Rozloučení s naší první myšičkou Felinkou, která nás dnes, v brzkých odpoledních hodinách, nečekaně opustila.

Kdo nikdy nezažil odchod svého zvířecího přítele, těžko může pochopit, jak moc to dokáže člověka zasáhnout. Nevím, proč bych se měla stydět za svůj smutek, za to, že jsem měla nějakého tvora ráda, vždyť mít rád je pořád to nejkrásnější, co v životě člověk i zvíře může.

Milá Felinko,

chtěla jsem ti říct, že tvůj život nebyl dlouhý, i potkan by mohl prožít delší, ale zato byl plně prožitý. I přes krušné začátky, kdy jsme k sobě těžko hledaly cestu a užily si plno složitostí, jsem si nakonec mezi sebou vytvořily silné pouto a ty ses dokázala navždycky zapsat do našich srdcí. Po celý svůj život jsi byla trochu svá, nerada ses nechala hladit, chovat už vůbec ne, jen když jsi sama chtěla, přišla sis lehnout na můj klín a to byla pro mě největší pocta, protože jsem věděla, že to tvůj projev lásky, projev tvé křehké důvěry, kterou jsme k sobě tak pomalu získávaly, ale o to víc jsme si jí obě vážily. Vždycky jsi byla po čertech mazaná, dokázala jsi vymyslet plno lumpáren, že jsem nechápala, kde se to v té tvé hlavičce vůbec bere. Byla jsi úžasně obratná a mrštná a i když jsi měla postavičku na pohled křehoučkou, dokázala jsi neuvěřitelné výkony. Byla jsi moje ošklivá kanálnice, ošklivý, pocuchaný, hrubý kožich, vyzáblé tělíčko… ošklivka nad ošklivky, snad proto jsi byla pro mě tak krásná.

Nikdy jsi ani trošku nestonala a asi proto jsem tak nějak měla dojem, že se ti nemůže nic stát. Byla jsi stále vitální i v pokročilém věku, jako by ti bylo sotva půl roku. Takže když jsem na tobě minulé pondělí objevila malou bouličku u zadní tlapky, nedělala jsem si z toho hlavu. Ve čtvrtek na veterině jsem se dozvěděla, že je to nezhoubný nádor na mléčné liště. Bylo na mě se rozhodnout, jestli tě s ním nechám dožít nebo zkusíme operaci. Kdyby tak člověk předem věděl, co se stane po jeho rozhodnutí! Představa zvětšujícího se nádoru, který tě potrápí až k smrti byla strašná. Vypadala si tak zdravě a živě, neměla jsem strach, že by ti operace mohla ublížit. Rozhodla jsem pro ni s vroucím přáním, aby se další nádor už neobjevil a ty žila ještě dlouho a zdravá.

Přes pečlivou prohlídku před operací a veškerou odbornou péči nikdo nemohl tušit, že za houževnatou povahou tvrdohlavé bojovnice se skrývá slabé, zvětšené srdce. Srdce, které přestálo celou operaci, protože moje Felinka je statečná a nehodlala se jen tak dát, které už už skoro zvládlo i probuzení z narkózy, ale bohužel už to nakonec bylo nad jeho síly.

Když si mi tu tak ležela na klíně, s vyholeným, sešitým bříškem, vypadala jsi, jako bys spala, ještě celá měkoučká a teploučká, úplně jako když bych tě vyndala rozespalou z pelíšku, ale to ty by sis nikdy nedala líbit, bylo to poprvé, co jsem si tě mohla dosytosti pomazlit a pohladit. Až smrt překonala tvou hrdost, opatrnost a nedůvěru, pro kterou ses nikdy nechodila tulit.

Nezbývá mi, než ti popřát, aby ses tam nahoře, v potkaním sýrovém nebi, měla krásně, a poděkovat ti za všechny chvíle, které jsem mohla s tebou strávit, víc už nemá cenu mluvit, protože to co v sobě mám se nedá slovy vypovědět, ale to ty dobře víš. Tak už jen, že Agatha s Iulinkou ti posílají podrbání za ouškem a pozdravuj za Duhovým mostem všechny, kdo už tam přišli před tebou.