Jednou za dva roky hostí brněnské výstaviště trochu megalomanskou akci, kde se vystavuje naprosto všechno od drobných hlodavců, přes kočky, psy až po hospodářská zvířata a zemědělskou techniku. Původně byly velké plány, že vystavíme psa i myši, ale nějak to nevyšlo a tak jsem nakonec vyrazila sama s Dingem pouze jako divák a na setří sraz:oD

Dinga jsme nepřihlásili, jelikož než jsme se nějak stihli rozhoupat, jestli jo a nebo ne, už bylo po přihláškách. S myšima to bylo naopak, Cassinku jsem přihlásila, ale bohužel nějak neměla výstavní kondici. Jenže už jsem měla všechno zaplacené, domluvené přespání, domluvenou cestu s Luckou, která jela na takový soukromý setří sraz, že už se mi to nechtělo rušit. Jelikož ještě Lukáš odjel na služební cestu, vyšlo nakonec jednodušeji vzít psa s sebou.

Do Hradce jsem vyrazila už ve čtvrtek večer, kvůli diplomce, a přespávala v Jaroměři na záchranné stanici, což byl adrenalin sám o sobě. Pes se rozhodl, že nebude spát na matraci na zemi, ale na gauči se mnou, celou noc ho budily všelijaké zvuky, chrul se a budil mě, takže jsme se fakt vyspali. Ráno nám dost nepochopitelně ujel autobus na nádraží, i když jsme byli na zastávce o pět minut dřív… ať žije ČSAD. Nakonec se nám s mírným zpožděním podařilo dohrabat do Hradce, kde už na nás čekaly Lucka s Jessie. Nebo spíš čekala Lucka, Jessie neměla tušení, co jí čeká. Jen co uviděla Dinga, zatvářila se, jako že nám asi přeskočilo, a když se na ní Dino nadšeně vrhnul, začala na něj hystericky ječet. Dobrý začátek. Celou cestu v kufru auta pak Dingo více méně bez problémů ležel, když nepočítám, že se jednou pozvracel (celkem už teda neměl co, jelikož včerejší večeři vyložil v autě už včera a na snídani se nějak netvářil, tak jsem mu jí radši nedala), zato Jessie musela všem demonstrovat, jaké příkoří se jí stalo, celou cestu stála s hlavou opřenou o zadní sedadlo, ani se nepodívala na Dinga, krom toho, že ho několikrát sjela, když se moc přiblížil. Na Lucky povel, aby si lehla, nereagovala, a když jsem jí přes pamlsek donutila lehnout já, vzala si ho stylem, jakože mi prokazuje nějakou milost a opět se okamžitě postavila.

V Brně nás čekali Lucky kamarádi, Tonda a Katka a samozřejmě setr Eddie, dvouletý přátelský puberťák. Nejprve jsme vyrazili do restaurace na oběd, Jessie a Eddie zůstali doma a já trochu záviděla, že si to můžou dovolit, Dingo samozřejmě musel jít se mnou v rámci zachování obyvatelnosti bytu Tondy a Katky. No třeba se k tomu časem taky dopracujeme, že ho budu moct někde odložit bez panické hrůzy, co uvidím, až přijdu zpátky… řekněme, až mu bude tak deset? :o)No a setraři zase trochu nevěřícně zírali, když viděli, jak si půl roční štěňátko v hospodě poslušně lehlo a ani se nehlo:o)))

Po obědě následovala procházka. Šli jsme krásnou krajinou na okraji Brna, byla to místa pro psí procházky jako stvořená, střídaly se tam lesy a louky, byla tam i místa na koupání, prostě úplně nádhera:o) Eddie s Jessie po setřím poletovali po širém okolí, Dingo jim sice už bez problémů stačil, ale vždycky se rozběhl jen kousek a málo kdy se mi ztratil z dohledu, prostě vlk, no:o) Setři si to náramně užívali, kdyžto Dingo byl mírně zklamán, že si s ním nikdo nechce hrát, tahat se o klacek ho nebavilo a jen tak běhat taky není tak dobré, jako se s někým zuřivě rvát. Jenže Jessie s Dinem stále ještě odmítala mluvit, ke konci vycházky už vůbec měla vlka plné zuby a v jednom kuse na něj hystericky ječela, Eddie se občas k nějaké té hře vyprovokovat dal, ale přece jen už Dinovi štěněčí hrátky nemínil brát příliš vážně, takže většinou radši Dingovi utekl.

