme vyběhli z lesoparku a následovala část vedoucí přes pole. Předběhla nás tam jedna soupeřka, ale Dinga to nějak nakoplo a tak jsem jí hned o kus dál zase předběhli my a nabrali jsme úplně vražednou rychlost :o) O kus dál jsme se vraceli do parku a cesta vedla z kopce, takže Dingo se rozletěl jako blesk a já měla co dělat, abych za ním nejela po břiše :o)))

Dál se trať tak trochu různě motala parkem, že jsem si chvíli nebyla jistá, jestli běžíme správně, ale bylo to dobře značené, takže jsme se neztratili. Dingo chvílemi táhnul krásně, chvílemi to bylo slabší, ale nezevloval už vůbec. Zásadně se rozběhl, když viděl nějaké lidi:o) Seběhli jsme zpátky dolů, kde stál Lukáš s foťákem. Dingo ho cítil, ale nemohl ho mezi lidmi najít, takže ani moc nezdržoval a běžel dál. Pak nás čekalo nejhorší stoupání, které jsme zvládli levou zadní a ještě předběhli jednu soupeřku a nějakého staršího pána :o) Dál už to bylo jen kousek a pak rovnou dolů do cíle ze strašného krpálu, že jsem musela Dinga brzdit.

Hned v cíli dostal Dinouš dvě kuřecí křídla za odměnu a k tomu vykoupání v potoce vedle. Byl zjevně sám se sebou spokojený a v klidu si šel odpočinout do auta. My šli na polívku, kterou jsme dostali asi za půl hodiny, servírky absolutně nestíhaly :o)

Po poledni pak startovali děti, což byla docela sranda… Některé byly menší než ti psi, některé zase skoro sotva chodily :o))) Vyvěsili také výsledky, byli jsme na tom asi tak, jak jsem předpokládala – na osmém místě. Což bylo o moc lepší, než moje přání, nebýt poslední :o)))

Ve dvě pak startovalo druhé kolo na 2km. Tentokrát jsme startovali s půlminutovými rozestupy. Dva kilometry bylo dost málo na to, aby se Dinouš vůbec rozeběhl, takže jsem čekala, že si o dost pohoršíme. Vystartovali jsme dobře, Dingo z toho zjevně měl radost a běžel asi padesát metrů nadšeně, pak ho to přestalo bavit a začal zevlovat. Nakonec ale dostal rozum a po asi půl kilometru začal zase hezky běžet. Pod tím nejhorším stoupáním nás předjela kára, která tam měla trochu problémy vyjet, takže jsme je zase hned doběhli. Trochu nás zdrželi… musher mi nabízel svezení :o), nakonec mě v další zatáčce pustil, protože byli do toho kopce opravdu hodně pomalí. Čekala jsem, že nás dojedou na rovině na vršku, ale už nás nedohnali. To mě překvapilo, myslela jsem, že čtyři malamuti budou rozhodně rychlejší, než jedno čévéčko a jedna lemra za ním :o) Nahoře se asi Dingo rozvzpomněl, že už je to do cíle kousíček a metelil, jako by mu u zadku hořelo.

Nakonec nám naše snažení vyneslo o místo lepší pořadí, ovšem ve výsledném součtu časů, jsme zůstali na krásném osmém místě :o)

Vyhlášení mělo být ve tři, ale začalo nakonec až ve čtyři a hodně se protáhlo vyhlašováním spousty dětí. Nakonec ale byli ocenění všichni zúčastnění formou tomboly, Dingo vyhrál celkem pěkný reflexní polostahovák. Až se nám zase rozpadne obojek, tak máme aspoň náhradní :o)))

No a naše výsledky – první kolo 4,7km jsme uběhli za 22:21, druhé kolo 1,8km za 8:34. V součtu to bylo teda 30:54,9. Na první závodnici jsme ovšem ztratili téměř osm a půl minuty. Naše průměrná rychlost byla 12,62km/h, což mi přijde dost dobré… ovšem první měla 17,33km/h… tak to jsme asi trochu někde jinde :o))) I tak to ale bylo super a hned jdeme trénovat na další závod. Však mi jim to natřeme ;o)