Po dvouleté pauze se nám konečně zase podařilo vyrazit na vodu 🙂 Tentokrát jsme vybrali Berounku.

Cesta do Chrástu byla ve znamení ucpané dálnice a různých objížděk, ale nakonec se nám to podařilo zvládnout 🙂 Na druhé auto jsme počkali příjemně v hospodě :))) Ačkoliv obsluha byla trochu nepříjemná.

Následně jsme samozřejmě asi hodinu balili, přebalovali, skládali se do lodí. Psi u toho úspěšně asistovali, hlavně Friska musela být nakonec uvázaná, protože z nadšení z toho všeho všem kradla a roznášela věci 😀 Nakonec se nám podařilo sbalit a vyrazit 🙂

Friska měla s lodí asi premiéru, aspoň u nás… a my s ní. Jeden barel nám vzal Půllitr, který jel sám a tak měl místo – my bychom už to asi nepobrali, i když jsme měli rodinnou loď… Dva vlci už jsou prostě moc 🙂 Měli jsme trochu strach, jak to bude Fris snášet, ale ukázalo se, že zbytečně. Prostě do lodi vlezla, jak kdyby to dělala denně, a pohoda 🙂

Horší bylo, že oba psi měli dojem, že je hrozná katastrofa, že ostatní jedou na jiných lodí a nedrží se u nás. Friska, o které jsem si do teď myslela, že neumí kňučet, zdatně sekundovala Dingovi. Dinouš chytal hysterické záchvaty z toho, že nejedeme první 🙂 Když jsme byli vepředu, tak si lehl a v klidu koukal 😀 Friska víc řešila, že nemůže neustále všechny obíhat a vítat 😀 Soustavně to zkoušela a tak se jí několikrát podařilo z lodi vypadnout, než pochopila, že po vodě fakt chodit nejde 😀 Pak už jí chudákovi byla i docela zima, protože byla totálně zmáchaná, utahaná plaváním a v lodi se nemohla ohřát běháním.

Berounka se ukázala být taková, jak jsem čekala 🙂 Z estetického nebo krajinářského hlediska vážně pěkná – krásná krajina kolem, kopečky, skály, chaty… několik přívozů, mlýny 🙂 Z vodáckého hlediska ale nic moc 🙂 Plus byly z velké části sjízdné jezy (přenášeli jsme jen asi dva), některé i dost pěkné. A pravda, že klidná široká řeka s naším „Titanicem“ a dvěma neposednými psy byla možná i výhodou, ale jinak to zatracené pádlování… Děs běs. Totální volej, téměř žádné pěkné peřeje, nic… Nuda a dřina.

První den (nebo spíš pozdní odpoledne :D) jsme ujeli jen asi 12km a zakempili na nějaké louce pod Kaceřovským mlýnem. Drze jsme si tam vystavěli stany a udělali oheň, který byl nezbytně nutný pro usušení a ohřátí (byla už dost zima, taky původně hlásili sněžení, nakonec bylo celkem fajn, ale večer už moc teplo ne) a taky výrobu večeře 🙂

Psi jsem vypustila k volné zábavě s tím, že nemají kam utéct (za loukou byl příkrá sráz nahoru) a co provést, tak ať se trochu protáhnou a zabaví. Oba si ale našli „super zábavu“ v nenápadném vykrádání barelů (buřty všichni váleli všude, takže jich pár zmizelo) a Friska navíc v neustálém vítání všech kolem a opět odnášením jejich věcí, takže nakonec stejně nezbylo, než je přivázat.

U ohně jsme potom posedávali pozdě do večera a popíjeli, což nakonec neskončilo úplně dobře, když Linec snad usnul nebo na barelu neudržel rovnováhu, a jak padal, sáhl si rukou do ohně. Popálil si dlaň ne nijak moc, ale bolelo ho to asi dost. Řešili jsme, co s tím, holky měly potřebu mu to nějak ošetřit i když jsem se jim snažila vysvětlit, že popáleniny se neošetřují. Nakonec šel Tomáš vzbudit už spící Zuzku, že když je ta fyzioterapeutka, tak bude vědět :))) Nutno přiznat, že Zuzka i probuzená, byla schopná vysypat, co s popáleninama (nic samozřejmě :)), fakt jako dobrá! 🙂 Ráno pak povídala, že si myslela, že se jí to jen zdálo 😀

Ráno Lincovi vyskákaly puchýře, které se postupně zvětšovaly, až měl nakonec jeden přes půl dlaně, velikosti půlky golfového míčku. Naštěstí už ho to ale ráno nebolelo a byl schopný s tím i pádlovat.

