Uplynulý víkend byl poněkud hektický :)))

Sobotu jsem měla přesně rozplánovanou – v sedm hodin vyzvednout Lucku Novoveskou v Liberci, do devíti hodin dorazit do Dobříše (prohlašovala jsem, že když vezu členku bonitační komise, musím tentokrát přijet včas), podívat se na svody Dingových štěňátek,  po poledni vyrazit zpátky do Prahy na potkaní výstavu v Toulcově dvoře, kde jsem se měla účastnit potkaních agility coby rozhodčí, a po výstavě se přemístit k Adéle, u ní přespat a ráno vyrazit na výlet na Karlštejnsko…

Vyzvednutí Lucky v sedm hodin se více méně podařilo. Cesta probíhala v pohodě a příjemně ubíhala v povídání o psech (jak jinak) a potkanech (překvapivě, nevěděla jsem, že je taky potkanář :D) a všechno bylo fajn do té doby, než jsem zase někde v Praze kamsi špatně sjela… jako obvykle. Začaly jsem lehce bloudit. Jelikož nemám navigaci od té doby, co mi jí ukradli, jezdím všude podle mapy a nebo po paměti… tentokrát jsem si myslela, že si cestu pamatuju… no tak ne 😀 Naštěstí měla Lucka mapy v mobilu, takže jsem se po chvíli nějak vymotaly. Ztratily jsem tím ale dost hodně času, takže už jsem neměly žádnou rezervu a jely na čas.

Bylo by to ještě dobře dopadlo, kdyby najednou asi 10km před Dobříší nezačala zácpa… doufaly jsem, že nebude dlouhá… pak kolem nás projela sanita a policie. To už nám došlo, že je to špatný. Nakonec se ukázalo, že o kus dál je dálnice úplně zavřená a doprava odkloněná do nějaké vesnice (až následně jsme zjistili, že dálnici blokoval převržený kamion). Z vesnice vedla jediná silnice kamsi daleko na sever do další vesnice a tam se teprve dalo nějak dálnici objet. Byla by to minimálně dvacet kilometrů zajížďka, navíc silnice byla úplně zacpaná. Lucce se ale podařilo na mobilu najít nějakou silničku podél dálnice, tak jsme se rozhodli to zkusit. Nakonec se ukázalo, že je to prostě štěrková lesní cesta 😀 Na jejím začátku byla otevřená závora. Poznamenala jsem, že doufám, že na konci nebude ZAVŘENÁ a vjela tam. Byla. Ale k mému velkému podivu nebyla zamčená! Tak jsme si jí otevřely 😉

Na místo jsme nakonec dorazili akorát tak, že začaly svody bez nás a já nestihla prvního Dingova synka. Ale tak nevadí 🙂 Z Dingových dětí dorazila Angua „Angie“ Vlčí hvězda, které mohla jít už na podzim s ostatními sourozenci, ale Aleš se bál :))) A Airin, Airy a Akéla „Wolfi“ z Litavské kotliny. Wolfíka jsem tu viděla poprvé a musela jsem se úplně smát, když jsem ho uviděla – celý Dingo! A hlavně teda celý bráška Airy 😀 Kdyby nebyl Airy krapet při těle, nebyla bych snad poznala, který je který :))) To mě opravdu nadchlo, jaké si Dingo dokáže vyrábět kopie 😉

Jinak svod probíhal celkem fajn. Wolfíka jsem bohužel neviděla, přišla jsem akorát na konec, ale tvářil se tam trochu nejistě a dostal hodnocení povahy Od, tak z toho byl asi trochu vyplesklý 🙂 Naopak bráška Airy se rozhodl, že nebude ukazovat zuby a patřičně všem vysvětlí, že to myslí vážně – i když před dvěma týdny na výcvikáči jsme to trénovali a nedělalo mu nic z toho nejmenší potíže, ještě jsem z něj byla nadšená, jaký je to pohodář. Asi dneska páníčkovy nervy na pochodu 😉 Nakonec se nám ho společnými silami (a za pomoci Alešových pamlsků) podařilo přesvědčit, že se mu vyplatí spolupracovat a svodem prošel. Bohužel s naprosto neodpovídajícím hodnocením povahy Od, ale za tu ostudu, co tam předváděl, to mohlo dopadnout hůř 🙂 Oba kluci nakonec, když jsou jak ta dvojčata, dostali i shodný svodový kód A64 Od P3. Do bonitace Wolfi zapracuje na sebedůvěře a Airy na sebeovládání a bude to super 😉

