Na tomto místě tradičně vyprávím nejrůznější zajímavé postřehy z navštívené země… a o Bavorsku nějak moc nevím, co bych napsala, neb nic překvapujícího nebo hodně zajímavého nás tam nepotkalo :o))) Země je to pěkná, městečka jsou udržovaná, všude spousty cyklostezek, hory jsou krásné, silnice pohodlné… :o) Lidé jsou tu přátelští i když trochu německy rezervovaní, řekla bych, že podobní Čechům, nic, co by člověka zaujalo…

Jediné, co mě tak asi zaujalo, byla atmosféra místních kempů. Zatímco v Čechách jsou kempy plné stanů, pobíhajících dětí a po večerech lidí sedících u ohně s kytarou a do noci je tu hluk, v Bavorsku byly kempy plné na stálo umístěných karavanů obývaných důchodci. Děti tu byly taky, ale mezi těmi důchodci se nějak ztrácely :o) Večer žádné ohně a kytara, jen sem tam partička seniorů u karavanu v tichosti grilujících maso, nebo hrajících pod lampou karty.

Co mě ještě zaujalo a přišlo mi zajímavé, byl úžasný kontrast roviny plné jezer a polí a přímo z ní strmý nástup prvních hor Alp. Úplně tu chybělo nějaké předhůří, pár menších kopečků, zvlněný terén… prostě placka a vedle hora :o)))

Na Lichtenštejnsku mě zaujalo vlastně totéž :o))) Nazvala jsem ho vertikální zemí, protože nížiny tam mají opravdu poskrovnu… Dole podél řeky se rozprostírají políčka a louky, sídel je tam pomálu, asi aby si nezabírali úrodnou půdu… Vesničky leží na úbočí skal, které končí vrcholy, po nichž vede státní hranice. Celá země tak prakticky leží v jedné stráni, nadneseně řečeno :o)))

Země je to ovšem pěkná, maličké hlavní městečko Vaduz mi přišlo velmi sympatické a úplně mi učarovalo sídlo knížecí rodiny. Když to porovnám třeba s Andorou, líbilo se mi Lichtenštejnsko o moc víc :o)