Jet na Slovensko na dovolenou mě dlouho vůbec nenapadlo. Asi, že je to tak blízko a člověk má zažité, že na Slovensko se jezdí na víkend do Tater nebo do Slovenského ráje… A co tam taky jiného, vždyť je to tam stejné, jako u nás 😀 A i naše letošní dovolená v duchu této myšlenky vznikla – původně to měla být taková „light“ verze dovolené v době „krize“, kdy nebyl čas, peníze atp. s tím, že pojedeme pár dní chodit po horách a cestou zpátky se mrknem na další zajímavosti. Nakonec byla návštěva Slovenska o dva roky odložena z důvodů zranění psa a nástupu do nové práce… A když na pořádnou dovolenou konečně došlo, nechtěli jsme už nápad měnit a rozhodli se na Slovensku najít zájímavosti na dvoutýdenní pobyt… a světe div se, ono to šlo úplně lehce! Nejen to, za dva týdny jsme stihli projet sotva půlku Slovenska a zdaleka jsme nenavštívili všechna zajímavá místa…

Slovensko je přece jen mnoha ohledech podobné nám a každý z nás o něm ví asi dost. Z toho, co mě přece jen překvapilo nebo zaujalo, bylo třeba to, že na Slovensku je o hodně víc kopců, než jen Tatry a Fatra 😀 Jasně že o Pieninách a Poloninách už jsem někdy slyšela, za to Malé Karpaty dosud zcela unikaly mé pozornosti a po jejich návštěvě absolutně nechápu, jak jsem mohla žít bez jejich znalosti 🙂 O Muráňské planině jsem se (dle svého překladu názvu) domnívala, že se jedná o jakousi pláň a tak zjistění, že tato „pláň“ má pěkně ostré kopečky a nejvyšší horu dobře přes 1400m n.m. mě lehce vyvedlo z konceptu 🙂 Není to ale jen v mojí zeměpisné zaostalosti, kopců a drobných pohoří, které se šplhají přes 1000m m.n. nebo až k patnácti stům, a které už by u nás byly považovány za hory, kam by se hrnuly davy turistů, je na Slovensku celá řada, aniž by o nich asi většina Čechů (zvlášť nás mladších generací, které už minul povinný slovenský zeměpis…) v životě neslyšela. Většinu z nich jsme nenavštívili, jen projížděli, ale i tak to byla krajina krásná.

Další, co mě překvapilo a to velmi příjemně, byla absence turistů… Ta profláknutá místa byla samozřejmě plná… Ale v takovém Slovenském krasu člověk potkal tak jednoho turistu na kilometru cesty… a myslím, že třeba v takových Kremnických vrších můžete chodit celé dny a nepotkat nikoho… 🙂 Místní zřejmě turistiku provozují podstatně méně, než Češi, a cizinci prostě jezdí jen do Tater a termálů… 🙂

Co jsem opravdu nevěděla bylo, že na Slovensku mluví tolik lidí maďarsky… Čekala jsem to někde těsně při jižních hranicích a tak nějak asi stejným způsobem, jako se u nás mluvívalo německy – že dnesk člověk potkát sem tam nějaké velmi staré lidi, kteří se mezi sebou baví sudetskou němčinou, plus se objevují německé nápisy v turistických centrech. Dost mě tedy zarazilo, že maďarština zde není odumírající a jen pro turisty zpoza hranic, ale že je to zcela živý jazyk, kterým mezi s sebou lidé běžně mluví, včetně mladých a dětí, ve kterém se píšou názvy obchodů a dvojjazyčně zde mají i názvy měst… A maďarština se nepoužívá na Slovensku zdaleka jen těsně při hranicích – maďarsky mluvící obyvatelstvo sahá až někam k Nitře, což je dobrých padesát kilometrů do vnitrozemí a v severo-jižním směru daleko nad Bratislavu! No, aspoň jsme se tu nemuseli bát, že vyvstane konflikt, když Maceška s oblibou používala své označení Slováků jako „Maďaři z Horních Uher“ 😀

Na každý pád je Slovensko především co do přírody velmi zajímavou zemí se spoustou míst, která, ač turisticky neznámá, stojí za navštívení 🙂