Tak zase něco o tom, že nežijeme jen vlkem a myšima :o)))

Fotky v naší galerii.

Tento týden přijela konečně na návštěvu moje, teď už bývalá :o) spolubydlící z koleje, Iveta.

V úterý odpoledne jsme si udělali prohlídku Jablonce, která rozhodně stojí za to :oD Máme tu zajímavostí, že by se sem mohli dělat zájezdy na prodloužený víkend jak do Paříže :o))) No fakt – divadlo (před lety s velkou slávou opravené, dnes už zase začíná oprýskávat), budova hlavní pošty (celkem pěkná), docela impozantní budova Komerční banky, konečná tramvaje, která odsud jezdí jen do Liberce :oD, městské lázně (úspěšně chátrající), Tyršovy sady (největší jablonecký park, který je rozhodně mnohem menší, než nejmenší hradecký park a jeho největší sláva zhasla už tak asi před sto lety, dnes slouží jako místo srocování jistých spoluobčanů), sokolovna (kdysi asi krasavice…), zimní stadion (už jeho vzezření vysvětluje, proč Jablonec hraje asi tak patnáctou ligu :o)), Nisa aneb Hnisa (snad žádné město se nejmenuje podle tak odporného potoka :oD), kostel sv. Anny (naštěstí nedávno konečně opravený) a fara k němu (momentálně natřená na příšernou modrou), tři náměstí v centru (Horní, Dolní a Mírové – jak nápadité :o)), jedno lepší než druhé :o))), otřískaná radnice, která by fakt zasloužila nový kabát… muzeum, knihovna, Eurocentrum… pseudogotický kostel Dr. Farského (ten se mi líbí) a kostel na Horním náměstí, který budí rozpaky u každého, kdo ho vidí poprvé :o))) No a přehrada, aspoň něco opravdu reprezentativního… až  na to, že je zrovna z půlky vypuštěná :oD  Jinak jsem ale patriot a upřímně musím říct, že Jablonec je krásný… secesní budovy a úzké uličky v kopcích dýchají krásnou prvorepublikovou atmosférou a většina budov už je přece jen opravených :o)

Večer jsme samozřejmě museli zajít na jabloneckou pizzu, což je pojem, jak ví každý, kdo mě zná :o))) Kdo neochutnal, jako by nikdy nežil ;o)

Ve středu si Lukáš vzal dovolenou a vyrazili jsme na výlet do Jizerek. Měli jsme štěstí ;o), neb Jizerky se rozhodly nám ukázat svou pravou tvář – zima, mlha, hnusně jak se patří :o))) Stálo to za to, protože za celý 18km výlet jsme nepotkali téměř ani živáčka. Šli jsme z Nové louky přes Ptačí kupy a Holubník na Čihadla a přes Kristiánov zpátky. Vrcholové partie kolem Ptačích kup a Holubníku stály za to. Nikdo tu nechodí ani o víkendech, když je krásně, natož ve všední den v takovém počasí. Takže Dingo, sice s košem, ale jinak úplně na volno, lítal v rašeliništích a mezi skalami… asi tak půl cesty jsem neměla tušení kde je :oD Nemělo se mu tam co stát, sem myslivci fakt nechodí, les tam není ;o) Maximálně se tak mohl proběhnout za nějakou srnou, což možná i udělal, neb občas jsme ho neviděli i několik minut :o))) Sem tam jsme ho zahlédli, jak čeká na cestě před námi a když jsme došli na dohled, zase vyrazil někam mezi kleč :o) Užil si to asi maximálně, takovéhle úplně svobodné vlčí lítání by potřeboval častěji, ale kde tak asi člověk dneska může nechat psa volně lítat bez dozoru?

A my si to užili taky, Jizerky jsou v podzimním nečase úplně kouzelné – rašeliniště a skály, mezi nimi plazící se kleč a pokroucené zbytky smrků, který prohráli svůj boj s krutými podmínkami rašeliniště… a mezi tím se válející cáry mlhy, no prostě nádhera :oD Tohle v červencovém slunku opravdu zdaleka tak nevynikne.

Večer jsme byli krapet utahaní, takže jsme skončili u filmu „Až vyjde měsíc“, celkem zajímavý :o)

Ve čtvrtek musel Lukáš zase do práce a tak jsme s Ivetou samy vyrazily na krátkou prohlídku Liberce (nic tu není, akorát tu radnici mají hezčí no, to musím uznat :oD) a na Ještěd. Vyšlapaly jsme si tam hezky po červené přes chatu na Pláních… nějak jsem už zapomněla, jaký je to zatracený krpál :oD Celou cestu se hotel před námi schovával v mracích, ale nakonec se nad námi slitoval a když jsme tam došly, byly mraky pryč, i když výhled nic moc. Dolů už jsme seběhly po modré a kousek před Horním Hanychovem, kam jsme chtěly jít na oběd, se Dingo vyznamenal tím, že sežral nějaké hovno (přes náhubek) a vyválel se v mršině. Zmizel zmetek do lesa a nebyl k přivolání, navíc byla nedaleko silnice a tak jsem trnula, že se zase šel proběhnout s nějakou srnkou a ještě ho něco zajede… nakonec přišel celý páchnoucí, super :oD V restauraci padlo na jeho zkulturnění celé vybavení záchodů :o)))

Večer jsme pak ještě zašli s kamarády do hospody a opět všichni padli za vlast :o) Ráno už musela Iveta zase domů ;o)

Byla to fajn návštěva, příště musíme zase my za ní do Kopřivnice :o))) Už se na to těším ;o)