Večer dorazili ještě další setraři s Daisy, která je taky ještě mladá a tak měl konečně Dingo někoho k sobě. Potíž byla jen v tom, že se měla Daisy zítra vystavovat, takže musela zůstat celá:o) Šli jsme psi ještě vyvenčit kousek od domu a Lucka s Jessie předvedly trochu dogfrisbee, Daisy se to docela líbilo. Dingo dostal od Lucky staré disky:oD Nedělám si moc iluze, že by ho to nějak bavilo, ale tak když existuje setr, co si myslí, že je borderka (že, Jessie), třeba může existovat vlk, co si myslí, že je Jessie:oD

Večer jsme skončili ještě v hospodě, jelikož jsem měla spát u Macešky a dozvěděla jsem se, že její spolubydlící se hrozně bojí psů, chtěla jsem tam přijít co nejpozději, abychom šli rovnou spát a Dingo jí nemohl otravovat. Tak jsem zažila cestu pověstným brněnským večerním rozjezdem. A musím říct, že všechny ty pomlouvačné historky, co o nich kolují, jsou lživé! :o) V autobuse byla opilých lidí jen asi polovina, nikdo mě neobtěžoval (ačkoliv na tom měl zásluhu asi Dingo:o)) a potkala jsem jen jednu rvačku na zastávce:o))) A rychlost a způsob jízdy je naprosto srovnatelný s hradeckými trolejbusy:oD Plán se vydařil a u Macešky jsme šli v podstatě opravdu rovnou spát, byli jsme s Dingem oba k smrti utahaní a tak jsme lehli a spali. Dingo mimo to odmítl sníst i v poledne svou snídani a odmítl jí sníst i večer. Věřila jsem tomu, že ho hlad donutí jí sežrat ráno, ale vlci jsou zjevně dobře uzpůsobení k dlouhodobému hladovění:o/

Jen co jsme dorazili na výstaviště, potkali jsme ve vchodu do pavilonu Aleše s Ilonou, Helčou a samozřejmě Yahem a Bonee. Vlci se do sebe nadšeně pustili… nebo spíš Dingo se celý rozvrtěl a praštil sebou o zem, zatímco Yahoo ho k té zemi ještě přimáčkl a setkání komentoval hlasitým vrčením a hryzal Dinga do čumáku. Kolemstojící se začali ohlížet, komu se to servali psi a procházející nás obcházeli obloukem. Klasika, i na psí akci jsou prostě čévéčka považována za něco podivného:oD

Šla jsem se podívat na myší výstavu, ale dnes byli jen mazlíci a tak tam bylo poloprázdno, škoda. Odhlasovala jsem si aspoň v soutěži obrázků a potkana sympatie, prohlídla myši, pozdravila pár známých a zase šla.

Před pavilonem psů jsme potkali ještě Brana z Heršpic, který je asi tak stejně starý jako Dingo a jeho bráchu, takže proběhla další „vlčí ostuda“. Bran byl docela ostrý a mírně dělal na Dinga machry, Dinovi trvalo chvilku, než usoudil, že už to stačilo a rozhodl se to Branovi vrátit, takže se do sebe pustili s ceněním zubů a hrozivým vrčením, až se přidal i třetí pes a tak následovalo několik vteřin hromového řevu a divoké rvačky, než si vyříkali, co potřebovali a v poklidu jsme se rozešli.

Vrcholem bylo, když jsme u našeho výstavního kruhu potkali ségru Nessie, to bylo okamžitě o zábavu postaráno. Ještě že tu nebyl brácha Dante, to by zase bylo ostudy:o))) No zapomněla jsem ještě dodat, že nechyběla ani Butty a potkali jsme taky jejího bráchu a dalších plno super kamarádů:o) Kdo naopak chyběl, byla naše chovatelka s Miem, Mio prý nepěkně vylínal a tak se na poslední chvíli rozhodla nepřijet.

Darkness v silné konkurenci asi sedmi fen získala VN3, což je určitě moc pěkné… musí ještě trochu nasrstit a dorůst do uší a nohou a bude to krasavice:o))) Hvězdou dne se stal Yahoo, který posbíral všechny tituly co mohl:o) Teď abych to nepopletla, mám v těch titulech trochu ještě guláš, ale vyhrál svojí třídu, takže získal V1, CAIC, následně si vyběhal BOB a vrcholem úspěchu získal Velkou národní cenu… ehm… tak nějak to bylo:o) Snad jsem ještě něco nevynechala, musím se v tomhle směru trochu vzdělat, hold potkani tohle nemají, no:oD

Od čévéček jsem odbíhala ještě k myším, ale tam se nic nedělo, a k setrům. Daisy byla taky veleúspěšná, ale už se do těch titulů radši pouště nebudu, prostě vyhrála taky, co mohla:oD Pro samé psy jsem se nestihla jít podívat na výstavu hospodářských zvířat a koček a další atrakce. Zato jsem potkali samotného „velkého“ Desenského:o), ten mě po pravdě ani tak nezajímal, ale vedl si s sebou vlčici, takže jsem si zase jednou pohladila opravdového vlka:oD Dingo se s ní chtěl kamarádit, ale ona ho jen pozdravila vyceněním zubů a pak sebou práskla na záda, nechala se očichat a zase šla. Během odpoledne Dino usoudil, že dosti bylo půstu a dal by si něco k tomu jídlu, což dost dobře nešlo, protože maso už jsem radši ráno vyhodila a nic jiného nebylo. Takže když jsme obcházeli stánky, kde měli v miskách vzorky granulí, hladově se do nich pouštěl, jako by v životě nežral nic lepšího, přitom doma by tím dozajista vedle masa pohrdl:oD Trochu ostuda zase no…

Lucka se rozhodla v Brně ještě zůstat do neděle (nevím, nevím kdo se za ní naučí ty ostřice na pondělní zkoušku;o)) a tak jsem asi o půl čtvrté vyrazila zpátky k Macešce pro svoje věci a mastila na vlak domů.