O víkendu proběhl v Roudnici nad Labem tradiční přebor československých vlčáků podle ZVV1 a závod podle ZZO. Zúčastnili jsme se s Dingem 🙂

Když jsme loni závodili na této akci v kategorii ZZO, už jsem si plánovala, jak do příštího roku natrénujeme na ZVV1 a pojedeme to tam přinejmenším vyhrát :))) Jenže, jak to tak bývá… začalo to Dingovým úrazem a několikaměsíční pauzou v tréninku, pak neustálými výpadky v tréninku obran ze strany figuranta a mojí věčnou nechutí ke stopám, až jsem měsíc před přeborem zjistila, že jsme vlastně tam, kde jsme byli loni :/ Okamžitě jsem se snažila uhnat figuranta, abychom docvičili aspoň to, co se za měsíc (a tudíž cca čtyři lekce obran) dohnat dá… bohužel marně. Řekl mi, že dneska ho nechá rozkousat a od příště budeme trénovat… a pak obrany ani jednou nebyly :/ A my neuměli asi půlku věcí… ani Dingo ani já…

Abychom náhodou neměli komplikací málo, tak se týden před přeborem rozhodla Šedivka po třech letech konečně začít hárat! Nedalo se nic dělat, Dingo musel plnit své povinnosti :))) Čekala jsem, podle vyprávění ostatních, že se po krytí změní v totálního bezmozka celé dny vyjícího v kotci a žeroucího psy na potkání a tak… naštěstí nic z toho se nestalo. Ale Dingo se prostě vypnul. V běžném životě to nebylo až tak poznat… byl jen takový trochu línější a protivnější. Ale přestal úplně chtít cvičit :/ Doufala jsem, že se to do soboty nějak zpraví… nezpravilo :/

Vrcholem vší smůly jsem večer při balení věcí zjistila, že nemám stopovačku a aport 😀 Oboje asi zůstalo v týdnu na cvičáku :/ Aport jsem vylovila jeden starý, skoro překousaný… stopovačku nevymyslela, čím nahradit. Snad mi tam někdo nějakou půjčí… a nebo bude muset stopovat bez ní… taky řešení :)))

Ráno jsem kupodivu vyrazila nejen včas, ale dokonce s předstihem… bohudík… jen jsem vyjela z Jablonce, padla mlha jak mlíko… a byla celou cestu až do Roudnice… místama jsem musela jet fakt pomalu, protože nebylo vidět na krok před sebe… dojela jsem jakž takž včas.

V klubovně vládla veselá nálada, pilo se kafe a padaly vtípky, jak jinak 🙂 Zjistila jsem, že v kategorii ZVV1 je nás pět, dva jen na stopy a poslušnost – Black Shadow ArQeVa a Goran z Deštné hory, a tři jsme na všechno – krom Dinga ještě Bounty z Blatnických vinic a Tara z Litavské kotliny. No tak to bude zajímavé…

Na stopy se jelo na nedaleké pole. Pole! Dingo v životě na poli nestopoval… u nás žádná nemáme… Bezva. Další kámen úrazu byla ta stopovačka, ale naštěstí se mi jí podařilo vyžebrat na Petrovi od Bountyho, měl dvě. Byla sice úplně jiná, než ta moje, ale byla 🙂 Navíc jsme ještě dostali erární cedulky… to už jsem z toho byla sama celá rozhozená 😀 Šlapat stopu mlhou bylo taky super… orientační body žádné  – mlha přede mnou mlha za mnou… v poli řádek vedle řádku… nebylo se vůbec čeho chytit. Jelikož mám problém jít rovně i v louce s jasnými orientačními body, fakt jsem se bála, že budu šněrovat jak šicí stroj… a tak jsem se snažila jít aspoň podle těch řádků… Rozhodčí na mě pokřikoval, jestli prý rostou 😀 Njn, tak jsem si koukala po nohy no… Jak v tom měl panebože člověk něco šlapat rovně…

