Minulý týden jsme se zúčastnili akce, na kterou jsem se dlouho a hodně těšila – výcvikového táboru pro ČSV v Jevišovicích. Akce to byla naprosto parádní, počasí vyšlo fajn (bylo sice trochu moc vedro, ale lepší, než kdyby pršelo), bylo tam spousta super lidí a o zážitky a adrenalin se postaral Dingo :o)

Dingovo video: http://www.youtube.com/watch?v=ZAuC6Z0CSZ0&feature=youtu.be

K mání jsou u mě další videa, ačkoliv jsou to většinou krátké nahrávky, pokud o ně někdo stojíte, dejte vědět. Máme tu ještě: Aileen i Eimi, Arga, Balua, Baziliška z BS, Berryho a Dennyho, Berušku, Brennu a Taru, Claru, Ferrala a Emmy, Nialla a Ozzyho :o)

Na místo jsme dorazili v sobotu v podvečer, takže většina účastníků už tu byla. Postavili jsme si stan trochu stranou u aut s tím, že jsme dost daleko od chatek a odkládaček a bude tam klid :o) Hned první večer se slušně protáhl, Lukáš sice padl dřív, ale já šla spát asi někdy ve dvě, mrtvá tak, že mě ani řvoucí psi nebudili. Osvědčená strategie – jít spát co nejdéle, aby co nejvíc psů už měli lidi u sebe v chatkách, a aby byl člověk co nejvíc unavený a usnul i v tom řevu :o) Případně to ještě lze vylepšit několika panáky :o)))

Pondělí

Ranní vstávání na stopy byla síla :o) Jelikož jsme se nechali Maruškou překecat, abychom se přihlásili do zkouškové skupiny (ve štěňatech a pokročilých bylo hodně lidí, tak nás přišoupla k těm nejlepším), šli jsme hned ráno v sedm. Už tak bylo teplo a já napůl spící jsem Dingovi tu stopu pěkně kazila :o) Úplně jsem zapomněla si zapamatovat, kde je lom. Frajer ho našel, ale já mu to nevěřila a tahala ho pryč… na konec jsem mu zapomněla dát předmět… no prostě děs :oD

Přes den bylo vedro na padnutí a tak jsme nedělali nic :o) Šli jsme do Sýpky na oběd (stalo se to pravidlem pro celý tábor, restaurace je to dobrá, akorát záleží, jak se kuchař vyspí, jestli člověk dostane dobrou porci, nebo mizernou :oD) a sešli s Jirkou a Tarou k Jevišovické přehradě, která ale byla strašně zelená, takže jsme tam ani psy nepustili. Od pěti večer pak začínaly obrany. Byla jsem zvědavá, jak se na to bude Dinouš tvářit, protože poprvé a naposledy je zkoušel tady na Velikonoce :o) Dingo se ovšem tvářil jako starý profík, zjevně to ani trochu nezapomněl a hned si vzpomněl, že to byla úžasná super zábava. Měla jsem hodně co dělat, abych ho udržela, jak byl natěšený :o)))

Večer pokračovala nikdy nekončící zábava v podobě posezení u kantýny s pivem a kofolou a jak jinak, než povídáním o psech. Člověk se dozvěděl nejen spousty informací a poučných věcí, ale hlavně si vyslechl hromady zábavných historek, kterých má pochopitelně každý čévéčkář nepřeberné množství :o)))

Úterý

Ráno jsme aspoň měly poslušnost až od devíti, takže jsme se trochu prospali, i tak to ale bylo tristní… panička je levoň největší a Dingo chudák se tak snažil, ovšem můj katastrofální výstup nedokázal zachránit. Opět jsem se poučila, že když chci rovnat psa, musím si nejprve srovnat sebe, neb totálně psychicky rozhozená prostě nemůžu s Dingem cvičit. Rozhodla jsem si to pamatovat a vždycky příště už odhodit všechny svoje problémy stranou, než nastoupím na plac. A hned to bylo lepší :o)))

