Tradičně jsme se letos zúčastnili podzimního Krakonošova treku. Letos se konal již jubilejní desátý ročník. Lukáš se účastnil po páté a já už dokonce po šesté… za chvíli se budeme počítat mezi pamětníky:o)))

Fotky v galerii.

Výsledky na stránkách treku.

Letošní ročník probíhal v okolí Nové Paky, start byl ve Staré Pace a cíl nedaleko, u srubu Babička. Start byl opět zpestřen, tentokrát tím, že se na něj jelo vlakem:o))) Vystupovalo se v Borovnici a odtud se šlo na mapový start. Aby se člověk dostal k popiskům, musel si buď zahrát na horolezce, nebo jeskyňáře:o)))

První kontrola byla v malebném místě, kde stál kostelík a malý hřbitov uprostřed polí, obklopen už žloutnoucími kaštany. Sešli jsme se tu „Pytlovými“ Martinkou a Pedrosem a taky Tomášem a Zuzkou. Pedros vytáhl medovinu a tak jsme chviličku poseděli a občerstvili se:o)

Pak začlo přituhovat;o) Dost nepříjemnou se stala kontrola na Hřídelecké hůrce. Neodpovídalo tam turistické značení mapě, takže když jsme našli červenou turistickou značku a radovali se, že víme, kde jsme, byli jsme dost překvapení, když jsme se najednou objevili zase ve stejném místě, odkud jsme vyšli. Bloudili jsme tam ještě s jedním týmem a nakonec nám nezbylo, než se zeptat na cestu. Ona hůrka byl skutečně pozůstatek sopky a dostat se do té správné jeskyně nebylo vůbec lehké… Lukáš chvíli vymýšlel, že riskne seskok do jakési díry a někde tam snad kontrolu najde, ale nakonec jsme to radši složitě obešli. Dole jsme našli pořadatele Klapkovi a kontrolu opravdu skoro pod tou dírou, do které chtěl Lukáš skákat… proskočil tamtudy jiný tým, skoro nám na hlavu:oD

Pak už jsme nikde moc nekufrovali a celkem bez problémů dohledali všechny kontroly. Bylo to ale letos hodně dlouhé a pro nás o psa horší:o) Dingo byl sice dost hodný, ale stejně to bylo náročné. Ještě nám na konci dala celkem zabrat kontrola u pomníku spadlého letadla, která byla uprostřed houští, a hledali jsme jí tam se třemi dalšími týmy, které jsme tu došli.

Ke srubu Babička jsme dorazili po víc jak sedmi hodinách cesty. Ušli jsme přibližně 30km a měli jsme dost:o))) Oba ještě trochu nastydlí… Když jsme si ale dali výbornou místní polívku, hned nám bylo líp:o)

Zúčastnili jsme se jako obvykle doprovodných soutěží a vědomostního testu, které jsme vyhráli:o) Teda až po závěrečném rozstřelu, jelikož jsme měli shodný počet bodů s dvěma dalšími týmy. Vyhráli jsme, jak jinak, lahev medoviny, kterou jsme poslali kolovat;o)Dočkali jsme se taky překvapení v podobě písničky k letošnímu jubileu a básničky pro pana Horu, který slavil šedesát let:o)

Velké plus měl letošní bivak v tom, že tu nebyla zdaleka taková zima. Nebo minimálně jsme neměli ráno zmrzlý stan, takže šel pěkně sbalit:o))) Lukáš noc přežil i v tenkém spacáku (já tu odvahu neměla, radši jsem táhla těžký, teplý), i když je pravda, že nám ve stanu vydatně topil pes:o)

Ráno jsme snad poprvé propásli start, ale byla nás snad ještě polovička, co teprve skládali stany. První kontrola byla v lomu, kde jsme malinko bloudili a následně pochopili včerejší upozornění, že u první kontroly mají přednost ti, co jdou se shora:oD Byl to šílený svah, ze kterého se sypal štěrk… Lukáš tam lezl ze spodu, ale Pedros s Tomášem přišli odshora a měli docela problém to sejít dolů po nohou:o)))

Dneska byla trať trochu kratší, ale zase trochu kopcovatější. Čekali nás dva hrady, krásný romantický Kumburk, který se za těch asi deset let, co jsme tu nebyla, změnil k nepoznání, a Bradlec. Pod Kumburkem jsme měli trochu krizi, Lukášovi nebylo dobře a krapet jsme tam bloudili lesem. Na vršku jsme ale poseděli na sluníčku a dali si svačinu a hned se šlo líp:o)

Nezabloudili jsme prakticky ani jednou, postupy byly celkem jednoduché, ale celkem dlouhé, ani ne tak fyzicky náročné, jako spíš vyčerpávající dlouhým pochodem. Hlavně z předposlední kontroly, kdy se šlo už prakticky pořád rovně po turistické značce až do cíle, to bylo hodně únavné. Dali jsme si sice ještě cestou pauzu na svačinu, ukradli pár hrušek a tak podobně, ale nakonec jsme byli opravdu hodně rádi, když jsme došli do cíle:o))) Dnešní etapu jsme zvládli za asi šest hodin… mazec:oD

Ve dost velké konkurenci devíti týmů (většinou jich bývá tak do sedmi:o)) jsme obsadili až páté místo, porazili nás i Martinka s Pedrosem, Pedros po operaci a Martinka se sešitou dírou v noze:oD Jsme fakt lemry. Na příští rok musíme trochu natrénovat;o)

Jinak se ale letošní ročník vydařil, bylo krásné podzimní počasí, a jako vždy příjemná parta lidí:o) Těšíme se na další rok a možná bychom konečně mohli letos zvládnout i lyžařskou variantu treku v zimě.