Tento víkend jsem se s Dingem zúčastnila závodu Hradecký mid a to v kategorii canicross, což se obvykle překládá jako běh s vlky:o)

V podstatě jsem na tuto chvíli čekala už od svého dětství, abych byla trochu patetická:o) Od malička jsem snila o tom, že si jednou pořídím psa a budu s ním běhat a jezdit na lyžích… ani sen o psím spřežení se mi nevyhnul, ale z toho jsem přeci jen časem vyrostla:o))) Jak už se tu kdesi v archivu píše, nebyl tohle můj první canicross ani první Hradecký mid. Když jsem ho před dvěma lety běžela, Dingo byl ještě dávno na hávnatkách (lidi chodí po houbách, psi po hávnatkách psích Peltigera canina :o)), znásilnila jsem pro tyto účely Jessie. Tento víkend konečně nadešla ta chvíle, kdy jsem se mohla zúčastnit závodu s vlastním psem.

Abych byla zcela upřímná, Dingo byl ze závodu asi tak stejně nadšený, jako Jessie… čili vůbec:o) Už večer, když jsem se přijeli prezentovat a museli jsme projít po cestě, kde po obou stranách byli na loukách vyvázaní psi a ječeli na nás celé smečky huskounů a jim podobných i nepodobných, Dinga málem trefilo. Tyhle uličky hanby on fakt nesnáší, chvilku to vypadalo, že tam nebude schopen projít, ale nakonec sebral odvahu a zvládl to. V budově, kde byla prezentace, bylo šílených lidí a šílený hluk… celý ještě v šoku z těch psů, se tam složil do kouta a čekal s Lukášem, až si vyplním prezentaci, a bylo vidět, že ze všeho nejvíc chce honem pryč. Když ho ještě přišel otravovat nějaký cizí mladý pes, už jsem viděla, jak se servou, byl tak ve stresu, že po něm vyjel a neměl daleko k tomu, se do něj pustit.

V sobotu byl start v deset, takže jsme tam už po deváté byli. Na místě jsme zjistili, že canicrossaři startují až jako poslední, takže v půl druhé. Super. Co v té kose budeme nějaké čtyři hodiny dělat??? Nakonec jsme chvilku postávali a koukali, jak jezdí káry. Docela mě to bavilo, pohled na dvanáctičlennou smečku, řítící se neuvěřitelnou rychlostí přímo na vás a v posledním momentě na povel zahýbající do zatáčky, je celkem ipozantní:o) Taky kola a koloběžky byly dobré. Akorát mi za chvíli byla pěkná zima a navíc Dingo dost rozptyloval čtyřnohé části závodících týmů, takže jsem se pak pořád schovávala do lesa, aby se na něj běžící psi nešli podívat, a to mě krapet otravovalo. Nakonec jsme usoudili, že si teda zatím projdeme trať. K mému překvapení byla skoro úplně stejná jako loni, nebo si aspoň myslím, že jo… postupně se mi vybavovali jednotlivé úseky.

Zpátky u startu jsme si zašli dovnitř na jídlo, já byla spokojená, že vím, jak vypadá trať, Dingo usoudil, že 6,5km procházka dneska sice nic moc, ale co s námi nadělá a zalomil to. O to víc byl překvapen, když jsem venku vytáhla postroj, že jako ještě něco bude. Nadšení bylo veliké:o/ Opět úspěšně simuloval, že v postroji nemůže chodit, plácl sebou na zem a přestal jakkoliv komunikovat. Lukáš odešel na trať fotit a já dovlekla vlka na start. Stál a zíral kolem sebe, s výrazem „ta panička mě ale s… a tohle všechno kolem taky“. No co, po startu vyrazil a jakž takž běžel.

Hned za první zatáčkou nás předběhla soupeřka za námi, taky měla nějaké ESP, které hnalo jako by mu u zadku hořel koudel. Doufala jsem, že se jich Dingo chytne a poběží za nimi… houbelec. Poflakoval se kolem mě běžel jen tak, aby mi zhruba stačil a moc jsem ho netáhla za sebou… no na to, jak mi obou orienťácích i treku táhl celou dobu jako blázen, nic moc… :o/ O kus dál stál páníček s foťákem, což byla katastrofa číslo dvě, přece jsme ho konečně našli, tak úkol splněn, jdeme za ním a domů… no celkem se dal přemluvit, že má běžet dál. Za rohem si musel ještě odskočit do lesa udělat bobek a pokračovali jsme v krasojízdě. Předběhla nás další holka, dokonce se nám snažila pomoct a volala na Dinga, aby běžel, ale ne… vykašlal se na ní. Když nás asi v půlce tratě předběhla třetí soupeřka, konečně mu po chvíli došlo, že by mohl běžet za ní! Možná taky poznal, že už se stáčíme zpátky k cíli a najednou vyrazil a letěl jako blázen, ovšem bylo mi to jasné… u psa zpomalil a začal do něj provokativně plácat tlapou. Bezva. Nakonec soupeřka byla tak hodná, že zastavila a nechala nás poodběhnout, takže Dingo nějak tak běžel dál. Chvilkami už dokonce i přede mnou, takže jsem pořád nemusela držet šňůru, abych se do ní nemotala, ale byla skoro napnutá. Pak znovu Lukáš, opět problém. A pak soupeřka s borderkou, kterou jsme kupodivu předběhli, startovala asi někde kus před námi. Myslela jsem, že jako Jessie pochopí, že už běžíme do cíle, a přidá, ale ne… těsně před cílovou páskou stál navíc znovu Lukáš, takže Dingo místo aby doběhl ty dva kroky do cíle, rozběhl se směrem k divákům… trochu ostuda, komentátor povídal cosi o zvědavém československém vlčáku. Měla jsem dost.

