Povzbuzeny minulým úspěchem, jsme vyrazily s Iulinkou na další výstavu. Tentokrát už „vážně“ na kategorii registrovaných na 5.speciální výstavě potkanů v Praze. A že jsem chtěla být taky k užitku, přihlásila jsem se jako pomocník při posuzování, mým úkolem bylo prostě nosit myšáky posuzovatelce a vracet je zpátky do klece, taková jednoduchá práce, na které se nedá nic moc zvorat, takže přesně pro mě;o) Obrázky z výstavy zde.

Přejímka potkanů byla do půl desáté, takže jsem z Jablonce vyrazila v sedm hodin, s tím, že v osm budu na Černém mostě a tři čtvrtě hodiny mi potrvá dojet do Toulcova dvoru, místa výstavy, takže budu mít ještě víc jak půl hodiny rezervu. Blesklo mi tak lehce hlavou, jestli nejet už v šest, kdyby se něco přihodilo, ale říkala jsem si, že to snad takhle bude stačit.

Všechno proběhlo v pořádku a já si klidně seděla v buse, směr Praha. Iulia dělala hovadiny, nechtěla být v přepravce a vymýšlela, co by vyvedla. Nakonec se ale uklidnila, zalezla a šla spát. Pohodlně jsem se uvelebila a začala si číst knížku a těšila se na výstavu. Byli jsme asi ve dvou třetinách cesty, když najednou něco v motoru luplo a začal dovnitř autobusu pronikat smrad spáleniny. Začali jsme se s ostatními cestujícímu po sobě dívat. Autobus jel dál, řidič ve předu nic necítil, ale u nás vzadu to už páchlo dost povážlivě. Jeden z cestujících vstal a šel za řidičem. U nejbližší pumpy jsme zastavili. Bylo nám oznámeno, že se jedná o drobnou závadu, kterou řidič odstraní, potrvá to asi čtvrt hodiny. Radost jsem z toho neměla, ale říkala jsem si, že pořád mám ještě skoro půl hodiny času, stihnu to v pohodě.

Jenže pan řidič už se v motoru, nebo čem, hrabal dvacet minut a nevypadalo to, že brzy odjedeme. Začínala jsem být trochu nervózní. Nakonec, po víc jak půl hodině, řidič nastoupil, a pokračovali jsme. To už jsem byla nervózní dost. Teď už to budu mít úplně přesně na čas, abych tam doběhla včas a to ještě kdo ví, jestli mi pojede hned autobus a tak. Navíc, místo, abychom jeli trochu svižně a snažili se dohnat ztrátu, jsme se vlekli jako s hnojem a ztráceli víc a víc času. Závada zřejmě nebyla úplně odstraněna, což se ukázalo v zápětí, když jsme zastavili u další pumpy a tentokrát se dozvěděli, že závadu už nelze odstranit. Čekali jsme na další autobus, který vyjížděl z Jablonce hodinu po nás. Nacpali jsme se do už beztak narvaného autobusu a pokračovali ku Praze.

Teď už jsem jistě věděla, že to nestihnu. Byla jsem naštvaná a jen tajně doufala, že třeba bude nával a přejímka se o něco protáhne. Když budu mít štěstí, mohla bych dorazit tak kolem tři čtvrtě, třeba tam veterinářka ještě bude…

Z autobusu jsem sprintovala na metro a potom na další bus. Viděla jsem už, že dorazím spíš tak o půl hodiny později. Prostě smůla, nebudu moct vystavovat, tak holt aspoň pomůžu, už jsem to vzdala.

Na výstavu jsem se přiřítila jako velká voda. Letěla jsem najít Myshku, hlavní pořadatelku. Celá zadýchaná jsem jí vykládala, že se nám rozsypal bus, že jsem to nestihla. Usmívala se, řekla, že to nevadí, ať si jdu najít veterinářku k morčatům. Dala mi cár papíru, co mi má podepsat.

Letěla jsem do výstavní budovy morčat a u vchodu řekla, že sháním veterinářku. Sehnali mi jí. Přišla a tvářila se, že mě zadupe do země. Spustila na mě příval kázání o tom, jak na přejímku se chodí včas a že ona teď nemá čas se věnovat potkanům, když má na starost morčata. Což jsem všechno chápala, sklesle se omlouvala, ale cítila jsem to trochu jako nespravedlnost. Přišla jsem pozdě, to byla moje chyba, a nebyla bych si dělala nároky na to, aby se někdo věnoval speciálně mně, byla jsem smířena s tím, že nebudu vystavovat, i když jsem za to nemohla, že jsem nedorazila včas, byl to můj problém. Nebýt toho, že mě sem holky poslaly, s tím, že to není problém, nebyla bych za veterinářkou sama šla. Zběžně Iuliu prohlédla a odešla. Neměla jsem odvahu jí ještě požádat, aby mi podepsala ten kus papíru a tak jsem mastila zpátky k potkanům. Vysvětlovala jsem tam Myshce a ostatním, proč jsem přišla bez podpisu a ty se mohly potrhat smíchy, aspoň to trochu odlehčilo situaci.

Strčila jsem Iulinu do klece a samozřejmě jí zapomněla zavřít, takže byla v cuku letu venku. Ještě se mi to podařilo ten den jednou, naštěstí opět u Iulči, žádný cizí potkan mi neutekl, naštěstí.

Celý den jsem pak strávila nošením potkanek. Byly to krasavice všechny, nemohla jsem se na ně vynadívat. Taková koncentrace nádherných zvířat na jednom místě. Z těch všech barev mi oči přecházely a za chvíli už jsem pomalu ani nevěděla, která je která, ke konci už jsem si pomalu pletla albínku s černou:o)

Fajn taky bylo seznámení s několika sympatickými chovatelkami a posezení v pizzerii, která teda nebyla nic moc, obsluha zvorala, co mohla;o)

Iulia tentokrát nedopadla moc dobře. Body jí strhli hlavně za to, že je moc malá a hubená. No snažím se jí vykrmit, co to jde, ale pořád je to marná snaha, ona mi to určitě dělá schválně:o))) Krom toho je taky moc světlá, což taky víme, ale s tím bohužel nic neuděláme, s tím se musíme smířit a snažit se zapůsobit jinými přednostmi. No nakonec, že byla pohryzaná. Agatha s Felixou se kdoví proč, rozhodly, že zrovna večer před výstavou ukážou Iulině, zač je toho loket a pustily se do ní s neobvyklou vervou. Ranní výsledek byl opravdu žalostný: vyrvané chlupy, podrápaný hřbet i uši, pokousané tlapky, prostě Iulka vypadala jako po bitvě u Chlumce. Nic méně nakonec, i přes tyhle nedostatky, skončila někde v půlce kategorie, na 19. místě z 39, což mohlo být ještě hůř.

Největší útěchou je, že Iuliina maminka opět zazářila. Je to opravdová kráska a Iulinka je, vypadá to, po ní, takže až trochu poporoste a nenechá se příště pokousat, mohla by na tom být třeba docela dobře;o)

Takže opět výsledky Iulčiny rodiny: maminka Sanders Puddle Duck skončila na druhém místě v kategorii šampionů, což je úžasný úspěch. Bráška Iron Maiden byl v kategorii šampionů až na předposledním místě, ale i tak je úspěch, že v tak mladém věku se vůbec do této kategorie dostal. Sestřičce Ishce Myshce se tentokrát moc nedařilo a byla až pětadvacátá, celých šest míst za Iulinkou. No a další dva bráškové, Iodik a IQ Test, se umístili na třetím a čtvrtém místě v kategorii znakatých samců.