Británie je po všech směrech podivná země… autem se jezdí vlevo, vzdálenosti se měří na míle a yardy, teplota ve Fahrenheitech, váha v librách, pivo dostanete do pinty, místo Oplu mají Vauxhall, místo elektrické zásuvky tři divné díry… zkrátka nic tu není normální a přitom to člověka nepřekvapí, protože to všechno dobře ví. Británie je prostě zemí notoricky známou… Přesto jsou věci, které člověku z našich krajin přijdou trochu… neobvyklé 🙂

Ve Velké Británii jsme ani jeden nebyli prvně, ale stejně jsme si odnesli několik nových postřehů 🙂 Pro mě se pro tentokrát Británie stala zemí ucpaných dálnic a ovcí :))) Že tu ovce mají všude se taky ví… ale ani z minulých návštěv jsem si nepamatovala, že až tak moc všude… 😀 A ty dálnice, to je prostě peklo… Skoro všude je omezení na 70 mil (asi 110km/h), takže na dálnici jedete tak jako tak rychlostí šneka… a do toho jsou všechny dálnice brutálně přetížené, takže ve špičkách člověk víc stojí, než jede… a kolikrát je rychlejší to objet po nějakých okreskách…

Co se týče ovcí, ty jsou prostě naprosto všude. Pamatovala jsem si už z minulé návštěvy Walesu (a i Irska, kde je to podobné), že jsme často k přespávání využívali ohrad (nejen ovčích), ale jak je člověk bez auta, je trochu skladnější a nepřišlo mi to tak hrozné. Teď jsem měla prostě pocit, že celá Británie je do mrtě rozdělená ohradami… krom silnic (které byly ovšem občas uvnitř ohrad) a měst (vesnice mě taky přišly občas uvnitř ohrad, ale možná se tam prostě jen ty ovce volně toulaly a někdy bylo těžké rozlišit, co je „uvnitř“ a co „venku“) bylo na ohrady rozděleno prostě úplně, úplně všechno… Najít místo na přespání mimo ohradu bylo zkrátka nemožné. A všude byly ovce… kde ne ovce, tam byli krávy nebo koně… někdy všechno dohromady… Až cestou zpátky ve východní Anglii jsme potkali nějaká klasická pole, ve Walesu třeba nebyla snad žádná… když už, tak maličká a co jiného – oplocená 😀 Pro našince věc nevídaná. Na druhou stranu zase bylo fajn, že ohrady byly tak nějak veřejné a mnohdy skrz ně vedly turistické stezky… jen u toho člověk nesměl narazit na nějakého toho býčka… 😀

Británie se ale také ukázala jako zemí velmi „dog-friendly“… psů tu je skoro tolik, co u nás a jsou prostě všude 🙂 A skoro všude můžou a kde ne, tam je to jasně vyznačené. Zkrátka vyspělá rozumná země 😉 Žádné utiskování jako v Beneluxu :))) Lidé jsou vůči psům přátelští a nemají s nimi problém… a samozřejmě všichni se ptají, co je to za vlky 🙂 Ale to je všude stejné.

Měla jsem strach, že budu trochu válčit s anglickou angličtinou, protože přece jen, člověk má z filmů atd. naposlouchanou spíš tu americkou, která je přece jen trochu srozumitelnější, ale nakonec jsem si celkem rychle zvykla a domluva nebyla žádný problém.

Co se týče Walesu, trochu jsem pozapomněla, jak je velština vtipná… šílený jazyk, který nelze ani nějak přečíst, zapamatovat si… natož tím nějak mluvit nebo tomu rozumět… naštěstí (i když svým způsobem i bohužel) většina walesanů běžně ovládá i angličtinu a nemá problém se s ní domluvit. Na zarytého starého Kelta, který by s námi odmítal nebo nedokázal mluvit anglicky, jsme nenarazili. Chvílemi jsem se ale v autě bavili posloucháním rádia BBC Cymru (waleský název pro Wales) které šlo ve velštině…  člověk se u toho celkem nasmál 😀

Když tak nad tím přemýšlím, Británie je zemí všem dobře známou, ale přece má spoustu specifik… která člověk pozná, až když je tam 🙂 A po pravdě je zemí, kde by člověk mohl strávit půl roku a stejně nestihnout navštívit, všechno, co by chtěl… My jsme si dali za cíl projet především Wales a jeho hrady… a to se nám podařilo 🙂 Spoustu jiných věcí ale muselo jít stranou, protože dva týdny jsou prostě hrozně málo… :/