Už chvíli Romana od Dingovy ségry Nessie, slibovala, že k nám někdy přijedou na návštěvu, podívat se jak vypadá sníh. A tak jsme se rozhodli uspořádat rovnou sraz D Srdcerváčů.

Chvilku to už vypadalo, že skoro nikdo nedorazí. Někteří nemohli, někteří odřekli na poslední chvíli, někteří ani neodepsali, asi je odradila velká zima. Už jsme počítali, že nakonec přijedou jen Dante a Nessie. Nakonec přijela i Elza. Krom sourozenců dorazil taky Ozzy (Edison Srdcerváč) a Šedivka (Ambra z Heršpic), kterou už známe a bydlí nedaleko Jablonce.

Bylo sice mrazivo, ale když člověk šel, zahřál se a sluníčko svítilo, takže bylo krásně. Procházka začala idylicky, ale Dingo si hned na úvod usmyslel, že bude šikanovat Ozzyho. Sourozenci se mezi sebou stále snáší perfektně, i Dingo s Dantem se stále zbožňují. Na Šedivku, jakožto o kousek starší a fenku, si nikdo z nich netroufl. Ostatně Šedivá celou dobu dělala, že tam vlastně vůbec není:o) Ovšem Ozzy – cizí a ještě mladší, byl pro Dinga ideální oběť. Tak se rázem z hodného až ustrašeného psíka (když si vzpomenu na sraz v Potštejně, tak skoro nevěřím) stala buzerovací bestie. Po první kilometr vyfasoval koš, protože jsem nehodlala riskovat, že se kluci fakt servou a některý z nich přijde k úrazu. Dinga to pochopitelně naštvalo a tak začal být protivný ještě víc, doslova se po Ozzym vozil. Ten chudák nejdříve nechápal, co se mu to děje a nechal si to všechno líbit. Časem pochopil, že Dingo s košem prostě nemůže svoje výhrůžky splnit, tak už se tolik nedal a od brutální šikany tak kluci přešli jen k poněkud napjatému vztahu, vrčení, imponování a strkání do sebe. Dingo dostal dvakrát výprask ode mě a několikrát od Ozzyho a pak mu konečně spadl hřebínek natolik, že když jsem ho včas ze začínající potyčky odvolala, radši si přišel pro pamlsek, než aby se pustil do bitky. Aspoň že tak.

Mimo to se náš donchuán neustále snažil obtěžovat Elzu, která ovšem taky rychle pochopila, že je Dinouš s náhubkem neškodný, a dávala mu jeho chlípné návrhy pěkně sežrat:o))) No celkově Dingo plným právem zasluhuje vyhlášení nejhorším psem dne;o)

Zvolená trasa byla trochu náročná, vytáhla jsem účastníky přes dvě jablonecké rozhledny Nisanku a Bramberk, takže to bylo dost do kopců a část cesty se šlo opravdu jen po pěšinkách vyšlapaných sněhem. Psiska si to užívala, lidi už trochu míň, ale nakonec jsme všichni přežili:o)))

Vlci se vyřádili ve sněhu, lítali v závějích po loukách, honili se v lese, pokusili se ulovit lyžařku (naštěstí neúspěšně, ale slečna byla docela statečná, na to, že se za ní vyřítila smečka čtyř vlků, se jen smála a s přehledem jim ujela:oD) páníčci si navzájem postěžovali, co jejich potvory provádí a svět nám přišel zase o něco přátelštější, když člověk vidí, že není sám, kdo má „trochu jiného psa“ :o)))

Nakonec mě nikdo za výlet nekamenoval a tak jen co sleze sníh, plánujeme výpravu na Ještěd:oD