Před námi šel Goran, který vypracoval stopu pěkně, akorát vynechal předměty. Přemýšlela jsem, jak to asi zvládne Dingo… na poli… No, nezvládl. Už jak jsem ho vedla k rozhodčímu, viděla jsem, že je to špatně. Vůbec se netěšil jako obvykle, šel líně, skoro apaticky, ničeho si nevšímal, jen tak zevloval kolem… Na můj povel stopa si čichnul před sebe, otočil se a odešel si očichat nějaký pytel, co se válel opodál… pak zůstal stát a koukat… Zírala jsem na něj, co to jako má být. Zřejmě vůbec nepochopil, že má stopovat… a asi ani nechtěl. Nějaká stopa ho nezajímala… vytáhla jsem ho z auta z příjemného snění o Šedivce, a chtěla po něm, aby něco dělal. To tak! Na můj další naléhavý povel, přišel zpátky, ušel po stopě asi deset kroků a opět odešel a stoupl si a civěl kamsi do mlhy… To nemělo smysl… Dostali jsme dva body za snahu :/

Ostatní všichni psi předvedli pěknou stopu, nejlepší měla Shadow, zalehla oba předměty a šla moc pěkně. My byli pro ostudu no 🙂

Dojeli jsme zpátky a začala se chystat poslušnost… Šli jsme mezi Goranem a Bountym, což bylo dobré… byla jsem si jistá, že za ani jedním z nich Dingo nebude mít tendenci jít, přemlouvat ho, aby si s ním pořídil štěňátka :))) Nic méně to bylo skoro jedno. To co Dingo předvedl na poslušnosti, bylo jednoduše řečeno, ostuda nad ostudy. Místo přivolání opět stál a zíral kamsi do dálky, až na třetí povel se došoural ke mě a zůstal stát a koukat, co jako po něm chci. U nohy chodil docela slušně, zato obraty na místě byly fakt tristní, když jsem se vždycky otočila já a on zůstal opět stát a zasněně koukat… Sedni, lehni, vstaň ještě celkem šlo… Odložení v leže bylo asi nejlepší 😀 Byl rád, že si konečně může lehnout… akorát při střelbě se zvedl a začal štěkat… no dobrá, to bychom taky mohli příště trénovat 😀 Štěkání bylo špatný, ale vzhledem k tomu, že ostatní psi většinou neštěkali vůbec, tak to ještě šlo 🙂 A pak začala ta největší sranda. Když jsem házela aport, zíral opět kamsi do blba, takže si nevšiml, že ho házím, a na povel „aport“ si odešel něco čichat… ani na třetí důrazný povel se mi ho nepodařilo k aportu nasměrovat. Takže nic. K metrovce místo aby doběhl, se líně došoural, očichal si jí, obešel a vykadil se tam 😀 Áčko kupodivu dal jakž takž. Kladinu odmítl přejít i po tom, co jsem mu nastavila nohu tak, aby jí nemohl vyhnout… tak to prkno přeskočil a odešel… Za plný počet jsme měli akorát odložení, u kterého znuděně sledoval Bountyho s výrazem, asi jako když se vrcholně nudící člověk baví tím, že sleduje mouchu na stole, a chvílema vypadal, že usne 😀

No co na to říct… měla jsem chuť ho ubezdušit… už už jsem si říkala, že to vzdám a odjedu… že se i na ty obrany můžu vykašlat… že už té ostudy bylo dost. Pak jsem usoudila, že horší už to nebude a že je aspoň šance, že na obranách předvede aspoň něco… aspoň tu půlku, co umí… a tak jsme nastoupili.