Naopak perfektně se předvedly obě holky – Airin se chovala naprosto ukázkově a ani jí nevytkli její neuvěřitelnou stříbrnou barvu (která všechny laiky fascinuje, samozřejmě), takže dostala parádní kód A60 Of P1. Angie měla svádění trochu veselé – jednak začala hárat, takže byla sváděna mimo, až u budovy mezi stoly u okénka s občerstvením 😀 Což jí ale vůbec nerozházelo, celou dobu vrtěla ocasem a hledala, koho přivítat 😀 O další zpestření se ale postaral Dingo, kterého jsem chvíli před tím vzala z auta a abych mohla Angie vyfotit, uvázala jsem ho opodál u stromu… No prý se taky chtěl přivítat. Vyvlíkl se z obojku a přiřítil se tam 😀 Komise, krom Daniely, vypadala dost konsternovaně, když je všechny poskákal a olízal a hodlal pokračovat k dalším okolostojícím. Naštěstí se mi ho podařilo odchytit. Daniela se zmohla jen na rezignované: „No, ještě že se nerve…“ a tvářila se, že nade mnou už prostě láme hůl 😀 Angie si přes tuto vložku vysloužila též ideální kód A64 Of P1.

Další mírnou ostudu musel doplnit Wolfi (asi aby nezůstal pozadu za tátou a bráchou), když panička odešla na Klubovou schůzi a nechala ho venku… Nelíbilo se mu, že je uvázaný u sloupu, tak jsem si ho vzala k sobě, že bude klidnější… no nebyl 😀 Ale zvládli jsme to 😉 Nakonec mě ještě krapet vyvedli z míry navržením do jakýchsi funkcí v Klubu, ale naštěstí mě nezvolili… i tak jsem se tam ale musela jít „představit“, což mi přišlo vtipné, protože uvnitř nebyl snad jediný člověk, který by mě neznal 🙂

Odpoledne jsem se pak podle plánu přesunula na myší výstavu do Prahy. Celkem elegantně jsem tak utekla děsnému slejváku, co se přihnal. Na výstavu jsem přijela přesně v čas, abychom mohli začít. Účast na agility bohužel dneska nebyla až tak hojná (i když až tak špatná taky ne), ale vymysleli jsme řadu zlepšováků, tak snad příště to bude lepší :))) I tak spousta myší běželo pěkně 🙂 Je vidět, že lidi, co závodí pravidelně, už se naučili jak na to a lepší se 😉 Zbytek odpoledne jsem strávila příjemným povídáním se spoustou známých a neustále někomu kradla myši, protože jak jsem s sebou neměla ty svoje, měla jsem úplně absťák 😀

Navečer jsem se přesunula k Adéle (a tentokrát konečně ani nebloudila!). Prvně jsme vyrazily do krámu koupit něco na večeři a poněkud přivedli z míry mladého sympatického prodavače za kasou, když jsme se celé vysmáté skládaly na nákup ze stravenek a drobáků 😀 Inu, když peníze nejsou, tak prostě nejsou :)))

Večer jsme příjemně prokecaly o všem možném, psi utahaní po celém dni, to zalomili a spokojeně chrněli. Na návštěvy oni chodí moc rádi 😉 Ráno jsme bohužel museli vzdát plánovaný výlet vlakem na Karlštejnsko, protože Adéla byla ošklivě nastydlá. Nakonec jsme zvolily kratší procházku do Modřanské rokle, což taky nebylo vůbec špatné. Jarní dubohabřina skýtala nesčetné botanické zážitky 😉 a jeden by nečekal takový čistý kus přírody uprostřed Prahy, vážně se mi tam moc líbilo. Psi byli taky nadšení a pěkně se vyběhali, i když jsme toho moc nenachodili. Nakonec se i líná Freya zapojila do hrátek a honičky, takže si to užili všichni 🙂 Zkrátka to byl příjemně strávený víkend 😉