Už ráno bylo horko a vedro pokračovalo a tak jsme usoudili, že odpoledne bude nejlépe strávit ve vodě :o))) Jirkovi s Hankou se nechtělo, ale překecali jsme Adélu s Ladou a Uchem a vyrazili k Vranovské přehradě. Kvůli psům jsme hledali nějaké zastrčené místo a našli jsme malou stinnou zátoku. Auta jsme nechali o kus dál u nějakých chat a trnuli strachy, aby na nás nepřišli policajti, neb tam byl zákaz vjezdu :o) Voda taky nebyla nejčistší a Adéla s malou Uškou nakonec koupání vzdali, zato psi si to užili. Bessy skákala pro klacky a Dingo plaval za ní, Šedivá si hrála na dámu a převážně se producírovala po břehu, ale smočila se taky :o)

Večer od šesti byly zase obrany a tentokrát si je s Dingem vyzkoušel Lukáš, šlo jim to :o) Večer jsme si potom udělali s Hankou a Jirkou výpravu za hermelínem do sousedního kempu. Seděli jsme pak opět dlouho do noci a panáky jen lítaly, až zdolaly Lukáše :o))) Dvakrát odešel spát a jednou místo toho přišel s foťákem a ztratil si na něj jakousi krytku, podruhé přišel se psem a málem ho nechal porvat s Bazim :oD Vele úspěšný večer ;o)

Středa

Ve středu ráno nás probudil silný déšť, takže jsme usoudili, že stopy asi padly a spali jsme dál. Vstali jsme asi v devět, když už přestalo pršet a dozvěděli jsme, že někteří na stopy právě odjeli. Snažila jsem se z Marušky vymámit kam že to jeli a dostalo se mi instrukcí: „Pojedete u kašny doleva, dolů, pak doprava a pak tam uvidíte JZD a tam to je.“ No chvíli jsme to hledali :oD, ale našli. Mezi tím začalo zase pršet, takže Dingo stopoval už v pěkném lijáku, ale zvládl to :o)))

Odpoledne odešel Lukáš běhat a na horním placu zrovna probíhaly obrany štěňat a odcházela z nich paní s Ozzym, Dingovým o půl roku mladším polostrýčkem, kterého Dinouš šíleně nesnáší. Ten pes mu prostě nějak nepadl do oka a jakmile ho zmerčí, okamžitě nasadí výraz „úhlavní nepřítel – nutno okamžitě zlikvidovat“. Ozzy už taky pochopil princip hry a tak jak se na něj Dingo, uvázaný u stromu, začal prsit, nedal si to líbit. Paní bohužel Ozzyho neudržela a psi byli v sobě. Šla jsem zrovna od kantýny ke stanu a tak jsem rovnou s řevem vyrazila k nim. Ze řvoucího a zmítajícího se klubka trčely akorát ocasy, tak jsem jeden popadla a vší silou táhla. Bohužel to byl zrovna Dingo, kdo mi padl pod ruku a ten chuděra byl málem roztržen, neboť byl uvázán k tomu stromu :oD Pak už se mi podařilo za ocas vyrvat Ozzyho a zpucovat ho za to. Psi si kupodivu nic neudělali, ačkoliv jsem čekala, že se na místě zabijí, vyrvali asi akorát pár chlupů z límce, to bylo všechno, ale slušný adrenalin. Ještě chvíli jsem tam potom seděla a rozdýchávala to.

