I letos se konal tradiční podzimní Krakonošův trek – dvoudenní orientační pochod s povinnou výbavou a bivakem 🙂

Tentokrát bylo opět shromaždiště ve Staré Pace, odkud se startovalo autobusem :))) Autobus nás vyložil až kdesi u Březky, takže vlastně v Českém ráji 🙂 Tenhle kraj okolo Jičína, vlastně tak nějak napůl mezi Českým rájem a Podkrkonoším, mám ráda, má svoje zvláštní kouzlo :)))

Od začátku bylo jasné, že nebudeme pomýšlet na žádné umístění, protože jsme oba s Lukášem týden před trekem promarodili… Tomáš se Zuzkou na tom byli podobně, a tak jsme se přidali k nim a udělali si z toho takový lehký výlet 😀 První kontrola, kterou jsme si vybrali, byla na zřícenině hradu Kozlov a byla nazvaná „dračí sluj“ :))) Bylo to trefné, byla to nějaká chodba ve skále, kam se muselo prakticky po čtyřech. Kluci šli dovnitř pro kontrolu, my se Zuzkou čekaly venku… a Dingo chtěl hrozně za nima :)))

Dál jsme si vybrali kontrolu číslo 1, která byla za hodně bodů a navíc se nacházela na skokanském můstku/rozhledně 🙂 Větší část postupu šla hladce, pak jsem si to ovšem chtěli zkrátit přes nějakou louku a nakonec jsme se prodírali asi dvaceti metry dvoumetrových kopřiv… super to bylo 😀 Vyšplhat na můstky dalo práci a já jsem si až na vršek ani netroufla, ale i tak tam byl hezký výhled 🙂

Následně jsem si jednohlasně odhlasovali, že nutně potřebujeme na oběd do hospody – jsme dobří zevláci 😀 Někteří to v kuse běží a my si jdeme na oběd :))) Ale fakt nám nebylo dobře. V Lomnici jsem chvilku nějakou hospodu hledali, než jsem zapadli do jedné, co nám nějaký pán doporučil. Problém byl, že tam měli rybí hody… teda Zuzka s Tomášem byli nadšení, ale ani já ani Lukáš ryby nejíme a nic jiného tam neměli. A tak jsem vymysleli plán B – Béďovi si dají ryby a my vyrazíme napřed do další hospody, kde nás zase dojdou 🙂 Cestou jsme ještě chvíli hledali kontrolu u nějakého lomu a posílali pak Tomášovi zprávu, kde jí najdou… ale samozřejmě si jí nepřečetl a ani jí nehledali :))) V hospodě nás ale našli 😉

Při odchodu z hospody zjišťujeme, že nám do cíle zbývá ještě dost dlouhá cesta a že asi úplně nestíháme dojít v limitu… což znamená, že přijdeme o nějaké nasbírané body za kontroly… Nevadí :))) Vyrážíme zvesela zpátky ke Staré Pace, nedaleko které se nachází letošní bivak. Cestou zjišťujeme, že čas ubíhá a ubíhá a cesta neubíhá a neubíhá 😀 Míjíme zříceninu hradu Kumburk – moje oblíbená, vážou se k ní vzpomínky z mých dětských táborů, mám hrozně ráda to místo s tajemnou historií 🙂 Dneska je tam kontrola, ale už nemáme čas tam jít, takže jí vynecháváme… třeba zítra 🙂

U letiště nedaleko Nové Paky míjíme další kontrolu… už není třeba jí sbírat, jsme za časovým limitem a je jasné, že až dojdeme do cíle, nebudeme mít ani jeden bod 😀 Ještě, že to nejde do mínusu :))) Do cíle přícházíme s víc jak hodinovým zpožděním 😀 Ale v hospodě se sedělo fajn… 😉

V místě bivaku jsme jako obvykle dostali výbornou Drobečkovu polívku (nejde to pojmenovat, je to takový „eintopf“ :)), buřty na oheň… no a oheň a kapelu a výbornou pohodovou atmosféru jako vždy 🙂

Letos jsme měli nějak smůlu a tak se nám nevedlo ani ve vědomostním testu a doprovodných soutěžích… zato jsme si pořádně užili posezení u ohně a táborákové písničky 🙂

Ráno se nám nechtělo vstávat, nebyla sice až taková zima, jako bývá jindy (aspoň stan nebyl zmrzlý a šel sbalit), ale stejně jsme byli nějací zpomalení. Dingo byl naopak nějak moc zrychlený a já ho nestíhala hlídat 😀 Zvládl během chvilky vyžebrat několik buřtů, co zbyly od večera, a vylít Martince čaj… paráda! Start jsme nestihli, ale to nás nějak netížilo 😀 Bylo jasné, že jsme beztak poslední, takže co 🙂 Dnešním cílem bylo dojít tak, abychom měli aspoň nějaké body… trasu budeme volit rozumně :)))

Prvně jsme vyrazili na kontrolu na Staropacké hoře, která byla kousek od bivaku, takže bylo rozumné jí sebrat. Pak už nás ale zase přepadla lenost a únava marodů 🙂 Došli jsme na okraj Nové Paky, jelikož jsme chtěli jít pro kontrolu číslo 19 u rybníčku Mikuláš, ale nějak jsme nedošli 😀 Zůstali jsem sedět na kraji města na trávníku u nějakých prolézaček pro děti, kde jsme si původně chtěli jen na chvilinku sednout a sníst sušenku… nakonec jsme se pustili do jídla a seděli na slunku a jedli a jedli všechno, co jsme měli 😀 Proseděli jsem tam snad hodinu a plánovanou kontrolu vzdali. Když začalo hrozit, že opět nestihneme časový limit, zvedli jsme se k odchudu… zašli jsme ještě cestou pro kontrolu na letiště, která byla tak nějak poslední před cílem, takže se tam prakticky všichni scházeli 😀 Do cíle jsme tak došli ve štrůdlu asi sedmi týmů. Tentokrát jsme limit stihli! :)))

Nakonec jsme skončili se ziskem pouhých pěti bodů na posledním místě spolu se Zuzkou a Tomášem 😀 Takhle jsem ještě nikdy žádný závod neprozevlovala… ale když máte na výběr zůstat doma a doléčit se nebo, jít místo závodu „zevlvýlet“, tak co je lepší? 🙂  Ale v pořadí už svůj osmý ročník Kraktreku si prostě přece nenechám ujít :)))