Na Olešenku jsem se hrozně těšila a měla v plánu se konečně zúčastnit od začátku do konce. Jelikož jsme ale já odpadla marodná a Dingo zraněný, zase to nevyšlo a tak jsem nakonec dorazila až v pátek jen na poslední víkend.

S Dingem se zvrknutou nohou jsme nemohla jít, jako obvykle posledních patnáct kilometrů z Nového Města pěšky, takže cesta byla dosti strastiplná 😀 Asi milion přestupů na milion autobusů… Ale přežili jsme… až na to, že se Friska v tom posledním, asi dva kiláky před cílem, poblila 😀

V táboře krom kuchařek nikdo nebyl, tak jsem se přifařila do kuchyně 😀 A vlastně tam strávila tak nějak celý víkend 🙂 Až v sobotu odpoledne jsem se odhodlala vyrazit na Polomku pomoct sklízet seno, tak jsme se aspoň svezli na vleku, z čehož měl největší radost Dingo, který to prostě zbožňuje 🙂

Já zase měla největší radost z toho, že jsem konečně viděla všechny ty lidi a mohla s nimi aspoň chvíli být 🙂 Pátečního podvečerního fotbalu jsem se sice zúčastnit nezvládla, ale zajímavých přednášek a posezení u ohně jo :)))

V neděli jsem sice chtěla nějak rozumně odjet, ale s vlkama jsem se k nikomu nemohla vejít, takže jsem pořád čekala, až pojede někdo, kam se vtěsnám… až jsem tam zůstala poslední 😀 Mezi tím jsem pomáhala sklízet kuchyň, z čehož se tak nějak stal nácvik výškových prací 😀 Kamil, když zjistil, že se bojím výšek, mě honil po žebříku na ty nejhorší místa… 😀

Nakonec jsem vyfasovala jednu z položivých felicií a nějakého kluka, kterého jsem neznala, že ho mám kdesi vyložit, a zařadila se do kolony dalších felicí a pajer 😀 Cesta probíhala v pořádku, až do nějaké vesnice kde se odbočovalo do prava do kopce a pajeru se po odbočení z nějakého nepochopitelného důvodu urval vlek a rozjel se zpátky dolů. Jel přímo na Romanovo auto, takže Roman začal honem couvat. Nezbylo mi, než udělat totéž a ve zmatku jsem zapomněla, že za mnou stojí s dalším autem Alice… a tak jsem krapet nacouvala do ní 😀 Naštěstí ale všechno dobře dopadlo, vlek se zastavil v pangejtu, aniž by způsobil jakoukoliv škodu, a Alice skončila s decentně promáčknutou espézetkou… v pohodě 😀 Tak nakonec i ta zábavná historka jedna byla 😉 Olešenka prostě nikdy nezklame 🙂