V úterý 28. prosince k nám přicestovala z Brna nová myšička, oficiálním jménem Ukerewe van Rattenburg, pro nás Victoria (taková zeměpisná hříčka). Ač by tenhle příspěvek měl být veselý, bohužel moc není:o(

Victorku mi přivezl z Brna v úterý večer Filip, za což mu patří velké díky. Pořídili jsme jí pro Caramelku, protože se moc trápila, když zůstala po smrti Iulinky sama. Chtěla jsem, aby měla co nejdříve kamarádku, aby zase byla veselá a spokojená a bylo všechno v pořádku. Taky jsem moc chtěla zase myšku, jako byla Agathka, černou s bílým bříškem a bílou špičkou ocásku a pěkně velkou myš, taky přítulnou a kamarádskou. A samozřejmě jsem chtěla s průkazem původu, abychom mohli občas na nějakou tu výstavu. Říkala jsem si, že jsem asi moc náročná, že se mi to nemůže splnit. Když Victorka přijela, vypadalo to, že se to všechno splnilo naprosto dokonale. Myška má barvu, jakou jsem chtěla, je s PP a po rodičích má šanci, že bude docela pěkná a navíc dost veliká. A co se týče povahy, zamilovala jsem si jí od první chviličky, kdy jsem otevřela přepravku v které přijela a ona si ke mě důvěřivě čichla, a za chviličku už kolem mě řádila, hrála si se mnou, snažila se mě přeprat, ukousat mi řetízek… tak úžasně „oprsklé“ prtě jsem snad ještě nezažila, snad ani Agathka nebyla tak skvěle „oražená“, byla úplný miláček. Všechno vypadalo dokonale, ale bohužel skončilo tragicky :o(

Caramelce asi při seznamování „ruplo v bedně“ a na malou se vrhla a ošklivě jí pocuchala. Victorka skončila s tržnými ránami a poškozením páteře, které jí znemožňuje používat zadní nožičky :o((( Jeli jsme hned na pohotovost, Victorka dostala kortikoidy a ATB. Momentálně musí být myšička v klidu, ošetřujeme pocuchaný kožíšek, podáváme léky a čekáme, jak na tom bude dál. Má asi deset dní, během kterých má šanci, že se jí hybnost paciček trošku vrátí a bude schopná žít aspoň trochu „plnohodnotný život“, pravděpodobnost na celkové uzdravení je asi 5%, bohužel :o/ Holčička je úžasný bojovník, strašně se snaží, baští, pořád by chtěla někde chodit, někam šplhat, pořád běhá za mnou se mazlit, snaží si hrát a skotačit.

Bude pro nás asi dost těžké zvládnout starat se o takhle postižené zvířátko, když máme ještě spoustu dalších činností a ještě nám příští týden spoustu starostí přibude, ale pokud bude Victorka schopná aspoň trochu šťastně a spokojeně žít, budeme se jí to snažit umožnit, jak jen to půjde. Uvidíme, co nám příští týden na veterině řeknou. Držte všichni Victorce palce a pacičky!