Dinoušek konečně dorostl do závodního věku:o) A tak jsem ukecala Lucku s Jessie (ani mi to nedalo moc práce) a vyrazili jsme na první dogtrek, který jsme obě stíhaly – Krušnohorský:o)))

Jelikož to byl pro nás všechny více méně první dogtrek, rozhodly jsme se pro začátek pro kategorii MID. Mělo to být cca 40km, ve skutečnosti to nakonec bylo 48,7km, takže cca 50km:oD Mírně nás to překvapilo, ale ne zase tak.

Do kempu Pod Císařem jsme dorazili asi v osm večer, dostali jsme mapu, itinerář a kartičku na ražení kontrol a šli postavit stan. Původní plán byl, že budeme spát v našem stanu všichni kromě Jess, kterou necháme v autě, aby nestresovala z Dinga, i když zpětně si teď myslím, že by to byli oba v tom stanu zvládli. Nakonec se Lucka rozhodla spát v tom autě s ní a tak jsem zůstala s Dingem sama:o) Jessinu jsme nechali v autě, já se rozhodla tu Dinga neuvázat, nebylo moc kam a byl tu moc klid na to, abych ho tu nechala u stromu řvát, a šli jsme zpátky do hospody. Dali jsme si pití a čekali na devátou hodinu, kdy měl být mítink. Dozvěděli jsme se nějaké podrobnosti k mapě, kterou už jsme mezi tím stihly prohlédnout a zděsit se:o) a taky že od čtvrt na osm je veterinární přejímka a pak se může začít startovat. Tím pádem jsme se rozhodly vstávat v půl sedmé, daly si ještě něco k pití, Dingo se pod stolem chvíli provokoval se sympatickou fenkou boserona, chvíli jsme tajně poslouchaly rozmluvu o lyžovaní od vedlejšího stolu a dobře se tím bavily:oD, nakonec jsme šly asi v půl jedenácté spát. Škoda, že jsme tam ještě někoho neznaly.

Noc byla celkem krušná, venku řvali psi, Dingo z toho nervoval (sice docela umírněně, proti Jevišovicím, už si asi zvyká, ale stejně), když kemp konečně trochu utichl, začala mě zase budit zima… sice nemrzlo a vyloženě jsem se neklepala, ale nepříjemné chladno mi bylo. Dingovi asi taky, protože se pořád snažil tulit ke mě, což bylo fajn, že bylo teplej, ale ráno jsem se probudila v poloze skrčence na kousíčku karimatky, na zbytku spal pes:oD Asi ve čtvrt na sedm jsem to vzdala a šla venčit psa. V půlu vstala Lucka s úsměvem, v autě řvaní psů neslyšela a zima jí taky nebyla, jen Jessie byla prý asi od šesti v psychu z toho, že z okna viděla opodál uvázanou husky a myslela, že je to Dingo… seděla a klepala se strachy:oD

Uvařily jsme si čaj, najedly se a zabalily věci. Dingo předvedl předpisovou scénu při oblékání postroje a pak chvíli trucoval. Díky tomu jsme přežili veterinární přejímku bez nadšením sežrané veterinářky:oD Pak jsme asi půl hodiny čekali na start, protože jsme pochopili, že hned po přejímce můžeme startovat (nebyli jsme sami), ale nakonec se startovalo až ve třičtvrtě na osm. Vyšli jsme mezi prvními, ale dost psů nás hned předešlo.

Cesta nás vedle nejprve do vesničky Sněžník a pak do Jílového, kde jsme měli za sebou 7,7km. Cesta byla pohodová a potkávali jsme hodně dalších závodníků. Někteří předcházeli nás, některé my. Psi hezky šli a nezlobili, akorát Dingo machroval na kolemjdoucí soupeře, ale jelikož většina z nich byla vychovaná a na jeho vrčení neodpovídala, postupně ho to přestávalo bavit. V Jílovém nám jakýsi místní děda poradil „zkratku“, že prý se tam po žluté nechodí, máme jít jinou ulicí… sice jsme moc nepochopily proč, ale udělaly jsme to tak:o) A pak trochu přituhlo. Stoupání na kopec Výrovna bylo celkem prudké a dlouhé. Dingo zběsile vlekl za psem před námi, takže se mi šlo celkem dobře, Jessie taky vzorně táhla, ale Lucka není na kopce zvyklá:oD, takže trochu nemohla. Ale s pár přestávkami jsme to zvládli. Pak už se šlo zase líp.