Druhý den už jsme počítali, že budu startovat až kdoví kdy, takže jsme ráno jeli později a doufali, že Dingo bude plný energie a to ho přiměje trochu běžet. Opět, jak jsem vytáhla postroj, zalehl do trávy u cesty a konec, nezná mě, nevidí, neslyší… Když přijeli Lucka s Víťou, běžel jí vítat, skákal po ní, reagoval… jak jsem na něj promluvila já, demonstrativně se otočil a okázalá ignorace. Nakonec si zase lehl a odmítal vstát. Na startu už se chystal uraženě složit na zem znovu, výhružně jsem na něj zavrčela, že to nemyslí vážně, takže zůstal jen přikrčeně sedět. Dnes se startovalo v pořadí, jak se včera doběhlo, takže nejlepší před námi, za námi ti, co jsme je včera porazili. Hned po startu se Dingo rozhodl udělat ještě jednu ostudu, skočil na jednoho diváka za hrazením… hrazení shodil na zem a pána vyděsil k smrti, i když stihl uskočit a tak vlk skončil jen na zemi a na tom hrazení… asi si chtěl hrát nebo mi to udělal schválně, nechápu… zlý útok to rozhodně nebyl, spíš mi to přišlo, jako by byl jen zvědavý a šel se na něj podívat.

Za chvíli nás doběhla soupeřka s leopardím psem, táhnul krásně, kdežto Dingo vůbec. Dokonce se cestou pokusil si lehnout a trucovat, zmetek. Když uviděl Lukáše, málem přizabil vedlesedícího fotografa, jak se za ním hnal. Opět jsem ho přemluvila, že se běží dál. Když se trať začala stáčet zpátky, začal opět trochu zrychlovat… nakonec nás předjela nějaká opožděná kára, což ho nakoplo a vyrazil… jedním dechem jsme během chvíle předběhli soupeřku s leopardem;o), která zřejmě nechápala, kde jsme se tam vzali, když jsme byli až kdoví kde… a začali stahovat další soupeřku. Ne že by Dingo tak moc táhl, ale konečně běžel aspoň přede mnou a uzpůsoboval svou rychlost mě, takže jsem mohla běžet jak jsem nejlépe dokázala a on mě nezdržoval, občas tu šňůru přece jen i trochu napnul, což byla super pomoc. Soupeřku jsme nakonec předběhli, ale do cíle dorazili jen kousek před ní a ze včera už na nás měla slušný náskok. Nic méně se splnilo moje přání, abychom si od včera nepohoršili, což se povedlo.

V cíli byl Lukáš i Lucka s Víťou, Dingo opět trucoval, na Lucku začal zase skákat, chtěl i za Víťou, ale jak jsem na něj promluvila já, dělal, že neslyší… začala jsem na něj radostným tónem, jak byl šikovný, vyloženě jsem ho provokovala, aby se přišel pomazlit, taky na mě skočil… ale, ne podíval se na mě, co jako dělám, a dál se věnoval Lucce, ještě trochu akceptoval Lukáše, ale mě dokonale ignoroval. Hajzlík jeden. Až když jsem mu sundala postroj, vzal mě laskavě na milost.

Ze známých jsme tu potkali Dingova kamaráda Barda Jantarowa Wataha, který taky běžel canicross… a taky netáhl:o))) Dingo si velmi rychle zvykl na ty hory psů kolem a přestal to řešit… pochopil, že jsou uvázaní a nemůžou na něj, tak už se nebál. Se spoustou z nich si chtěl pochopitelně hrát:o)

No a výsledky! Původně nás bylo v kategorii přihlášených dokonce šestnáct, pak se někteří odhlásili a nakonec nás skutečně běželo dvanáct. První den jsme doběhli devátí, druhý den dokonce osmí, ale celkově to stačilo na deváté místo. Původně jsem si sice dělala zálusk na půlku startovního pole, ale i tak jsem celkem spokojená. Jak povídala Lucka, jsme v top ten;o)

A ještě něco okeců k výsledkům:o) V sobotu jsme trať dlouhou 6,2km absolvovali za 0:30:27, v neděli dokonce jen za 0:29:25. Celkový čas je tedy 0:59:52, ztráta na prvního 0:15:39, nechápu:o))) Průměrná rychlost 12,448 km/h… první měla 16,853km/h… zde je vidět, co dokáže silný a tahnoucí pes:o))) Na druhou stranu nejsem zase taková lemra, protože se svým výsledným časem bych porazila i tři kluky, kteří běželi stejnou trať… to mě potěšilo:oD Pro srovnání s Jessie jsem trať o kousek kratší (5,7km) ale z větší části po stejných cestách uběhla dohromady za 01:04:30, průměrnou rychlostí pouze 10,605km/h. Takže jsem v cíli na Dinga nadávala neprávem, že bych to i s Jessie uběhla rychleji, než s ním:o))) Nakonec to s ním nebylo tak hrozné:oD

Fotky budou, tentokrát lepší než minule, a výsledky snad časem zde.