Na vzdory předpovědi vylezlo slunko a udělalo se i docela hezky. Takže jsme po ranním zevlení a vaření snídaně na ohni, vyrazili do krásného dne 🙂

Řeka byla dneska stejná jako včera – několik pěkných sjízdných jezů, skály kolem a totální volej. Psům se opět podařilo několikrát vystoupit z lodi a tak si zase slušně zaplavali 🙂 Občas taky běželi kousek po břehu. Lítali po jezech a sledovali, jak svážíme lodě tam, kde byl splav trochu horší a bylo zbytečné, aby se háček zmáchal 🙂 A my si užívali sluníčka a neustále soulodili a povalovali se na sluníčku 🙂 Na oběd jsme zastavili v nějakém kempu v občerstvení. Cestou vznikla taky oblíbená hláška „dej si dvě deci vína“ pocházející z jakéhosi vtipu, jehož pointa byla v tom, že chlap nemá ženské nic vyčítat, ale místo toho jí má říct tuhle větu 🙂 A jak se říká, voda je zkouška pro každý pár, a situace jsou občas vyhrocené, takže se atmosféra touto hláškou odlehčovala dost často 😀

V podvečer jsme projížděli kolem kempu U Mloka, kolem kterého jsme projeli, že zastavíme až v nějakém asi o půl kilometru dál, který byl ale zavřený! To nás trochu zradilo a rozhodli jsme se jet zpátky proti proudu k Mlokovi. Tady se ukázalo, že ta řeka není až zase takový volej 😀 Celkem slušně jsme si mákli…

V kempu jsme okamžitě vystěhovali Půllitra daleko od ostatních, protože děsně chrápe 😀 Ani se nebránil 🙂 A šli na jídlo 🙂 U ohně jsme pak už posedávali trochu opatrnějc :))) Byla jsem unavená a tak jsem šla spát docela brzo a těšila se, jak budu usínat a poslouchat u toho kytaru trempů opodál. Místo toho jsem poslouchala, jak se Tomáš s Půllitrem a Maceškou hádají o lesním zákoně 😀 Roztrhnout je všechny tři!

Ráno nám opět trvalo děsně dlouho, než jsme se sbalili. Hlavně Tině a Macešce… když jsme viděli, co všechno s sebou Tina veze, tak jsme nemohli pochopit, jak to holky vůbec můžou do těch barelů narvat. Nakonec se ukázalo, že krom barelů mají ještě mega tašku s jídlem 😀

Dneska bylo zase trochu hůř, trochu zima a občas poprchávalo, ale šlo to. Řeka pokračovala stejně jako předešlé dny. Psi se trochu uklidnili, jak tři dny nespali, měli toho už dost 😀 Poslední jez který jsme sjížděli byl celkem parádní 🙂 Pak už jsme dojeli do Skryjí, kde jsme řešili, kam si pro lodě přijedou z půjčovny.

Byla trochu potíž v tom, že jsme původně měli dojet kamsi jinam, kde bychom mohli sednout na vlak a jet zpátky, kdežto tady vlak nebyl 🙂 Naštěstí týpek z půjčovny byl v pohodě, že to má kolem vlaku po cestě a že na něj dva lidi pro auta vezme. Jela jsem já s Tomášem. Docela jsem se těšila na cestu vlakem, nějak mám pocit, že to k vodě prostě patří 🙂 A taky že s Tomášem pokecáme, člověk se s těma kamarádama, co bydlí dál, tak málo vidí! 🙂 Jenže se všechno zamotalo, když se ukázalo, že vlak nám jede až víc jak za hodinu a jede strašně dlouho, takže zpátky s autama bychom se vrátili až za několik hodin.

Nakonec byl týpek z půjčovny tak hodný, že nás za peníze na benzín k autům odvezl. Tak to bylo fajn. Tomáš seděl ve předu a povídali s chlápkem o sjíždění řek na Korsice… k tomu jsem mohla tak akorát dodat, že ano, Korsika je krásná 🙂 A jinak jsme moc nepokecali a málem jsem cestou usnula :)))

Zpátky jsme opět objížděli ucpanou dálnici. Naložila jsme bandu připitých a zvesela je odvezla domů :))) To jsou vždycky rádi, že mají mezi sebou abstinenta 😉

Voda se vydařila i se dvěma psy se to dalo zvládnout, i když to bylo chvílema náročný 🙂 Doufám, že příští rok pojedeme znova :)))