Postupně nám přibyly dvě nové myšičky – Cassia a její dcerka Agnes Z Jablonce. Už tu obě bydlí dlouho, ale nejprve nebylo jisté, jestli tu zůstanou. Je to docela zajímavý příběh.

To bylo tak… jako obvykle jsem si zevlovala v Jaroměři v záchranné stanici po místnosti s potkany a místo, abych něco pořádného dělala, jsem okukovala mláďata a tak podobně, když tu na mě z jedné klece kouká potkan s dumbo ušima! Nejen že dumbíci na stanici žádní nejsou, ale navíc to zvíře bylo naprosto úžasně roztomilé a jak se tak na mě zvědavě koukalo, úplně mi učarovalo. Běžela jsem za Alicí zjistit, co je to zač. Dozvěděla jsem se, že je to holčička, kterou kdosi přinesl do ordinace veterináři, který ošetřuje zvířata na stanici, aby jí utratil. To byly veškeré informace, které se mi podařilo vypátrat. Veterinář snad dokonce ani ty lidi neviděl, snad mu jí tam nechali nebo tak něco, nevěděl ani, proč jí má utratit (asi už jí nechtěli???), prostě nic. Odhadl její věk na asi jeden rok (ale nejsem si tím úplně jistá, možná jí je míň) a jelikož nevěděl co s ní, odnesl jí na stanici. Tam jí pochopitelně zařadili do chovu, jak jinak.

Alice se mě zeptala, jestli jí nechci, že by měla být ochočená. Řekla jsem, že nechci… v té době jsem doma měla Caramelu, která odmítala bydlet s jinou myší, Victorku, ochrnutou na zadní nožky, která vyžadovala speciální bydlení a trojnásobnou péči, než jiná myš, a dvouměsíčního Dinga, který už sám o sobě zabíral 120% mého času. Nedokázala jsem si představit, kam bych v našem pidi bytě ubytovala další myš a kde bych na ní vzala další čas… Nic méně jen jsem nasedla do vlaku, rozleželo se mi to v hlavě… Victorka by potřebovala nějakou pečující kamarádku, starší klidná myška by se k ní hodila… Lukáš se mnou asi vyběhne, ale tak co… nakonec mi to nedalo a napsala jsem Alici zprávu, aby myšku oddělila od samce, aby nezabřezla, že si to ještě rozmyslím.

Příští týden byla opravdu myška oddělena a já přemýšlela, co s ní… Nic méně jsem si všimla, že má za pravou přední packou bouli… asi nádor… Sice mi bylo divné, že bych si toho nevšimla minulý týden, ale boule tam byla. Nakonec jsem se rozhodla, že si jí nevezmu… Už tak to bylo na hraně, pořídit si do stávajících podmínek novou myš, a když ještě navíc má nádor (peníze, čas a nervy navíc – plus vysvětlit to Lukášovi…) a k tomu předpoklad, že asi bude březí… šílenost. Nic méně mě to hlodalo a tak jsem alespoň zkusila napsat na internetu na potkaní diskuzi, jestli jí někdo nechce. Nedávala jsem tomu moc šancí, kdo by si vzal nakrytou myš s nádorem neznámého původu a věku??? K mému podivu se ozvala zájemkyně!

Příští týden jsem tedy myšku vyzvedla. Byla naprosto úžasná! Perfektně ochočená a miloučká. Byla na ní znát začínající březost, ale dobrou zprávou bylo, že nádor se nakonec ukázal jako absces. Poctivě jsem jí ho čistila a myška byla neskutečně trpělivá pacientka. Jelikož jsem na ní neměla pořádnou přepravku, cestovala mi druhý den více méně na volno v batohu cestou přes celý Hradec do školy a vlakem tři hodiny domů.

Následně nastaly nějaké potíže s převozem (dostat myš z Jablonce nad Nisou až někam k Ústí nad Labem není jen tak) a z myšky se mezi tím stal tenisák. Bylo jasné, že každou chvíli porodí a tak jsme se rozhodli jí prozatím nepřevážet. Vzhledem k tomu, že Victorky zdravotní stav se zhoršil natolik, že jsem jí musela nechat odejít za Duhový most, a Dingo trochu pobral rozum, začalo být pomalu jasné, jak to nakonec dopadne:o)))

Myšku jsem pojmenovala Cassia, pro její skořicovou barvu po latinském názvu skořicovníku čínského a porodila dvanáct malých uzlíčků. K novému zájemci nakonec odcestovala jedna z jejích dcer.

Příběh Agnes je o poznání jednodušší:o) Agnes se narodila Cassince a hned asi druhý den po porodu se jí na pupíku udělal absces… nejspíš se jí dostal nějaký čurbes do pupeční šňůry… Podařilo se mi to vyčistit a zbytek dokončila Cassča a tak to vypadalo, že to bude ok. Bohužel po několika dnech se udělal znovu a horší. Několik dní jsme to čistili a opět se jí to začalo hojit. Ovšem znovu za několik dní se vrátil… Když byly Agnes asi tři, čtyři týdny a absces se opět nehojil, usoudila jsem, že se nedá nic dělat a vyrazili jsme na veterinu pro antibiotika. Na veterině jsem ovšem byla vyvedena z omylu. Absces už zmizel, boule co má na bříšku je kýla. Prý se jí kvůli tomu abscesu nějak dobře nezahojila břišní stěna a tím vznikla kýla. Nemělo by jí to nijak zvlášť omezovat v životě, ale je třeba jí hlídat, aby nedošlo k nějakému přiškrcení střeva, pak by byla nutná akutní operace… Bylo jasné, že Agnes už pryč nepůjde:o))) Ačkoliv černá husky je snad moje úplně nejmíň oblíbená barva, Agnes se rychle stala mým miláčkem:o)))

Takže teď bydlí Cassinka s Agneskou spolu a přes klec se chodí kamarádit s Caramelkou, které to tak vyhovuje a všechno má (snad aspoň zase na chvíli) happyend:oD