Odjet na dovolenou v pěti lidech je opravdu umění. Dřív mi to tak nepřipadalo, ale asi jak stárneme… 😀 Po hromadě dohadů a ladění, kdo kdy vlastně může vyrazit ;), padlo rozhodnutí, že se v neděli večer přemístíme do Brna, kde nabereme Macešku, a ráno se k nám připojí Péťa s Adamem a vyrazíme. První část vyšla a do Brna jsme dorazili v pořádku. Potud to bylo OK, nebýt toho, že psům se podařilo u Macešky udělat ostudu rvačkou o večeři, u které rozházeli sušené maso po celé kuchyni. Není nad to dělat problémy ještě před vyjetím 😀 Ovšem Péťa s Adamem, kteří strávili víkend pracovně, nějak nezvládli ráno vyjet a tak jsme vyrazili napřed, že nás cestou doženou.

Jako první cíl za slovenskými hranicemi jsme zvolili soutok Moravy a Dyje. Asi to nebyl dobrý nápad na začátek, neboť na zříceninu hradu Děvím nad soutokem byl zákaz vstupu psům. Přišlo mi to fakt ujeté a vzpomněla jsem si na varování od kolegyně z práce o zaujatosti Slováků proti psům. Hned na začátek mi to zkazilo dovolenou a říkala jsem si, že jestli to tak bude pokračovat dál, tak to bude super dovolená :/ Prošli jsme se teda aspoň podél toho soutoku, stál tam malebný maják a projížděli velké nákladní lodě. Psi se vykoupali v Dyji (málem je vzal proud, který tam byl nečekaně silný :D) a rozhodli jsme se vyrazit na další zastávku do Bratislavy.

V Bratislavě jsme vůbec neměli vybrané žádné výletní cíle. V podstatě jsme ani nevěděli, co je v takové Bratislavě za zajímavost… 😀 Nakonec se první zajímavostí ukázala být hra na „kde zaparkovat a nezaplatit majlant“. Po drahné době, při které jsme zvládli zajet na megadrahé parkoviště a skoro se zaseknout střechou v podzemních garážích, se nám povedlo najít parkoviště na tři hodiny zdarma u nějakého nákupního centra. Vyrazili jsme pak nazdařbůh směrem, kterým jsme tušili historické centrum města. Jako první jsme náhodně narazili na Hviezdoslavovo náměstí s Národním divadlem. Bylo to velmi sympatické místo přičemž největší atrakcí byl vodní osvěžovač 🙂 Konec konců bylo vedro k padnutí a ani alej stromů na náměstí to nezvládala zachránit, takže i psi vzali na milost stříkající vodu 🙂 Před sochou Hviezdoslava jsme chvíli tipovali, kdo to asi mohl být (slovenský dějepis naší generaci už zcela minul, ostuda) a náhodně vyrazili z náměstí pryč.

Po chvilce bludění hezkými i méně pěknými uličkami se nám podařilo dostat k Bratislavskému hradu. Vyšli jsme na pahorek, ale do areálu zase nesměli psi, což mě už nějak nepřekvapilo (i když na Pražský hrad psi normálně smí, že…), takže Maceška s Tomášem šli teda dovnitř sami a já zůstala se psama čekat venku. Vedro začínalo být neúnosné, tak jsem se přesunula do jakéhosi parčíku před budouvou vlády, kde psi objevili kaskádovitou kašnu. Nevím, jestli je na Slovensku strestné koupat psy v kašně nebo dělat ostudu na veřejných prostranstvích, ale nikdo mě nezavřel, jen jsou psi naložení v kašně na fotkách asi padesáti lidí 😀

Z hradu jsme sešli zpátky do centra a tentorktá to trefili asi trochu líp. Hlavní náměstí sice nebylo tak romantické jako Hviezdoslavovo, ale historické uličky kolem něj stály za návštěvu. Nic méně tím jsme usoudili, že jsme z Bratislavy viděli dost a rozhodli se přesunout směrem k dalšímu cílu – Malým Karpatům.