Povídání píšu s velkým zpožděním a bude to asi jen krátce 🙂

Jelikož letošní zima zimním aktivitám vůbec nepřeje a všechny akce, na které jsme se chystali, byly zrušeny (hlavně závody ve skijoringu) nebo jsme je museli sami zrušit (náš už dlouho plánovaný zimní přechod Jizerek na sněžnicích a podobně) a tak jsme na Kraktrek, jediný závod, který nám zůstal, dost těšili. Ale aby ta letošní smolná zima byla dokonalá, nedopadlo to dobře ani tentokrát. Dingovi se podařilo týden před trekem ošklivě si narazit záda, bolely ho, bral prášky a měl naordinovaný klidový režim… Chvíli to vypadalo, že nebudeme moct jí vůbec, protože Dingo to nezvládne a nemá nám ho kdo hlídat. Bylo nám to líto, protože jsem se těšili nejen na závod, ale i večerní posezení, známé lidi… a taky jsme měli zaplacené nemalé startovné… Nakonec se Dingo dal trochu dokupy a tak jsme se rozhodli závod absolvovat aspoň mimo soutěž.

Vzhledem k tomu, že běžet u lyží by Dingo nezvládl (a stejně bychom je nesli zbytečně, nikde po naší zkrácené trase nebyl sníh) a ani by neušel celou trasu od startu do cíle, šli jsme bez části povinné výbavy a nejeli jsme s ostatními autobusem na start, ale vyšli přímo ze shromaždiště ve Vrchlabí, odkud to bylo do cíle – na Friesovy boudy jen deset kilometrů. To by měl marod zvládnout.

Bylo docela pěkně, takové spíš jarní počasí, nikde žádný sníh a docela sucho. Dingo si vesele lítal a tvářil se, že mu nic není. Přesto jsem si dali ve Strážném, na půli cesty pauzu v hospodě. Když jsme uviděli v nabídce borůvkové knedlíky, neváhali jsme ani chvíli. Knedlíky vypadali výborně a tak jsem se do nich s chutí pustili… snědla jsem prvních pár soust a něco mě na té chuti zarazilo… bylo na ní něco zvláštního… nebo se mi to jen zdá? Pak se ozval Lukáš: „Nezdá se ti, že chutnaj nějak divně? Jako po nějaké pažitce?“ „Jo, nebo jako po cibuli…“ Takže se mi to nezdálo 😀 Fakt chutnaly divně… přemýšleli jsem, čím to může být… možná se kuchař spletl a válel těsto tam, kde krájel cibuli? Nebo měli v mražáku borůvky vedle pažitky? Nevím, ale pažitkové borůvkové knedlíky jsem teda ještě nejedla 😀

Ze Strážného jsme pokračovali na Hříběcí boudy a pak cestou na Friesovky, kterou jsem ještě nikdy nešla… Tam byl konečně trochu sníh… i když na lyže to pořád nebylo 😀 Ale pes byl nadšen a vesele se v něm válel 🙂 Orazili jsem taky aspoň jednu kontrolu a pro jednu jsem si ještě zašli na Rennerovky, protože bylo pěkně, pes se zdál ok a měli jsem spoustu času do limitu 🙂

Když jsem scházeli sjezdovkou k Andule, Dingo neomylně zmerčil hospodu 😀 Vyrazil napřed k chalupě… nevšiml si, že je před ní uvázaný u stolu labrador… já si toho nevšimla taky, jinak bych si ho zavolala. Když doběhl před ní, labrador vystartoval. Dingo se lekl, stáhl ocas a uskočil a nevěděl honem, co dělat… byl tak trochu v pasti, za ním byla chalupa, před ním pes, sice uvázaný, ale nemohl kolem něj projít a utéct… v tu chvíli se otevřely dveře a v nich se objevila záchrana v podobě jednoho ze starých trempů spolupořadatelů treku, kteří mají Dinga ve velké oblibě a tím pádem Dingo zbožňuje je (hlavně skrz ty zbytky jídla, co od nich dostává :D). Dingovo nadšení bylo veliké a s veselým poskakováním a vrtěním ocasu zmizel s trempem v chalupě 😀

