Už několik let jsem chodila tradičně první jarní dogtrek, asi i proto, že na další pak přes sezonu už tak moc nebyl čas, a taky po zimě se člověk vždycky tak těší. Tradičně to byl dogtrek Po Stopách Toulovce, letos došlo ke změně a tak jsem poprvé vyrazila na „Holštejn“.
Každý rok si říkám, že musím vyrazit na dogtrek v létě, až bude hezky, teplo a jít to na pohodu… a každý rok vyrazím v březnu na Toulovce! 😀
První Zimní sen jsem z důvodu marodění nezvládla dojít celý a na loňský nedorazila vůbec, tak jsem doufala, že si letos napravím reputaci…
Z „Toulovce“ už se tak nějak stala tradice, akorát tentokrát se musel obejít bez Dinga…měl ale poctivé zastoupení ve svých dvou dětech, takže šel vlastně taky – 2×1/2 Dinouška 😉
Zimního snu jsem se původně hodlala zúčastnit jen tak částečně, protože v úterý po něm jsem měla startovat na Šediváčkově longu. To jsem bohužel ale musela z finančních důvodů odpískat a tak bylo po výmluvách 🙂 Teda skoro… Friska zvládla týden před tím skončit se sešitou tváří a na antibiotikách… a já s příšerným nachlazením… takže bylo jasné, že to bude hodně veselé 🙂
Tradičního dogtreku Bloody Walk jsme se zúčastnili i letos, bohužel jsem ve víru dalších událostí zapomněla napsat povídání… a pak už bylo pozdě 🙂
Základní informace je ale taková, že BW byl jako každoročně naprosto bezchybný, parádní, úžasný… prostě dokonalý :))) Odstartovala jsem já s Dingem a Lukáš s Friskou. Lukáše ale rozbolelo koleno a tak to na bivaku vzdal a já došla sama s oběma psy a vyhrála svou kategorii. Ve výsledcích je Friskoun napsaná u Lukáše jako DNF, ale je to neprávem, fakt to došla se mnou 😉
Už delší dobu jsem uvažovala nad tím, že bych si chtěla zkusit nějaký dogtrek odejít sama, ale pořád jsem se k tomu nějak nemohla odhodlat… bála jsem, že se budu (já strašpytel) v noci bát. A tak jsem si říkala, že by to chtělo nějaký letní, kdy bude jen chvíli tma a že si dám dlouhý bivak – přece jen lepší to prospat, než po tmě sama někde bloudit :))) Nakonec tomu ale osud chtěl, že to dopadlo jinak 😀
Povídání z letošního Bloody Walku bude asi trochu „suché“, ale vzhledem k tomu, že jsem byla požádána, abych napsala „oficiální článek“ na stránky KCHČSV a nemám zrovna ale vůbec čas psát další článek sem, použiju ten z stránek Klubu:)
Na první jarní dogtrek jsem se těšila už od toho posledního podzimního 🙂 Bohužel si Dingo krátce po odeslání přihlášky přivodil úraz a stále ještě není ve stavu schopném větších aktivit. Dogtreku jsem se ale nechtěla vzdát a tak jsme se nakonec dohodly s Adélou, že mi půjčí Šedivou nebo Arese… a obě hrozně natěšené jsme vyrazily.
