Nechala jsem se přemluvit kolegou Šimonem ke sjíždění Sázavy. Stálo to za to-

Díky všemožným peripetiím jsme vyrazili z Kácova až odpoledne, ale pro začátek to celkem stačilo… naskládat do lodě dva vlky a kříženku pittbula a chrta, dalo celkem práci… Kor když se Xena zoufale bojí vody a tak nalodit jí, byl vždycky slušný boj 🙂

V dalších dvou dnech jsme ujeli více méně naplánovanou trasu a čtvrtého dne jsme museli další plavbu vzdát vlivem nedostatku vody :/ Skončili jsme v Čerčanech a dál už to opravdu nešlo…

Šílená akce „tři psi v malé lodi“ nakonec ale nebyla až tak moc hrozná, cvakli jsme se jen dvakrát a to ještě spíš díky tomu, že Šimon se dostatečně nevěnoval řízení, než vinou psů :)))

A psi si to nakonec taky užili. Xenička za ty čtyři dny naplavala tolik, co nestihla za celý život, dost si zmenšila svou fobii z vody a nakonec už do lodi nastupovala dobrovolně 🙂 Dinouš s Frisulí si užívali plavání za lodí jako vždycky, v lodi byli v podstatě vzorní, na jezech nadšeně lítali a sledovali, jak sjíždíme… v tábořištích (které jsme si hledali, kde se dalo) si trénovali taktiku kradení jídla… 😉 Zkrátka ideální dny pro vlky 😉

Akce byla zakončena troškou adrenalinu, když jsem jela z Čerčan vlakem do Prahy a tam jsem měla přestoupit na hlaváku na další vlak, ale byla tam nějaká výluka a vlaky jeli až z Čakovic a člověk se tam musel dostat MHD… Tak měli vlci premiéru v metru a taky na eskalátorech, což nakonec zvládli líp, než jsem čekala :))) O to hůř já zvládla hledání nádraží v Čakovicích, takže jsme to měli jen tak tak, že nám ten vlak neujel před nosem… Ale dobře to dopadlo 🙂