Jak už asi mnozí čtenáři postřehli, tak nějak nám přibyl další přírůstek do naší smečky 🙂

Novým přírůstkem tentokrát není posila myší smečky, ale té psí… Před dvěma měsíci jsme si přivezli Dingovu polosestřičku Frisku, celým jménem Frisky Whiskey Srdcerváč, kterou její majitelka prodávala z důvodu nedostatku času a financí. Naše chovatelka Daniela si fenku od majitelky vzala zpátky, ale protože má svých psů dost, nabídli jsme se, že si jí zatím vezmeme k sobě, než se najde nový majitel. Pro Frisky jsme jeli až do Prahy, protože Daniela jí vezla až z Moravy. Vzali jsme s sebou Dinga, že bude fenka ráda za nového kamaráda, ale ukázalo se, že se ho bojí, a v žádném případě není ochotná s ním sdílet Dingovu látkovou přepravku, ze které si okamžitě prorazila cestu ven. Nakonec se vezla u mě na klíně na přední sedačce… bezpečnost cestování jak vyšitá :)))

Friska přijela bez obojku, bez vodítka, bez očkováku, plná klíšťat a příšerně vyhublá. Obojek jí věnovala Daniela, vodítko jsem nějaké doma našla. Dostali jsme k ní tři informace – kouše vodítko, ničí byt a tak hubená je, protože nechce žrát. Daniela dodala své postřehy, že se zdá být přátelská na psy i na lidi a utíká za dětma. Ještě v autě se mi pokusila sežrat pamlsky i s pamlskovníkem a doma doslova vdechla kilo masa. Žere prakticky cokoliv, oproti Dingovi je hotová popelnice. Byt zůstal netknutý. Zato vodítko už zvládla překousat 🙂 S lidmi ani psy opravdu nemá problém, děti jí ze začátku zajímaly. U nás doma chvilku chodila a koukala, kde to jako je, pokusila se otevřít si dveře, chvíli kňourala, až se mi nakonec stočila k nohám a usnula… druhý den už tam byla jako doma :)))

Ze začátku jsme se snažili najít vhodného nového majitele, ale žádný neodpovídal našim představám… a nebo Friska jejich… a čím déle u nás byla, tím víc jsme si na ní zvykali, až se jednoho dne začalo mluvit při plánování věcí příštích „o psech“ místo „o psovi“ :)))