Celý den bylo hnusně, až navečer se to začalo lepšit a tak jsme vyrazili na poslušnost, poprvé ne s Karlem, ale s Bárou. Nedokázala jsem jí vysvětlit, proč necvičíme se stahovákem, ale normálním obojkem, takže jsme ho vyfasovali, abychom si to zkusili. A tak jsem se do toho motala ještě víc a Dingo nechápal, co mu to dělám… Uznávám, že kdybych s tím uměla, tak nám to půjde líp, nic méně si stojím za názorem, že je to na výcvik k ničemu. Absolutně nechápu princip, proč bych měla psa trestat, když ho něco učím. Psa tím akorát matu a zhoršuju spolehlivost jeho projevu. Konec filozofické vsuvky ;o)

Na večer od půl desáté jsme si vymysleli kulturní program v podobě letního kina v Hostimi. Nebylo na výběr, dávali asi tak x-tý díl Prci prci prcičky, ale rozhodli jsme se to risknout. Hanka, Jirka i Lukáš do sebe lili víno horem dolem aby se jim z toho filmu nedělalo špatně a já střízlivá trpěla :o))) Bylo to hrozný, ale celkem jsem se bavili :o) Cesta byla taky zábavná, neboť jsem jeli našim autem, abychom v něm mohli nechat psa (nechtěli jsme ho nechat celý večer řvát v kempu na úvaze), jenže nám tam chyběla vzadu jedna sedačka, takže Hanka seděla jen na polštáři a samozřejmě nás potkali policajti :o))) Naštěstí si toho nevšimli ;o) Cesta zpátky se třemi nalitými v autě byla taky velmi zábavná :oD

Čtvrtek

Ve čtvrtek měli zkouškaři napilno – bylo všechno v jednom dni, začalo se ráno stopami, za kterou Dingo dostal velikou pochvalu, navzdory tomu, že jsem mu to zase kazila :o))) Dingo chodí hodně klidně a je trpělivý a pečlivý, za což sklízel obdiv :o) Já bych to teda nazvala spíš, že je zpomalený a líný, ale tak dobrá, já tomu nerozumím :o))) Odpoledne pak byly obrany a poslušnost. Na obranách se na Dinga opět snášela samá chvála, jak prý ho to baví a jak je dobrý, Karel pronesl něco o tom, že je tu ze všech psů nejlepší, čemuž jsem se od plic zasmála… ale on prý fakt myslel vážně. No ostatně je pravda, že štěkat na lidi a kousat do nich Dinga opravdu baví, tak že by ho čekala nakonec obranářská kariéra? :oD

Na poslušnost jsem původně vůbec nechtěla jít, protože jsem měla pocit, že toho já i pes už máme plné zuby a nějak jsem na to neměla náladu. Zkouškaři si zkoušeli, co přesně bude na zkoušce a já je tak pozorovala a říkala si, že to není zase tak moc těžké, že možná by to Dingo taky mohl zvládnout. Byla jsem taková napůl nahlodaná a když potřebovali dalšího psa, aby šel cvičit, zatímco bude ten předposlední odložený, šla jsem si pro Dinga. Jak jsem tam nastoupila v pohodě, že tam jdeme jen tak simulovat cvičení, probíhalo to najednou celé nějak úplně v klídku. Karel Dinga opět vychválil, jak ho mám úžasně zvládnutého a že máme na zkoušku jít, že to zvládneme. Šla jsem psa odložit a vznášela se v sedmém nebi. Pád na zem byl dosti tvrdý. Pes před námi byl pes, se kterým majitelé přijeli až ze Slovinska a Dingovi se vážně nelíbil. Takže zatímco jsem psa odložila a Slovinec se šel odhlašovat z nácviku zkoušky, Dingo usoudil, že je třeba vyjádřit svůj názor. Ze vzdálenosti deseti kroků jsem viděla, jak se mu rozšířily oči, zařvala jsem na něj, ale pozdě. Vyrazil, já mu skočila do cesty, on mě oběhl a pustili se do sebe. Již nacvičeným hmatem jsem toho zmetka vytáhla z ocas a dala mu co proto. Karel mi nařídil chodit tam s ním u nohy a buzerovat ho za každý chybný krok, což velmi pomohlo, Dingo byl okamžitě jako mílius a poslušně šlapal. Když jsem s ním procházela kolem Slovince, Dinouš stáhl uši a nechtěl tam ani projít… zjevně chápal, že někde nastala chybička :o)))

