Dingo a jeho sourozenci dostali dneska dárek ke svým čtvrtečním narozeninám – společný výlet na Ještěd :o) Zúčastnila se Dantea, Nessie i s Ashem a Dante se svým novým spolubydlícím, polobráškou Floydem. Elza opět nedorazila z rodinných důvodů (příště už snad bude moct :o)), Dark byl v Polsku na výstavě (a má to sem daleko) a Druid na srazy nechodí. I tak jsme teda měli šestičlennou smečku a když se proháněli čerstvým sněhem pod Ještědem, kdekdo si mohl myslet, že to přišli ti vlci z Lužických hor :o)))

Sraz byl až odpoledne, protože Petr musel dospat po oslavě 🙂 Maličko se od rána zkazilo počasí, ale nakonec nebylo tak zle, když jsme došli na vrchol, mraky se roztrhaly a zasvítilo nám slunko, dokonce byla trochu inverze a tak z toho byla pěkná podívaná :o) Taky se sněhem to hezky vyšlo. Napadl včera a měla jsem strach, že ho bude hodně, protože v Jablonci ho bylo dost… ale tady ho bylo tak akorát, že v tom mohli psi nadšeně lítat a dalo se v tom jít. Navíc cestičky byly proti mému očekávání dost prošlapané, takže se šlo v pohodě. Horší bylo, že taky proti mému očekávání (všude je spousta sněhu, kdo by tu co dělal) chodilo celkem dost lidí :o/ Naštěstí teda hlavně v horní partii, spodní část celkem šla… ale i tak museli jít psi kus na vodítku, ale tak přežili jsme to všichni. Celý výlet jsme potom zakončili v nedaleké restauraci, která nájezd šesti vlků kupodivu taky přežila :o) Byli celkem hodní, ačkoliv Dingo byl neskutečně otravný, neboť tam neměl dost místa a musel se o svůj životní prostor dělit s Ashem, Danteou a hlavně nohama od stolu, což byl nebetyčný problém, takže neustále vstával a tvářil se, že si nemá chudáček kam lehnout :oD Jelikož nejsem zvyklá, že by v hospodě dělal něco jiného, než prostě ležel, docela jsem z něj rostla.

No a naši oslavenci (vlastně i Ashton slavil s nimi, neb má své první narozeniny za dva týdny a Floyd slaví zítra osm měsíců ;o)) si výlet náramně užili. Jako obvykle lítali a hrály si… Dantea s Nessie už byly dneska v pohodě a neřešily nic. Já opět měla strach, jak Dingo přijme nového člena smečky – Floyda… nedopadlo to sice tak idylicky jako s Ashtonem, ale dopadlo to dobře :o) Uvítání proběhlo zcela bez problémů a první část cesty taky… pak si Dingo teprve všiml, že tu něco nehraje… možná si za to Floyd trochu „mohl sám“, když se před Dingem přikrčil. To Dinouše upozornilo, že je něco divně, protože holky se před ním samozřejmě nekrčí, Dante se mu už vůbec nepodřizuje a Ash, který všechno řeší výzvou ke hře taky ne :o) A tak si samozřejmě šel Dingo hned zamachrovat. Dvakrát jsem ho odvolala když po třetí neposlechl, dostal po čumáku. A byl klid. Začal Floyda obcházet a když se náhodou potkali, vyhnul se mu a běžel si pro pamlsek za odměnu, že ho nechal být :oD Až ke konci to zase začal zkoušet… to už se ale Floyd stihl otrkat a tak si to nedal líbit. Nakonec se do sebe pustili a Floydovi bylo rázně vysvětleno, že je tu „ještě malý pívo“ aby si vyskakoval na velkého bráchu. Floyd ovšem pro změnu Dingovi připomněl, že se kvůli tomu nenechá šikanovat, což Dingo uznal jako rozumný argument (podpořený Floydovými úsměvy se zdál zjevně velmi rozumný) a nakonec se rozešli v míru a pokoji a po zbytek vycházky byl klid :o)

K rodinné idylce přispěla zase úžasná povaha Danteho a Ashe… Dante mohl klidně přijít Floyda bránit a porvat se s Dingem, ale Dante nic takového neudělal a nechal ty dva, ať si to řeší sami :o) A Ash… je prostě neskutečný :oD Tu povahu by mu mohl závidět kdokoliv… když si Dingo šel zkusit zamachrovat, Ashton se mu ani nepodřídil, ani se nešel bránit, ale prostě se rozesmál a začal ho lákat ke hře. To Dinga úplně vykolejilo, až se nakonec dal zlákat přestal ho strašit :o)

Opravdu nevím, jak dlouho jim ještě tahle idylka vydrží, protože smečka čtyř psů a dvou fen, z toho jen dvou štěňat (přičemž Ashtonovi je rok a v tom věku už taky mnozí psi nebývají snášenliví) je asi u čévéček skoro rarita :o) To, že spolu mohou všichni na volno běhat bez košů, elektrických obojků a jiných usměrňovacích prostředků je skoro zázrak :o))) Těžko říct, jaká je pravděpodobnost, že to tak bude napořád, ale zatím si to prostě všichni užíváme, lidi i psi a jsme za to rádi :o) Pohled na šťastnou smečku vlků prohánějící se lesem nás asi nikoho jen tak neomrzí :oD A chvíle odjezdu, kdy se všichni psi snaží semknout k sobě a odmítají nastoupit do aut a jet domů, to taky mluví za vše :o)))