Chtěla jsem konečně vidět potkaní výstavu, ale nejbližší byla až v Brně, kam to máme trochu z ruky, a tak jsem to pojali jako takový větší výlet po Brně, které neznáme s návštěvou Propetu a dalších výstav. No a když už tam jedeme, tak jsem přihlásila Agathku a Iulinku do neregistrované kategorie „mazlíků“.

Fotky z Brna a výstav v albu z Brna a Propetu .

Fotky myší v myším albu .

Brno

Možná je to ostuda neznat Brno, ale nestydím se za to. Znám plno dalších měst, která mám blíž než 250 kilometrů. Brno máme prostě trochu z ruky a zatím jsem tam nikdy neměla cestu. A tak jsem na něj byla zvědavá.

Přespat jsme měli u Macešky na koleji, takže první cesta od autobusu mířila tam. O cestě do Brna, zvlášt o jízdě po dálnici D1, raděj taktně pomlčím. Maceška nám radila koupit si jízdenku, že kolej není zas tak blízko, nám se to ale doma na mapě zdálo docela kousek. Řekla nám, ať si alespoň vezmeme mapu, že to tak snadno nenajdeme. Na to jsme jí řekli, že jasně.

Jen jsme vystoupili z autobusu, objevovali jsme jednu chybu za druhou. Vyjížděli jsme ráno v pět hodin z našeho horského podnebí a byli jsme na to náležitě oblečení, což byl první problém. Tady v Brně bylo v půl jedenácté ráno vedro a dusno jako v prádelně. V dlouhých džínách a zavřených botách jsme zamířili intuitivně směrem k centru města. Třeba tam bude nějaká ta mapa, kterou jsme si samozřejmě nevzali. Našli jsme infocentrum, mrkli na mapu a suveréně zamířili ke kolejím. Asi za dvě ulice jsme samozřejmě cestu zapomněli, takže jsme dál mířili tak nějak za nosem a podle malé mapky z nějakého letáčku. Překvapilo nás, že v Brně jsou vcelku kopce. A tak jsme se vlekli v džínách a v tom příšerném parnu do slušných kopců a hroznou štreku a doufali, že jdeme dobře. A zaplaťpánbůh jsme to našli!

Maceška se nám samozřejmě vysmála, ale taky zařídila pokoj, kde bych mimochodem nechtěla na koleji bydlet ani omylem, stačila ta šílená plíseň na zdi, pidiokénko kudy pronikalo minumim světla, no děs. Ale na jednu noc nám to za pár šupů stačilo, tak jsme zahodili věci, šli si dát sprchu, převléct se do teplejšího podnebí a vyrazili na prohlídku Brna.

Vzali jsme to přes Špilberk, který jsme měli po cestě. Potkali jsme tam svatbu. Trochu jsme si to tam prohlédli a pokračovali do centra. Prošli si Zelný trh, kde prodávali hromadu ovoce a zeleniy, měli jsme na to všechno chuť, ale nakonec si nic nedali. Prohlédli jsme si různé památky, co jsme našli. Kostel Sv. Petra a Pavla, kostel Sv. Tomáše a hromadu dalších kostelů, krásné Mahenovo divadlo. Chrám Na nebe vzetí pany Marie jsme odložili na zítra, že je kousek od výstaviště, tak tam zaskočíme. Neměli jsme to dělat, protože druhý den v zajetí výstavy jsme na to ani nevzdechli a mě to hodně zamrzelo, protože jsem ho chtěla z celého Brna vidět nejvíc.

Asi v pět hodin jsme si chtěli dát něco k jídlu, což byla opravdu potíž. Měli jsme oba už dost, nejradši bychom si někde kecli a nic nedělali a místo toho jsme asi hodinu chodili všude v centru i dál a hledali něco, kde bychom si dali jídlo pod sto korun. Potíž byla hlavně v tom, že jsme si peníze nechali na koleji a měli s sebou už jen 244Kč. Nakonec jsme rezignovaně sedli do nějaké pizzerie a dali si dvě pizzy za 110Kč, bez pití. Následně si Lukáš uvědomil, že má v kapse platební kartu. Nezbylo nám, než se tomu od plic zasmát, sníst pizzu a došourat se na kolej.