Fór byl v tom, že Goran, který šel před námi, na obrany nešel, takže jsme šli první… Trochu problém se psem, který neumí běhat makety… Jak mu mám proboha vysvětlit, že to má oběhnout? Počítala jsem s tím, že bude vědět, že je tam figurant a pošlu ho rovnou na něj… ale on to nevěděl, figuranta neviděl… co teď? Snažila jsem se ho přesvědčit, že má fakt běžet revír (trochu to umí, tuší o co jde… ale to by nesměl být tak vypnutý…), marně… Místo revíru se začal cajdat po placu a něco si čichat… naštěstí šel správným směrem a tak jsem šla za ním a přemýšlela, co mám dělat… Rozhodčí na mě koukal a tvářil se, že to si z něj už asi dělám sranda… nechci vědět, co si o mě myslel. Nakonec, když jsme se docourali na úroveň poslední makety, my došly nervy. Přes protesty rozhodčího jsem si Dinga přivolala a znovu a důrazně ho vyslala na poslední maketu. Velmi váhavě se k ní vydal. Asi spíš podívat na rozhodčího, protože došel až k němu a už to vypadalo, že si před něj sedne… jde snad somrovat pamlsky, nebo co ho to sakra napadlo??? Pak si všiml figuranta vedle v maketě… Uffff!!! Opakovala se scéna ze zkoušky ZM – Dingo si nebyl jistý, jestli na toho pána může štěkat, jestli je to fakt figurant, a nebo za ním doběhnu a sjedu ho, co na koho zase držkuje. Začal poblafávat a koukat po mě, co já na to. Když viděl, že se usmívám od ucha k uchu, pochopil, že je to cajk, kecl na zadek a začal parádně štěkat. Pak už to bylo Dingovo luxusní představení 🙂 Z vyštěkání se mi dokonce, i když poněkud váhavě, přiřadil k noze, což jsme dělali párkrát a byla bych přísahala, že to vůbec neumí 😀 U prohlídky a výslechu trochu zmatkovala panička, protože jsme to nedělali ještě nikdy, ale Dingo byl bezchybný, na povel lehl, ležel, na povel sedl… Nestíhala jsem zírat, co s ním obrany dokážou udělat… takhle kdyby poslouchal při poslušnosti, tak máme plný počet bodů 😀

Zbytek obran už byla krasojízda 🙂 Opět jsem akorát já krapet zmatkovala, protože jsem nevěděla, co kdy je… ale Dingo mě naštěstí k tomu nijak zvlášť nepotřeboval :))) Odcvičil to parádně sám, krásně kousal, krásně pouštěl… prostě nádhera 🙂 Vysloužil si pochvalu rozhodčího (který konečně přestal koukat, že jsem asi spadla z Marsu :D) i figuranta :))) Tak jsem byla ráda, že jsem nedala na své zaječí úmysly a nevzdali jsme to předem :)))

Obrany jsme nakonec vyhráli (počet bodů jsem zapomněla, byl to osmdesát něco :D) a celkově skončili třetí… vlastně ze tří no 🙂

V kategorii ZZO excelovala fenka Anch su namon Lucan, která předvedla fakt parádní poslušnost, krásně se na to koukalo. Porazila tak Shadow a Gorana, kteří si oba místo obran taky dali ještě ZZO 🙂

Kategorii ZVV1 vyhrál Bounty z Blatnických vinic, druhá byla Tara z Litavské kotliny. Oba měli pěknou poslušnost, Tara měla poněkud slabší obrany. Asi dneska Dingo nebyl jediný, kdo neměl den 😉

Celkově to byla příjemně strávená neděle, nebýt té Dingovy ostudy, fakt bych si to užila. Byli tam fajn lidi a milá atmosféra. Když jsem dostával pohár za třetí místo, měla jsem chuť jim říct, že ho nechci, ať si ho nechají… teď mě tu straší na polici a kdykoliv jdu kolem, cítím znova tu ostudu… Děsivé memento mori 😀 Zato pohár za první místo v obranách jsem si vystavila s hrdostí…. myslím, že jsme ho dostali zaslouženě… Už za tu odvahu jít do něčeho, co neumíme… a Dingo je prostě obranář… nevím, co na světě by se muselo stát, aby nechtěl kousat 😀 Tak teď už jen konečně sehnat dobrého spolehlivého figuranta a začít pořádně trénovat :)))