Dnes jsem musela nechat odejít na její poslední cestu za Duhový most mojí Toničku, rodným jménem Battonya Beris 🙁

Tonča byla moje první a zatím taky poslední rexička. Nějak se tak ale úplně nepovedla, takže byla vždycky taková kudrnatá – nekudrnatá 🙂 Pocházela z linie dlouhověkých zvířat, takže jsem doufala, že i u ní budu mít štěstí a bude tu dlouho a zdravá… bohužel se to nesplnilo a Toničce ještě nebyl ani rok a půl, když se jí objevil nádor na mléčné žláze… Naštěstí rostl pomalu a tak si Tony dál užívala života. Vždycky byla hrozně mazlivá a stále vyžadovala pozornost. Taky byla mlsná a žravá… mazlit se a baštit, to jí šlo 🙂 Na různé lumpárny a vylomeniny byla moc líná, to za ní zastávala vždycky Inka 🙂

Jak se blížily Toničky druhé narozeniny, nádor se začal zvětšovat a přidaly se další komplikace v podobě chronických dýchacích potíží, které jsme stále dokola léčili… marně. Taky s nádorem jsme bojovali marně a po dlouhém rozhodování jsem se rozhodla Tonču nenechat operovat. A tak nádor rostl… Tonička oslavila druhé narozeniny a i když nádor už byl veliký, stále vypadalo, že jí nijak zvlášť netrápí. Dokázala běhat, šplhat, v kleci vylézt do hamaku, tahat se s holkama o jídlo… postupně to ale bylo horší a horší. Jak Tony slábla a hubla, začaly se zhoršovat i dýchací obtíže a poslední dny už sotva dýchala, nádor jí vyčerpával, byla kost a kůže… několik dní jsem ráno vstávala a šla se dívat, jestli ještě žije… celý den jí pak měla u sebe na klíně, podstrojovala jí dobroty a přemýšlela, jestli už… Jenže Tonča vždycky zbaštila kus sýra nebo piškotu, uvelebila se mi na klíně a spokojeně usnula, jako by všechno bylo v nejlepším pořádku…  Ale pak jednoho dne už jsem jí ráno našla celou prochladlou vyčerpáním, dehydratovanou, dusící se a skoro neschopnou se najíst, i když chuť k jídlu měla pořád… Už jsem pro ní ale nemohla udělat víc, než jí pomoct sníst ještě poslední kousek sýru, aby měla síly na tu poslední cestu a pěknou poslední vzpomínku na život u nás, a nechat jí odejít… 🙁

Měj se krásně ty moje Kudrlinko, doufám, že jsi u nás prožila pěkný život… pozdravuj tam za Duhovým mostem ostatní… holkám se po tobě stýská, hledají tě… ale to bude dobré, zvládnou to, neboj 🙂 A tobě už taky bude dobře, já vím…