Sešli jsme do vesničky Čermná, kde byla první kontrola a hospoda. Usoudily jsme, že na oběd je ještě brzo, nechaly psy napít v potoce, daly si sušenku a vyrazily dál. Další cesta byla velmi příjemná, po loukách kolem vrchu Strážiště a až do Malého Chvojna. Kousek před vesnicí jsme potkaly dvě soupeřky, které se malinko ztratily a zmátly i nás, ale nakonec jsme rozumně usoudily, že musíme jít prostě doleva do vsi a bylo to tak. Došla nás taky paní s fenkou bílého švýcarského ovčáka, která si chtěla s Dingem hrát, ale na vodítkách to moc nešlo a Dinouš na ní byl přece jen trochu moc hr. Šli jsme ale kousek společně a popovídali si.

O kus dál jsme podešli dálnici D8 a vystoupali do Nakléřova, zde jsme byli na 22,4km, což byla téměř polovina, bylo přesně poledne a byla tu hospoda, takže to byla jasná zastávka:o) Uvázaly jsme psy na zahrádce a šly si dovnitř objednat. Byl tam dosti svérázný hostinský a polívky byly taky dost zvláštní (moje zelňačka byl podle mě vývar z kostky s kousky zelí:oD), ale bodly. Psi dostali trochu masa na posilnění. Dingo si lehnul a trochu se prospal, ani moc neřešil, že přicházeli další dogtrekaři, Jessie stála a koukala, kdy půjdeme dál. Šli jsme celkem po chvíli.

Trasa vedla po silnici, naštěstí ne moc frekventované, až pod Jelení vrch, kde se uhýbalo na lesní cestu. Za námi jsme viděli hromadu našich soupeřů, kteří vyšli z hospody o trochu déle, tak nás to nutilo jít celkem rychle. Trasa vedla do Zadní Telnice a Adolfova, kde byly další dvě kontroly a pak se šlo zase zpátky. Přišlo mi to, že to vůbec neubíhá, i když jsme šli z kopce. V Zadní Telnici jsme si u kontroly daly banán a psi se napili z potoka. Předešli nás někteří soupeři, ale další zastavili hned vedle v hospodě. My šlapali dál, nahoru do Adolfova. U kontroly si Dinouš lehl a moc se mu už nechtělo vstávat. Pak nás čekal postup po červené až zpátky pod Jelení vrch. To mi přišlo jako jeden z nejhorších úseků cesty. Na mapě to vypadalo, že je to kousek, ale vůbec to neutíkalo, šlo se tak nějak po rovině lesem. Měli jsme za sebou něco kolem třiceti kilometrů, psi to už to přestávalo bavit. Jessie začala sbírat klacky a Dingo si očichával stromy.

Od Jeleního vrchu na Panenskou to bylo trochu lepší. Došli nás lidi s dlouhosrstým výmarem, což bylo trochu otravné, protože i když šli kus za námi, tak se po něm Dinouš pořád otáčel. Cestou jsme ale potkali rybník a ropuchy a tak to bylo trochu zajímavé. Na Panenskou jsme se těšily, protože jsme tam přecházely dálnici, která vedla pod námi v tunelu. Nebylo tam samozřejmě vidět nic, prostě tam byl les a silnice a baráky, ale my věděly, že je dálnice pod námi:o) Byli jsme tu na 37,7km.