Během podvečera se hospoda začala plnit dalšími závodníky, kteří postupně přicházeli. Aspoň od nich jsme se dovídali, kudy cesta vedla a jaké to bylo. Mrzelo nás, že jsme nemohli jet i když velká část cesty byla bez sněhu a bylo nutné jít pěšky a lyže nést. Tak jsem si aspoň užili večer 🙂

Než začal program, hráli jsem společenské hry s našimi spolubydlícími Lenkou a Švédem Robertem a dalšími, kdo se k nám přidal 🙂 Při té příležitosti jsme zjistili, že Švédové mají jiná pravidla na Člověče, nezlob se 😀 Taky jsem se dozvěděli, jak se to jmenuje švédsky a bylo to děsně vtipné, ale už jsem to zapomněla 😀 A vážně jsem se nasmáli, když jsem zjistili, že si nikdo z nás nepamatuje, jak se hraje domino 😀

Pak už začaly doprovodné soutěže, ve kterých jsme nečekaně zaváleli a skončili třetí 🙂 A hlavně začala hrát kapela 🙂 Dingo to zalomil na zemi mezi jakýmisi spícími dětmi a my seděli a užívali super atmosféru jako obvykle 🙂

Ráno nás čekal Michalův (jeden z pořadatelů) super budíček vylepšený o Dinga 😀 Nápad vtrhnout nám do pokoje a zařvat: „Budíček!“ když se tam nachází spící vlk na volno, nebyl úplně super 😀 Dinouš se štěkotem vystřelil výtržníka umravnit a já vylítla za ním 🙂 Naštěstí Michal dveře zase zabouchl a zmizel, než se rozespalý Dingo stihl plně zorientovat, neboť já byla totálně mimo a taktak jsem chápala, co se děje 😀

Ráno u snídaně se Dingo vyznamenal podruhé, když si stoupl k vedlejšímu stolu, kde seděli trempové a jal se soustředěně žebrat salám 😀 Nutno podotknout, že Dingo normálně nežebrá, ví, že nesmí a že je to marné… ale když tihle hodní strejdové mu vždycky něco dají… Od snídaně odcházel nažraný takovou hromadou šunky a salámu, že se divím, že na někoho na tom švédském stole ještě nějaká zbyla… skoro bych řekla, že jí všechnu trempové zkrmili vlkovi 😀

Venku bylo hezky, Dingo se zdál v pořádku a nám se ještě nechtělo dolů ze sněhu zpátky do jara :), a tak jsem si řekli, že si to malinko prodloužíme kousek nahoru a přes chatu na Pláni zpátky dolů… nebude to o moc delší a sebereme nějaké kontroly 🙂 Jenže asi kilák za chalupou se Dingo najednou zasekl, sedl si a nechtěl jít, byl celý ztuhlý a vypadal, že ho budeme muset odnést. Asi s těmi naraženými zády nějak hnul. Za chvíli se přece jen trochu rozešel a tak jsem se rozhodli to otočit a jít zpátky k chalupě, tam ho nechat odpočinout a pak sejít nejkratší cestou na Hříběcí boudy, kde bych já s Dingem počkala a Lukáš došel pro auto. Nakonec to dopadlo úplně jinak, Dingo se zase rozešel a za chvíli už zase běhal a lítal a tvářil se, že mu nic není… Tak jsem došli až do Strážného, tam si dali pro jistotu ještě pauzu (ale už jen polívku radši :D) a nakonec došli až do cíle. S jedinou kontrolou 🙂

Byli jsme rádi, že jsem Kraktrek mohli absolvovat aspoň takhle, když ne jinak… mrzí nás, že jsem přišli o skoro jediný závod téhle zimy, ale bohužel, jinak by to pes nezvládl :/ Tak snad příští rok bude zima lepší a budeme moct jet :)))