Pátek

Pátek byl ve znamení odpočinkového dne. Zkouškaři měli volno a ostatní agility :o))) Nebyla jsem stále ještě rozhodnutá, jestli na tu zkoušku jít nebo ne a tak jsem Dinga taky vytáhla na běhání tunelu. Hrozně ho to bavilo :o))) Ostatně všechny psy to bavilo, lézt do nějaké díry, to je jejich :oD Po obědě jsme s Adélou a Uchem s Bessy a Šedivkou vyrazili na výlet do údolí říčky Rokytná. Ušli jsme asi 12km a bylo to moc fajn. V zalesněném údolí bylo příjemně chladno, psi se ráchali ve vodě a honili po loukách. Cestu zpestřovali úzké stezky, místy po skalkách, lávky a můstky přes řeku, některá zákoutí byla opravdu kouzelná. Adéla s Uchem na ramenou měla místy co dělat, aby to prošla, ale nestěžovala si :o) Došli jsme až do vesničky Tulešice a rozhodli se trochu vylepšit původní plán, kdy měl jet Lukáš sám busem zpátky pro auto do Tavíkovic tak, že pojedeme busem všichni. Řidič měl sice chvíli kecy, že už v buse dva psy má, tak si tam nevezme další tři a navíc Bessy neměla ani koš, ale nakonec jsem ho ukecali a dojeli :o)))

Sobota

Sobotní ráno před zkouškami bylo ve znamení nervozity a zmatků, jak jinak :o) Nástup měl být v sedm, ale to teprve dorazil rozhodčí a začala se vypisovat papíry. Maruška za mnou přišla, že nutně potřebuje mojí klubovou průkazku, byla jsem si jistá, že jí tam má Dingových věcí, ale tvrdila, že ne. Takže jsem asi čtvrt hodiny prohledávala celé auto a průkazku nenašla, mezi tím jsem už měla být na nástupu, takže jsem se tam přiřítila pozdě a udělala rozruch, neb jsem naběhla s Dingem rovnou do tlamy Asherovi, se kterým se nesměl potkat. Smůla. Všechno začalo vrčet a nastal zmatek. Takže první výborný úvod.

První šli na stopy tři psi na ZVV1 – Tara, Brenna a Bazilišek Stín vlka. Bazi neměl dneska svůj den a navíc se mu přímo ve stopě usídlila kočka, takže to prostě nezvládl. Pak už jsme šli my na ZZO, bylo nás pět ČSV a jedna NO. První šel Aschere, který se rozhodl, že si místo přivolání půjde čichat keře, takže bylo po zkoušce. Fenka NO byla podle mého názoru „nic moc“, všechny cviky odcvičila tak nějak napůl, ale nakonec jí to bodově dalo. Třetí šel slovinský pes Endy (Alain Delon Steelmaker) který na tom byl podobně jako ovčačka, ale o potřebné body přišel, když se zvedl z odložení. Čtvrtá šla Clara a ta si to frajerka zazdila, když si aport, místo, aby ho přinesla, počůrala :o)))