Pak pokračoval asi největší úmor. Šlo se více méně lesem nahoru i dolů, psi toho měli dost, hlavně Dingo byl zjevně zpruzený, tak se jal otravovat Jess. Jessie, do teď v klidu, z něj zase začala psychovat a uskakovala, jen se na ní podíval. Dinouše to o to víc bavilo, takže jsem ho pořád buzerovala, aby to nedělal. I když celkově to bylo v únosné míře, neměla jsem na to už moc sil. Dílčím cílem byl Cihlářský rybník na 43,4km a nemohly jsme se ho dočkat:oD

U rybníka jsme potkali další soupeře a na druhé straně hráze jsme si dali poslední pauzu na svačinu. Lucka chtěla mezi psi rozdělit poslední kolečka salámu co měla, ale Dinouš to psychicky nevydržel a pokusil se je Lucce ukrást, takže za trest nedostal nic a Jessie dostala i jeho. Byl z toho pěkně otrávený:oD

Asi dva kilometry přes louky do Tisé byly celkem příjemné, pak nás čekal kilometr v Tiských stěnách. Celkem jsem se na to těšila, že to bude zajímavé, ale už jsme neměly moc sil si to užívat. Bylo něco kolem půl sedmé, když jsme přišli k pokladně, která už byla zavřená:oD Jako účastníci treku bychom měli stejně vstup zadarmo, ale pobavilo nás to… asi jdeme už dost pozdě. Ve skalách jsme zdolávali různé schody a průchody, které by nás asi jinak bavili, ale teď nás to spíš prudilo. Lucku začaly trochu dřít boty z kopce se jí blbě šlo a taky jsme chtěly stihnout dojít do cíle do tři čtvrtě na sedm, abychom trasu zvládli do jedenácti hodin a tohle bylo velké zdržení. Když jsme ale došly na posledním úseku na vrcholek skal, kde na nás zasvítily poslední sluneční paprsky, nedalo nám to, abychom se na chvíli nezastavily a nepokochaly se výhledem a romantickou atmosférou… včera, když jsme při zacházejícím slunku přijížděly do kempu, jsme si říkaly, jak by to bylo hezké, jít ve skalách v tu dobu… a bylo to tu:o)

Zbývaly nám poslední dva kilometry, které vedly převážně z kopce a Lucce se šlo dost špatně. Jessie navíc stále zarputile táhla, jako by neměla v nohách víc jak 45km. Dingo už moc netáhl, navíc jsme šli rychleji, tak jsme na ně čekali. Taky už se mi dolů nešlo nejlíp. Když se před námi konečně objevily chatky kempu, měly jsme dost radost:oD

Celkově jsme trasu zvládli za jedenáct hodin a asi pět minut, škoda:o) V kempu si Dinouš hned lehl, zatímco Lucka vytáhla tenisák a Jessie začala dělat nadšené otočky, že bude konečně nějaká zábava… po padesáti kilometrech! Blázen je to. Lucka jí musela zavřít do auta, aby si konečně lehla. Šly jsme si dát sprchu (Dingovi bylo docela fuk, že jsem odešla:oD) a pak se přesunuli i s Dinoušem do hospody na polívku. Přisedli jsme si k jednomu stolu a poslouchali vtipné vyprávěnky jedné musherky. Asi v půl jedenácté jsme se rozhodly jít spát. Už jsme se zvedali, když přišel Carlos s Janou, kteří mají dvě fenky ČSV, Laru a Kůži. Carlos šel s Larou LONG. Poslala jsem Lucku napřed, že s nimi prohodím pár slov. Nakonec jsme se s Janou trochu zakecaly a když jsme se podívala na hodinky, byla jedna hodina:oD

Do stanu jsem se dohrabala asi v půl druhé. Lehla jsem a spala skoro hned. Několikrát za noc jsem se vzbudila a pokaždé jen zaregistrovala, že Dingo spí v naprosto stejné pozici, až mě napadlo, jestli je živý:oD Ráno Lucka povídala, že Jess dělala to samé, že na ní dokonce sahala, jestli dýchá:o)))

Vyhlášené výsledků mělo být v deset, ale nakonec jsme nevydrželi na něj čekat. Vstávali jsem už v půl osmé a v půl deváté jsme byli sbalení… tak jsme nakonec vyrazili. Přišli jsme tím o účastnický diplom, bohužel, ale byli jsme rádi, že jsme doma:o)

Akce to byla moc fajn a už cestou jsme přemítaly, že to nebylo zase tak hrozné, že ten LONG by se taky zvládnout dal… máme další výzvu:oD

No a náš výsledek? Startovalo 46 závodnic, 29 jich došlo a my došli 13 a 14! Jsme prostě dobrý:o)))