Propet

Na ohromném brněnském výstavišti se nedalo čekat asi nic jiného než megalomanská akce. Když jsme po vystání dlouhé fronty na kontrolu veterinárního potvrzení konečně prošli dovnitř a našli výstavní halu, kde byli potkani, morčata, včelaři a hromada chovatelských potřeb, které ostatně byli i ve stánkách všude venku kolem výstavních hal, vystáli jsme další na kontrolu myší, při tom se seznámili se sympatickou slečnou z Mladé Boleslavy, neskutečnou náhodou, majitelkou Iulčiných dvou brášků, Iatra a In extrema. Prošli jsme bez problémů kontrolou a dostali výstavní klec, další náhodou, přímo vedle Iuliiny sestry Insignie. Holkám se to moc nelíbilo, že jsou v malé klícce, kolem které neustále proudí davy lidí, ale za chvíli rezignovaly, lehly si a spaly. A my vyrazili na prohlídku dalších věcí.

Ve vedlejší hale probíhala výstava Intercanis, kde se to hemžilo psy nejrůznějších plemen, některá jsme měla problém i zařadit. Nejvíc mi učarovali impozantní vlkodavové, kteří se tu zcela nevzrušeně jakoby vznešeně procházeli a nic se nevšímali ruchu kolem.

V další hale byly kočky. Ležely v klecích a většinou spaly. Moc nás nebavili, tak jsme je jen tak zběžně prošli a šli na krávy. Ohromná hala byla plná vůně sena a slámy. Všude stály uvázané krávy nejrůznějších plemen. Vyznala jsem se v tom ještě míň než v kočkách, ale o to víc mi přišli zajímavé. Tolik různých krav… strávili jsme tam slušnou dobu. V druhé části byly ještě prasata a kozy a ovce.

Zatímco jsme šli pryč, propásli jsme posouzení našich holek, trochu mě to mrzelo, ale myslela jsem, že to půjde popořadě a měly až vyšší čísla, tak že to stihneme, ale brali to nějak napřeskáčku. Čekalo nás ale překvapení. Že Agathce strhli 4 body za zrezlá záda, to se dalo čekat, dva body dolů za uši, nevím, co s nimi měla;o), ale i tak měla krásných 74 bodů, za všechno ostatní plný počet, to jsem ani nečekala. A že Iulinka měla 79 bodů, strhli jí jen jeden bod za uši, to bylo teprve něco! Šli jsme se podívat, jak jsou na tom ostatní myšáci. Dalších pět jich mělo 79 bodů, 80 nikdo. V tu chvíli teprve jsem si začínala dělat naděje, ale ještě nebyli ohodnocení všichni potkani.

Vyrazili jsme do centra na oběd a na kolej pro věci, opět potíž se sháněním jídla, ale dalo se, i když to nebylo nic moc. Pak jsme ještě zaskočili kus vedle výstaviště za Luckou, která tu byla s Jessie na MČR v dogfrisbee. Měla radost, že se umístily na šestnáctém místě. Chvilku jsme se dívali, ale pak už jsme museli jít zpátky na vyhlášení.

Nakonec už to nebylo takové překvapení, že Iulča dopadla dobře. Byla třetí. Dostali jsme diplom a cenu v podobně minerálního kamene, který už jeden doma v kleci holkám už asi půl roku visí netknutý;o)

Byla bych tam ráda ještě chvilku pobyla, alespoň do konce vyhlášení, ale měli jsme fakt fofry, abychom stihli vlak, takže jsem nabrala myši a věci a letěli jsme. Vlak měl asi dvacet minut zpoždění, což mě fakt naštvalo, vědět to, tak nemusíme tak utéct, jak zloději.

Nic méně výstava byla super, škoda, že jsme nemohli pobýt až do neděle na kategorii registrovaných myšáků, ale to už by asi Lukáš nepřežil, i tak už toho měl plné zuby, ale byl hodný, že to tam všechno kvůli mě přetrpěl:o)

A ještě bych se nazávěr chtěla pochlubit cizím peřím, ale co je v rodině, to se počítá, takže: Iulinčina sestra Insignia vyhrála první místo v kategorii mazlík samice, sestra Ishka Myshka skončila třetí v kategorii mladá samice, bráška IQ test byl druhým mladým samcem, maminka Sanders Puddle Duck byla druhá jako dospělá samice a konečně bráška Iron Maiden vyhrál kategorii mladý samec a kategorii znakatých a stal se absolutním vítězem výstavy. Úspěšná rodinka, no ne?;o)