Dingo byl výborný hned od začátku, protože když uviděl rozhodčího v černém a s kšiltovkou na hlavě, okamžitě ho vyhodnotil jako figuranta a začal na něj z vesela vrčet a poštěkávat. Zvládli jsme ovšem podat hlášení bez ostudy. Na povel volno vyrazil Dinouš očichávat roští a následně očůral překážky, ovšem na přivolání okamžitě přiběhl a předsedl. Chůzi u nohy měl pěknou, sedni a lehni bylo taktéž pěkné. Odložení za pochodu bylo horší, protože jsme to ještě nikdy moc netrénovali, takže jsem raděj u něj čekala, než si lehne, aby neodešel, ale zvládl to, ovšem bodová ztráta asi velká. Aport byl konečná. Ještě před měsícem Dinouš aportoval úplně perfektně, asi půl roku jsme na tom dřeli, až to už krásně uměl. Pak se náhle rozhodl, že aportovat ho nebaví a kašle mi na to. Za aportem
vyběhl, ovšem nedoběhl k němu a šel si něco čichat, pak se rozhlédl kolem a zmerčil rozhodčího. S veselým poštěkáváním a vrčením vyrazil k němu, evidentně v domnění, že s tím pánem bude super zábava. S hravým zavrčením po něm skočil, rozhodčí ho pohotvě odrazil deskami, které držel v ruce, a mě se podařilo toho zmetka odvolat. Čekala jsem, že jdeme rovnou pryč, ale dal nám druhý pokus na aport. Po tom jsem teda dvakrát netoužila, protože to znamenalo, toho magora znova pustit z vodítka, ale zkusila jsem to a Dingo se překonal a aport donesl na půl cesty ke mě :oD Už to začínalo vypadat nadějně, ovšem odložením to zazdil. Jelikož jsme šli poslední, šla po nás znovu cvičit ta fenka NO na chvíli, Dinga velmi zaujala, takže ještě než jsem od něho odešla předepsaných 15 kroků, vyrazil za ní. Ve vteřině jsem usoudila, že nebudu riskovat další ostudu nebo nedej bože něco horšího, vykašlala se na přivolání a celou zkoušku a po psovi skočila. No dostali jsem krásných 30 bodů, na splnění bylo třeba 42… Takže bohužel. Ale tak aspoň jsme si to vyzkoušeli :o)

Po ZZO následovali ještě poslušnosti ZVV1, které Brenna i Tara celkem zvládli, i když vedro a únava se začínaly podepisovat i na nich. A na obranách dokonali své. Tara to nakonec zvládla a zachránila čest čévéček a zkoušku udělala, Brenna se chuděra snažila moc, ale vedro jí zmohlo a už to prostě nedokázala. Nic méně v osmi letech je to borka, přála bych si, aby byl Dingo v tom věku takový, jako ona – pořád nadšený do cvičení a pohodový :o)

Výsledek zkoušek byl opravdu tristní, ale po pravdě řečeno v tom počasí to bylo těžké. Všichni psi už byli utahání a přetažení. Příště by to opravdu chtělo udělat zkoušky na začátku, takhle na konci je to na nic. Jednak jsou pak všichni celý týden nervní, snaží se na poslední chvíli dopilovávat, co jim chybí, což stejně nestihnou už, a zároveň se snaží psa stále šetřit, necvičí pořádně, co nepotřebují nutně, nejdou si zkusit agility, nejdou na výlet, ale ať dělají co dělají, stejně ten pes bude unavený. A ti lidi si ten tábor pak vůbec neužijí. Kdyby to bylo hned na začátku ,psi budou čerství a pak už si budou moct zbytek tábora užívat a relaxovat :o)))

Co se týče Dingova výkonu, tak i jemu by prospělo, kdyby byla zkouška na začátku. Jednak by nebyl pak celý natěšený na figuranta, jak by to neměl tak v živé paměti, takže by incident s rozhodčím možná vůbec neproběhl, a jednak by nebyl tak rozjívený ze všech těch psů, že už mi začínal vrčet preventivně i na feny a nebyl by se dost možná rozběhl z toho odložení za tou fenkou. Nebo aspoň ne hned a pak už bych možná měla šanci ho uřvat, takhle okamžitě mi ještě nikdy z odložení neutekl. Fakt už měl taky dost. Jinak si ale myslím, že byl dobrý, cviky, které prováděl, prováděl poměrně dobře. Na to, že jsem opravdu poslušnost v tomto směru začali pořádně cvičit vlastně až na jaře, protože předtím jsme i na cvičáku i doma trénovali spíš různé triky a kravinky, než toto, tak si myslím, že je celkem dobrý. Potrénovat aport, odložení a divné pány v černém a bude to dobré :o)))

Po zkouškách zajel Lukáš do Znojma nakoupit, přivezl zmrzlinu, tak jsme s ní oslavili Jirkův úspěch, a věci na grilování. Zašli jsme taky konečně na krátkou hromadnou procházku. Nejprve jsem různě prostřídávali psi, na volno, protože Brenna hodlala rovnat jak Dinga, tak svou dceru Šedivku a Tara se k ní neváhala přidat. Nakonec se ale všichni nějak porovnali (asi k tomu přispělo i to šílené vedro) a tak jsem se hezky kousek prošli.

Večer jsem se vrhli na to grilování a když už jsme to skoro měli, přihnala se průtrž mračen, kroupy, strašný liják. Tak jsme měli z paprik na grilu trochu paprikový vývar :o))) Chtěli jsme do noci slavit, ale únava nás všechny zmohla,  i když sranda byla, to zase jo. Nakonec jsem to vzdali asi o půlnoci a šli spát :o)

Ráno už nezbývalo, než se rozloučit a odjet. I přes náročnost pobytu a značnou únavu se mi domů vůbec, ale vůbec nechtělo… ale co naplat, tak snad zase příště :o)))

Zamyšlení závěrem

Závěrem ještě pár poznatků o cvičení s vlky:o) Českoslovenští vlčáci už dávno nejsou necvičitelní vlčí kříženci, jak se může každý přesvědčit, protože přesto, že si je asi nikdo nepořizuje jako primárně pracovní psy, mnozí z nich nějaké ty pracovní zkoušky mají. Jak vypadal výcvik tohoto plemene před lety nebo prostě někdy dřív, nemám tušení, ale pamětníci tvrdí, že to skoro ani nebyl výcvik :o) Já dosud měla srovnání Dinga jen se psy na našem, tak trochu netradičním cvičáku, kde jak v poslušnosti, tak ve stopách dalece vyniká nad všechny ostatní. Potíž je v tom, že sorta plemen u nás, je krapet jiná než na klasickém cvičáku – bígl, ridgeback, labrador, foxteriér, pudl, jack russell, jezevčík, ohaři… Proti nim zřejmě i čévéčko zdědilo přece jen trochu pracovních vloh :o)

Až teď jsem měla možnost srovnávat a stálo to za to. Adéla od Šedivky totiž vzala s sebou ségru Ladu s jejich fenkou NO Bessy. Bessy je klasický zahradní pes – celé dny se potlouká kolem baráku a u koní, občas jí někdo vezme na vycházku do okolí, chodí bez vodítka i obojku, jelikož 100% přiběhne na jméno a u silnice je naučená jít u kraje. Jsou jí čtyři roky a asi třikrát nebo čtyřikrát v životě byla na cvičáku. Abych to srovnání udělala co nejzjevnější, postavím proti ní Taru, která je asi tak stará jako Bessy. Od malička navštěvuje cvičák, Jirka se jí věnuje každý den a cvičí s ní a cvičí a cvičí. Navíc Tara má k výcviku vlohy po rodičích a je opravdu šikovná. Byla pro mě vzorem vycvičeného psa… do té doby, než jsem uviděla Bessy při obranách. Její projev byl úplně nesrovnatelný s jakýmkoliv čévéčkem. Bylo to neuvěřitelné, ale Bessy prostě nějak sama věděla, co se po ní chce a dělala to perfektně. Aneb jak Jirka prohlásil – NO se za pět lekcí cvičáku naučí to, co ČSV za pět let každodenního drilu. Jak bude čas, doložím toto tvrzení videem :o) Ať mi ještě někdo přijde tvrdit, že to co mám doma je pes a ne vlk, že se to dá cvičit, jako jakýkoliv jiný pes… lidi neví, co mluví :o)))

P.S.: neboť toto moje povídání rozpoutalo nejednu bouřlivou debatu, tak musím přidat několik upřesnění :o)))

1. Jirkův výrok o NO a ČSV se týkal pouze obran, abych to uvedla na pravou míru :o)))

2. Můj výrok o vlcích nebyl míněn úplně vážně, pochopitelně nelze srovnávat cvičitelnost vlka a čévéčka. Ale chtěla jsem tím říct, že nelze ani srovnávat cvičitelnost NO a dalších „klasických pracovních plemen“ a ČSV.